Článek
Český národní tým zahájil první reprezentační sraz sezony 2025/26 kvalifikačním utkáním o mistrovství světa 2026. V Podgorici čelil výběru Černé Hory. Celek kouče Ivana Haška zvládl úvodní tři zápasy proti outsiderům skupiny L. Postupně zvítězil s Faerskými Ostrovy, na Gibraltaru a právě s Černohorci. V posledním kvalifikačním duelu však národní tým tvrdě narazil v Osijeku, kde jej favorizovaní Chorvaté porazili 5:1.
Raketový start s mnoha nedostatky
Svěřenci kouče Ivana Haška zachytili duel před bouřlivou kulisou výtečně, když se zkraje klání prosadil z dálky Lukáš Červ. V začátku utkání měli naši reprezentanti ještě dvě solidní příležitosti, ovšem Patrik Schick hlavou zblízka minul a Pavel Šulc se kvůli špatné přihrávce Vasila Kušeje ani nedostal k samostatnému úniku.
První půle v sobě ale skryla i několik nedostatků našich fotbalistů, které by kvalitnější mužstvo stoprocentně potrestalo. V úvodní části nás sice vcelku zdobila četnost centrovaných balónu do šestnáctky, jenže s jejich přesností jsme byli mírně řečeno na štíru. Takový David Douděra poslal několikrát za poločas do pokutového území míč, jenž trefil buď prvního bránícího hráče nebo byl balón přetažen.
Další kaňkou výkonu byly obranné zákroky. Do nich se prakticky Češi nebyli schopni dostat, protože veškeré útoky Černohorců skončily v zámezí, v rukavicích Jindřicha Staňka nebo je někdo zablokoval.
Pochvalu si však Česko zaslouží za perfektně zvládnutý presink. Ten domácím zadělal na mírné problémy. Černá Hora jej však využila jako zbraň k rychlým protiútokům, z nichž je nejvíce silná a vytvořila si z nich největší šance, jež naštěstí neskončily v české síti.
Stoupající nervozita v obou koncích hřiště
Po změně stran se hrálo vyrovnaně s několika zajímavými situacemi na obou stranách, což však přebil nešvar, který Česko provázel celý zápas. Konkrétně obrovská nepřesnost v kombinaci. Gamechangerem vývoje byl příchod Václava Černého zkraje půle na trávník. Čerstvá posila Beşiktaşe svou typologií několikrát zahrozil, ale neúspěšně.
V řadách našich byla znát nervozita, z níž pramenili osvobozující odkopy na soupeřovu polovinu. Pohledem komentátorů České televize nenastoupil do střetnutí příliš ideálně Robin Hranáč, který v několika momentech působil vlažným a nerozhodným dojmem. To pouze dokazuje zmiňovanou nervozitu a strach o těsný výsledek, který se projevil i v zakončení v nastaveném čase, kdy jsme trestuhodně zhodili dva samostatné nájezdy na domácího brankáře. Třetí v pořadí již vyšel a Černý dodal tečku na cenný skalp.
Získali jsme tak čtvrtý triumf z pěti utkání ve skupině, nadále se minimálně do pondělí vyhříváme na první příčce. Vítězství se počítá, ale výkon je potřeba do začátku října o několik tříd zlepšit, vzhledem k tomu, že nás čeká domácí souboj s Chorvatskem. Balkánci v paralelně hraném zápase zvládli povinnost na Faerských Ostrovech, kde zvítězili těsně 1:0. Herní převaha však byla jednoznačně na jejich straně.
Hudba budoucnosti = baráž?
Pohledem na vývoj v ostatních skupinách se zaměříme na potenciální soky do baráže, kde nakonec s obrovskou pravděpodobností skončíme. Soupeři v jednotlivých skupinách mají sice různé počty odehraných duelů (někteří jsou stále na nule), přesto lze již analyzovat vývoj.
Nyní se na druhých místech skupin, v nichž se odehrálo jediné klání, nachází Slovensko, jež si senzačně poradilo s Německem. Dále Švédsko, které si ze Slovinska odvezlo pouze bod. A také Skotsko, Francie a Turecko.
Hmatatelnější vzorek můžeme odebrat ze skupin G až K, kde až na dvě výjimky všichni mají odehrané minimálně tři zápasy. V průběžných tabulkách těchto skupin patří barážová pozice Polsku, Rakousku, Izraeli, Severní Makedonii a Albánii. Kdo tedy ze zmiňovaných soků bude nejhratelnějším soupeřem pro národní tým potažmo existuje někdo takový?
Autor: Jakub Špaček
