Komentář: 90 minut Karla Krejčího: Sparta se nadřela. Nad Kušejem mi zůstává rozum stát

V úvodním zápase ligového ročníku na sebe narazila Sparta a Pardubice. Favorit byl před výkopem jasně daný, nicméně se vítězství pro Pražany nerodilo vůbec lehce. Sparta rozhodně nepodala optimální výkon, ale i přesto mohla utkání dohrát ve větším klidu, kdyby Krasniqi proměnil alespoň jednu ze dvou stoprocentních šancí. Pardubice naopak předvedly sympatický výkon, který pro ně může být hnacím motorem do nadcházejících zápasů. V tomto utkání nebyli hráči Pardubic pod takovým tlakem, jako tomu bude například v nadcházejícím zápase s Karvinou. Tam bude tíha okamžiku ležet na hráčích Pardubic daleko více, než tomu bylo právě se Spartou. Mají velmi talentované mužstvo, kde působí několik hráčů z vlastní akademie a bude tedy velmi zajímavé sledovat, jak si s těmito typy zápasů poradí a jaká bude jejich role v této sezóně.

Soustředil jsem se zejména na své bývalé svěřence z juniorské reprezentace Matěje Ryneše a Kryštofa Daňka. Matěj odehrál vynikající zápas, dal vyrovnávací gól a stále se snažil dostávat do zakončení. Už se o něm spekulovalo u nominace na právě odehrané Euro, a pokud bude ve svých výkonech stále takto konzistentní, určitě se v dresu národního týmu brzy objeví. Kryštof odehrál celý zápas, byl také velmi vidět, bylo na něj velké množství faulů a skvěle připravil vyrovnávající branku Sparty. Jsem zvědav, kolik prostoru v letošním ročníku dostane.

První sobotní duel obstaral Jablonec s Mladou Boleslaví, který vítězně zvládli domácí i díky dvěma vyloučením na straně Mladé Boleslavi. Tento zápas byl soubojem dvou ambiciózních celků, ve kterých se přes léto odehrálo mnoho změn. Zřejmé bylo, že toto utkání bylo o prvním gólu, který se podařilo vstřelit po pěkné kombinaci Jablonci. Boleslav se následně připravila o dobrý výsledek svou nedisciplinovaností u zkušených hráčů. Jablonec si zejména druhý poločas zkušeně pohlídal a dále hrozil z brejků, ze kterých jeden vyústil v druhou branku. Pro Jablonec to bylo velmi důležité vítězství z důvodu psychické vzpruhy po předchozích nevydařených sezónách. Ale bylo důležité i pro Luboše Kozla, který na lavičku Jablonce přišel v létě z konkurenčního Liberce.

Ještě dodám komentář k Vasilu Kušejovi, který zažívá obrovský propad ve své pozici na hřišti. Před pár měsíci to byla jedna z největších komet na ligovém trávníku, byl v reprezentaci, řešilo se zahraniční angažmá, zajímala se o něj tuzemská špička, a v současnosti horko těžko bojuje o základní sestavu. Bude zajímavé sledovat, jak jeho příběh bude v Boleslavi pokračovat.

V dalším zápase přivítala Bohemka na svém hřišti zajímavě doplněný kádr Baníku. V opět výborné kulise, která na hřišti Klokanů panuje, si Pražané ponechali všechny tři body doma. V Ďolíčku se nikomu nehraje lehce. Ať už je to samotnými fanoušky, kteří ženou Bohemku k úspěchu, či samotnou hrou domácích, kteří hrají hodně soubojový fotbal se spoustou centrů do vápna ve velkém nasazení. Baník však může svalovat svou vinu jen na sebe, neboť si v zápase vytvořil několik zajímavých příležitostí, kde buď hosté netrefili branku, nebo domácí podržel Reichl. Celkem snadno se dostávali za obranu domácích, chyběla pouze přesnost. Baník navíc čeká po několika letech předkolo do evropských pohárů. Nezbývá tedy nic než jen doufat, že se z toho utkání hráči Ostravy poučí a povede se jim prokousat třeba až do základní skupiny.

Vrátím se ještě k posílení kádru Bohemky před startem ligy. Klub dobře zareagoval na loňskou nepovedenou sezónu, kdy měli zejména problém v ofenzivě a celkové produktivitě. Vedení pak do Bohemky přivedlo pár bývalých hráčů. Ať už je to Yúsuf Hilál, který se může stát opět miláčkem publika a hodně jim pomoct. Vrátil se i Venca Drchal a Aleš Čermák, kteří proti Ostravě prokázali, že mají velkou kvalitu. S Hilálem má pak Bohemka ve vápně soupeře opět velkou sílu a v zápase proti Baníku se ukázalo, že vedení klubu udělalo správný krok s návraty těchto hráčů.

Sobotní večerní duel obstaral souboj mezi nováčkem, kterým je Dukla Praha s Viktorií Plzeň. Západočeši si došli pro lehkou výhru. Nikdo nic jiného než výhru Viktorky nečekal. Což se také stalo. Plzeň rozhodla o osudu zápasu prakticky v první půlhodině zápasu a jen se ukázalo, že rozdíl mezi první a druhou ligou je obrovský. Dukla to Plzni také velmi usnadnila v tom, že měla příliš velký respekt. Dukla zároveň doplatila na takovou tu nováčkovskou daň, protože plno jejich hráčů v sestavě nastoupila v nejvyšší soutěži úplně poprvé. Ke konci poločasu se domácí zlepšili a byli aktivnější a Matějka nastřelil tyčku. To Duklu povzbudilo a do druhého poločasu překopala sestavu a vypadala lépe a donutila Viktorku nakopávat dlouhé míče za obranu. I tak si ale Plzeň utkání zkušeně pohlídala a vyhrála o dvě branky.

Pozastavím se ještě u dvou jmen v dresu hostů. Tím prvním je dvacetiletý útočník Kabongo, který si za krátkou dobu v týmu vybudoval silnou pozici a v přípravě mu to tam padalo a byl nejlepším střelcem týmu. Je velmi dobře vybavený technicky, je gólový a je silovým typem útočníka, který bude oživením Chance Ligy. Druhým jménem je Pavel Šulc, kterého jsem měl jako mladíka na ME U21 a viděl jsem v něm obrovský potenciál. Navázal na loňskou skvělou sezónu, kde vstřelil osmnáct gólů. Stává se tahounem mužstva a po odchodu Tomáše Chorého z něho cítím vůdcovskou roli, kterou bere na sebe. Na Dukle to vzal na sebe v podobě penalty, a suverénně ji proměnil.

V prvním nedělním zápase na sebe narazila Karviná s ambiciózním Slovanem Liberec. Hosté s novým majitelem, trenérem a spoustou nových jmen v sestavě nezaváhali. Liberec v tomto zápase vyslal jasný signál, že se s ním musí počítat. Před sezónou udělal spoustu změn, a byl jsem sám zvědavý, jak to zvládnou, protože letní příprava byla dost krátká. Musím říci, že si to za velmi krátkou dobu sedlo. Zápas se pro ně nevyvíjel dobře a hned v úvodu dostali krásnou branku od Karviné a posléze málem i druhou. Liberec to ale zvládl, otřepal se po inkasované brance, a ztrestal chyby domácí Karviné v obraně. Jsou rychlí v přechodu do útoku, a do poločasu zápas otočili. Druhý poločas si potom pohlídali a rozhodli třetí brankou. Mají velmi široký kádr a vzrostla konkurence na každý post. Ta prohlášení, která před sezónou vydávali o první trojce, můžou být reálná a můžou špičku velmi potrápit. Co se týče Karviné, tak taky rozšířili kádr, přišla spousta nových hráčů. Pro Liberec to nebyl jednoduchý zápas, bylo i velké vedro. Ale Liberec ukázal sílu a dokázal otočit těžký zápas.

Samozřejmě jsem sledoval Michala Hlavatého, se kterým se znám. Vedl jsem ho v Příbrami a pak v dvacítce i jednadvacítce ČR. Opravdu z něho vyrostl kvalitní hráč a na jeho postu je možná nejlepší v lize. Naváže na spolupráci s trenérem Kováčem, který ho vedl už v Pardubicích. Proto by mu jeho styl v Liberci měl vyhovovat. Připsal si proti Karviné dvě asistence a právě čísla od něj Liberec bude očekávat.

Největším překvapením 1. kola Chance Ligy je určitě remíza Slavie na hřišti Slovácka 0:0. Favorit si nevěděl rady s nepropustnou obranou Slovácka a nedal ani gól. Největší překvapení tohoto kola. Slavia začala čtvrtý útok na titul hned ztrátou na Slovácku. Výhru si za předvedený výkon nezasloužila. Byl to od Slavie velmi mdlý výkon. Vystřelila pouze dvakrát na branku a to je málo. Nevěděla si proti obraně Slovácka rady a předvedla toho málo, na to, jako moc má široký a nabitý kádr. Vůbec to nezávidím Jindrovi Trpišovskému. Dost rotují se sestavou a budou po tomhle zápase dost kritizovaní, protože se očekávala výhra a zápas jim vůbec nevyšel. Remíza je spravedlivá, ale pro všechny fanoušky Slavie je to zklamání. Hlavně herní výkon nebyl dobrý a uvidíme, co Sešívaní předvedou v následujících zápasech.

Poslední duel, u kterého se zastavím, byl mezi Hradcem Králové a Teplicemi, který nepatřil k nejhezčím. Na konci to byla pořádná řežba a po neuznaném gólu Teplic se v nastavení nakonec radovali domácí Votroci. Myslím si, že to byl velmi bojovný zápas s minimem šancí. Směřovalo to k bezbrankové remíze, ale pak přišel závěr zápasu, který byl bláznivý. Nejdřív neuznaný gól Teplic a následně branka v nastavení produktivního obránce Spáčila, který se po svém příchodu protlačil do základní sestavy a jeho góly přináší Hradci body i v nové sezóně.

Musím se zmínit ještě o Vašku Pilařovi, se kterým mám pozitivní zkušenosti z našeho působení v Plzni. V těch začátcích na sebe upozornil a měl obrovskou formu nejen v lize, ale i v těch evropských pohárech, a stal se miláčkem publika. Přes Plzeň a národní tým se dostal do německé Bundesligy. Bohužel ho v kariéře provází velká množství zranění, která ho velmi ovlivnila. Já, když jsem se v roce 2015 vracel do Plzně, tak jsem ho tam zažil, když měl těžké zranění, a viděl jsem na něm, jak ho to trápí. Hrozně jsem mu držel palce a povzbuzoval jsem ho. Pak přišla jeho reoperace a i přes ni mu hodně lidí nevěřilo, že se dokáže vrátit. On to však dokázal. Proto mu držím pěsti, ať má z fotbalu stále radost a ať se mu daří. Jako druhého zmíním teplického Pavla Svatka, mladík, který do Teplic přišel z Táborska. Já jsem před dvěma lety vypomáhal půl roku v Táborsku s mládeží, a ve starším dorostu jsem se s ním potkal. Už tehdy byl jeden z nejlepších střelců a hráčů soutěže. Doporučil jsem ho vedení, aby s ním podepsalo profesionální smlouvu. To se poté stalo, a Pavel Svatek začal postupně trénovat s A-týmem Táborska. V loňské sezóně se v druhé lize prosadil a střelecky na sebe upoutal zrak. Díky tomu udělal první přestup do prvoligového týmu. Já jeho cestu samozřejmě dál sleduji - právě on je ukázkou a inspirací pro další mladé kluky, že mají také šanci. Ukázal ostatním hráčům z menších klubů, že když na sobě budou pracovat jako on a budou mít fotbal rádi, tak se jim to vyplatí.