Článek
Vystoupení českých klubů nám zrovna radost neudělalo. Výjimkou byla Viktoria Plzeň, která urvala cenné vítězství nad těžkým soupeřem. Já bych se ovšem rád podíval na styl hry, který české kluby v těchto zápasech praktikovaly.
SK Slavia Praha
Sešívaní nastoupili na půdě Frankfurtu a čekal se vyrovnaný duel. Slavia začala aktivně, držela dobře balon a presovala soupeře. Ten si i přesto vytvořil několik slibných příležitostí. Slavia se dostala k ohrožení až v závěru poločasu, kdy chyběl Chorému krok k dorážce. Jinak slávisté v prvním poločase dopředu nic moc nevymýšleli, a remízový stav byl tak pro hosty dobrým výsledkem. Nutno dodat, že Slavia nehrála pozičně vůbec špatně a ani ona nepouštěla domácí k nějakému výraznému tlaku. Je vidět, že klub z Edenu je ve formě a věří si nyní herně na každého soupeře. Nebojí se kombinovat a držet balon po delší dobu. Jenže Marmoush vykouzlil krátce po půli přímák, který lépe trefit nešlo. Pro nezaujatého diváka nádherný gól. Škoda, že v závěru v obrovské šanci odmítl vyrovnání Jurásek. Bohužel potvrdil, že je v útlumu. Pořád slýchávám, jaký je to talent, jaký v něm dřímá obrovský potenciál. No, přijde mi, že už to slýchávám hodně dlouho, a nic. Nicméně Slavia má se svou nátlakovou hrou nakročeno k postupu. Pokud jí forma vydrží, tak hlavně doma je schopna porazit snad každého soupeře, jen to chce seřídit lépe mířidla.
FK Mladá Boleslav
Bolka nastoupila na hřišti portugalského Guimaraese. V utkání rozhodně nebyla favoritem a domácí takřka celý zápas potvrzovali, že se do Mladé Boleslavi žádné body stěhovat nebudou. Většinu zápasu byl aktuálně pátý tým portugalské ligy lepší. Nebýt Trmala, který dříve působil právě v tomto portugalském týmu, odvezli by si hosté větší příděl. Snížení Kušeje nic neřešilo. Po herní stránce nebylo z pohledu hostí moc co hodnotit. Držení míče bylo celkem vyrovnané 53 % : 47 %, ale na střely zvítězili domácí 25:12. Boleslav se trefila mezi tyče pouze pětkrát. Z těchto statistik vyplývá, že se hosté sice vyrovnali soupeři v držení, ale nebezpeční v brankovém prostoru moc nebyli. Bolka je tak nadále bez bodu a myšlenky na postup jsou už v oblasti utopie.
FK Viktoria Plzeň
Na stadion Viktorky zavítal zvučný soupeř. Real Sociedad. Španělský tým, který si naposledy poradil se Sevillou, přijel na západ Čech s myšlenkou na tři body. „Lišák“ Koubek zvolil takovou vyčkávací taktiku, kdy nechal soupeře hrát a kombinovat a své svěřence připravoval na rychlé protiútoky. Držení míče bylo 70 % na straně hostí. Ti si dali i bezmála třikrát více přihrávek než domácí. Jenomže v Plzni nyní běhá muž jménem Prince Kwabena Adu. Tento útočník znovu potvrdil svou nepostradatelnost a dostal Viktorii do vedení hned zkraje zápasu. Pokud si zachová nynější formu, dost pochybuji o tom, že ho Viktorka udrží do jara. To ovšem spekuluji. Plzeň hrála chytře. Presovala soupeře tak nepříjemně, že ani hosté si nevytvářeli nějaké vyložené šance, a přitom čekala na rychlé brejky. Vše rozhodl v poslední minutě řádné hrací doby Daniel Vašulín, který jemně tečoval střelu Kalvacha. Hosté, kteří se smiřovali s remízou, odjížděli nakonec s brekem. Plzeň naopak potvrdila, že se z jejího stadionu body neodvážejí moc často. Západočeský klub jako jediný přispěl do koeficientu, kde stále držíme skvělou devátou pozici.
AC Sparta Praha
Před zápasem s Brestem si sparťanská obec říkala, že by tento zápas mohl být jakýmsi restartem po katastrofálních výkonech z posledních utkání. Šlo o hodně. O šanci porvat se o postup do vyřazovacích bojů. Jenže poslední duely napovídaly, že pokud chtějí Letenští uspět, musejí změnit naprosto všechno. Výsledek, ale hlavně předvedená hra všem odpověděla, že v kabině domácích hnije cosi zkaženého. Pokles formy zaznamená snad každý tým v průběhu sezony, ale Spartě se totálně rozložil celý herní systém v jednom měsíci. Nic takového nepamatuji. Když jsem sledoval svůj oblíbený klub, nemohl jsem se zbavit dojmu, že hráči na hřišti vůbec nevědí, co mají hrát. Ještě, že stál proti „jen“ Brest. Pokud by přijel třeba Real Madrid, možná bychom se dočkali nového rekordu v počtu vstřelených branek. Obrana naprostá tragédie. Kdyby Brest proměnil všechny příležitosti, skóre by bylo alarmující. Vindahl nahrával protihráčům tak často, až se mé zoufalství proměnilo ve smích. Zda mě něco na rozehře překvapilo nejvíc, tak asi to, že Sparta to zkoušela stále znova. Při presování soupeře to Letenští neumějí, ale stejně to dělají pořád dokola. Nechápu. Přechod do útoku přes zálohu neexistuje už několik zápasů. Celá záložní formace v posledním měsíci vlastně neexistuje a je úplně jedno, jestli je v ní Kairinen, Laçi, Sadílek, Ryneš, Solbakken nebo další. Tento zápas nebyl výjimkou. Přišlo mi, že balon nikdo ani nechtěl, a tak vepředu vše zbylo na Olatunjim, který se většinu zápasu díval do nebe, když si chtěl zpracovat balon zády k bráně. Není tvořivý hráč, ke kterému by se ostatní přidali. Za herní stránku je odpovědný trenér. Rád bych se ho zeptal, jak se mohla hra Sparty změnit během měsíce z radosti na zoufalost. Pokud chce ACS i nadále od diváků inkasovat tisíce za vstupné na zápas v Lize mistrů a pak předvede takový výkon jako proti Brestu, pak si myslím, že to je na přehodnocení ceny vstupenek.
Něco mi říká, že bude mít Tomáš Rosický v zimě hodně práce a pan Křetínský si zajede do banky vybrat pár drobných. Bude je potřebovat, protože kvalitu na všech postech je potřeba zvýšit. Doporučil bych mu se podívat do Plzně, kde válí jeden útočník.
Největší problém ve hře Sparty vidím v tom, že v posledních zápasech neudrží balon delší časový úsek na svých kopačkách. Chybí přechodová fáze. Sparta si tak nemůže vynutit tlak na soupeře. Chybí kombinace. Hráči nemají čím překvapit a pro každého jsou velmi čitelní. Za veškerý herní projev odpovídá trenér. Lars Friis zkrátka ztratil auru, kterou si zkraje angažmá vypůjčil od Priskeho.
Na závěr bych shrnul, že Slavia herně nezklamala, mohla pomýšlet i na bod, ale trápila ji koncovka. Jinak odehrála proti silnému soupeři vlastně dobrý zápas. Plzeň překvapila jak herně, tak výsledkově a zaslouží velké uznání za bojovnost do poslední chvíle zápasu proti velmi těžkému protivníkovi. Klobouk dolů. Mladá Boleslav sbírá zkušenosti a je třeba si uvědomit, že samotný postup do hlavní fáze byl velkým úspěchem. Sparta je v krizi herní i výsledkové a nepíše se mi to lehce. To je realita. Když si vzpomenu na euforii po postupu a zoufalství dneška, je to až neuvěřitelný rozdíl v pojetí hry tohoto pražského klubu ve velmi krátkém čase. Myslím, že s formou Sparty se její fanoušci dalších zápasů spíše bojí, než že se na ně těší.
Já budu doufat v lepší zítřky a také, že až přijde po reprezentační pauze další pohárový týden, nasbírají české kluby zase o nějaký ten bodík navíc.
