Komentář: Je Arsenal favoritem Premier League?

S rostoucí kvalitou a hodnotou kádru vzrostla ale i očekávání. Na začátku nové sezony visí ve vzduchu jedna otázka: Kdo je skutečně favoritem na titul? Je to letos Arsenal? To si povíme v komentáři fanouška.

Za poslední dekádu jsme všichni viděli Arsenal ujít velký kus cesty. Z klubu, který se často umisťoval blíže ke středu tabulky nežli k vrcholu, dlouhých šest let se nedokázal kvalifikovat do Ligy mistrů a pravidelně dostával výprask od jiných týmů z „velké šestky“, se stal tým už čtvrtým rokem aspirující na titul. V Lize mistrů dokázali Gunners přemoci Real Madrid, a dostat se tak až do semifinále soutěže. Jak by se ale mohlo ve fotbale říkat, s velkou mocí přicházejí velká očekávání.

Než se ale dostaneme k současným velkým nadějím, které v Arsenal vkládají fanoušci, média, či dokonce hráči rivalů, měli bychom se podívat na zoubek tomu, co skutečně dostalo Severolondýňany zpátky na vrchol. Mnozí by nejspíše řekli, že zlomovým bodem bylo jmenování Španěla Mikela Artety do pozice hlavního trenéra v prosinci 2019. Začátek nové éry v klubu bychom ale mohli najít ještě o pár měsíců dříve.

Edu Gaspar přišel do Arsenalu již v létě na post technického ředitele. Tedy v době, kdy Gunners stále trénoval nynější kouč Aston Villy Unai Emery. Ten po velmi neuspokojivém začátku sezóny 2019/2020 a špatných výsledcích převážně na venkovních zápasech 29. listopadu ve své roli skončil. Náhrada legendárního Arsène Wengera tak vydržela sotva 18 měsíců. Jenže kdo by se vůbec mohl francouzskému géniovi rovnat?

Arsène Wenger ukončil po sezóně 2017/18 své veleúspěšné 22leté působení v klubu. V Arsenalu kromě nutné obměny trenéra přišla i změna samotné struktury vedení klubu. Gunners se potřebovali přizpůsobit nové době a zavedl se tak tehdy již renomovaný systém dvou mužů. Tedy zatímco tým vede zpoza postranní čáry trenér, tak samotné řízení klubu, pod které spadá mimo jiné vyjednávání přestupů, zůstává na sportovním řediteli. V případě Arsenalu vznikla konkrétně funkce technického ředitele.

Tu obsadil právě bývalý středopolař Severolondýských Brazilec Eduardo Gaspar, známý během své kariéry pouze jako Edu. Jeho klubový návrat v nové funkci byl oznámen 9. července 2019. A toto datum můžeme považovat jako začátek nové éry v Arsenalu. Edu přebral část povinností, které měl dříve na starosti Arsène Wenger. Kromě administrativní části však ještě zbývalo obsadit samotnou trenérskou pozici.

Mikel Arteta se vrátil do Arsenalu tři a půl roku poté, co v jeho dresu jako kapitán ukončil svoji hráčskou kariéru. V mezičase stihl nastoupit do služeb slavného Pepa Guardioly, když mu dělal asistenta v Manchesteru City. Najednou byl však hlavním trenérem Gunners a společně s Edu Gasparem měli vskutku nelehký úkol. Dostat Arsenal zpátky do Ligy mistrů a zpátky mezi fotbalovou elitu.

Pět fází přestavby. Mikel Arteta pojal své nové poslání velmi zajímavým způsobem. Španělský kouč si rozplánoval dlouhodobý projekt v Arsenalu na takzvané fáze. Každá z fází měla představovat jinou část přestavby. Od vybudování disciplíny v týmu, vytvoření stabilní defenzivní a poziční struktury, až po usazení se v Lize mistrů v rámci fáze čtyři a následný zisk velkých trofejí jakožto součást finální fáze pět.

Ačkoliv se tato forma plánování projektu stala terčem posměchu ze stran některých fanoušků, tak nejde Mikelu Artetovi upřít, že své cíle dokázal doposud konzistentně plnit. Arsenal získal novou tvář, tým se každým rokem zlepšoval a zformoval si svůj vlastní styl hry. Nyní jsou Gunners už třetí sezonu v Lize mistrů a nikdo nepochybuje, že se tam zvládnout kvalifikovat i pro příští ročník. Fáze 1,2,3, a 4 byly splněny.

Jsou to už ale zároveň tři roky, které Arsenal bojuje o titul v Premier League. A pokaždé to dopadlo stříbrným místem. Prvenství mezitím dvakrát oslavilo Guardiolovo Manchester City a v poslední sezoně to byl Liverpool pod taktovkou Arneho Slota. Dalo by se říct, že Artetův tým se před finální fází zasekl. Na svůj čtrnáctý titul Premier League přitom fanoušci Gunners čekají už dlouhých 21 let. Přišla nyní ta potřebná změna?

Edu Gaspar, od roku 2019 technický ředitel a od roku 2022 oficiálně sportovní ředitel, skončil v Arsenalu během loňské sezóny. Ačkoliv mu ke konci jeho působení byla fanoušky vyčítána jeho příliš velká pasivita na přestupovém trhu, byl to právě on, kdo provedl tým potřebnou a úspěšnou reformou. Díky němu proběhla přestavba kádru a přišli veledůležití hráči, jako je současný kapitán Martin Ødegaard, stoper Gabriel Magalhães či Declan Rice v podobě rekordního přestupu.

Zatímco Edu šel pracovat do společnosti obchodníka Evangelose Marinakise, tak do Arsenalu přišla nová osobnost. Andrea Berta působil 12 let jako sportovní ředitel ve španělském Atléticu Madrid. Během té doby zažil klub jedno z nejúspěšnějších období ve své historii. Italský funkcionář byl představen v severním Londýně 30. března tohoto roku a za ten krátký čas v novém působišti již stihl udělat mnoho důležitých kroků.

Arsenal měl pod taktovkou Berty jedno z vůbec nejaktivnějších přestupových oken tohoto léta. Kromě dokončeného přestupu středopolaře Martina Zubimendiho z Realu Sociedad přišel do klubu také dlouho potřebný hrotový útočník Viktor Gyökeres ze Sportingu Lisabon či zkušený forward z Crystal PalacenEberechi Eze. Dále pak tým doplnili hráči jako Noni Madueke z Chelsea, Cristhian Mosquera z Valencie a na hostování přišel Piero Hincapié z Leverkusenu.

Z menších příchodů to byl bývalý kapitán Brentfordu Christian Nörgaard či brankář Kepa z Chelsea. Jediným větším prodejem byl polský obránce Jakub Kiwior, který přestoupil do Porta na hostování s povinnou opcí. Celkově má Mikel Arteta nyní o dost širší výběr a obecně větší hloubku kádru. Právě na nedostatek hráčů doplatil Arsenal v loňské sezóně, kdy kvůli tomu na jaře vypadl z boje o titul. Andrea Berta se postaral, aby se tento scénář neopakoval.

„Můj názor je, že tento rok je Arsenal favoritem číslo jedna.“ Toto překvapivě není tvrzení fanouška či nějakého komentátora, nýbrž slova dlouholetého hráče Liverpoolu Mohameda Salaha. Ten to řekl v rozhovoru pro Sky Sports a předtím také na anglických cenách PFA. Málokdy se stává, že by přímý rival v boji o titul takto podpořil cizí tým. Ještě když sezóna sotva začala a může vskutku dopadnout jakkoliv. Ať už to je nějaký druh taktiky, nebo ne, tento názor sdílí více lidí.

Argumenty se zdají být zřejmé. Arsenal má jeden z nejdéle nepřetržitě probíhajících projektů v Anglii a za ty roky Gunners zvládli přemoct v podstatě jakýkoliv typ soupeře. Nejčerstvějšími případy by mohla být domácí vítězství 5:1 proti Manchesteru City a 3:0 proti Realu Madrid, která se odehrála během tohoto jara. Severolondýnští si zvládli udržet své klíčové hráče a po velmi vydařeném letním přestupovém okně jsou ještě silnější než kdy dříve.

Navíc byl Arsenal už třikrát velmi blízko k titulu, v roce 2024 ho od mistrovské trofeje dělily pouhé dva body. Liverpool na druhou stranu přišel o Trenta Alexandra-Arnolda, který podepsal v Realu Madrid, Luise Diaze, který odešel do Bayernu, a bohužel také o Dioga Jotu, který v červenci tragicky zahynul při autonehodě. Manchester City mezitím stále tápe a neúspěšně se snaží dostat zpátky do své dlouholeté mistrovské formy. To všechno jsou fakta, která hrají ve prospěch tvrzení, že Arsenal letos musí ligu konečně vyhrát.

A já souhlasím s tím, že Arteta by ligu letos vyhrát měl. Přeci jen jsou to už tři roky, co je Arsenal v boji o první místo, a s novým sportovním ředitelem přišlo také velké posílení kádru hlavně do jeho hloubky. Výmluva, že progres Arsenalu byl vlastně příliš rychlý a v sezóně 2022/23 byl v boji o titul úplně nečekaně, se už teď použít nedá. Myslím, že pokud by ani letos Gunners nezískali žádnou velkou trofej, tak by tlak ze strany fanoušků vzrostl a mohl by vyvolat nepříjemné otázky.

Zároveň ale věřím v absurditu tvrzení, že Arsenal je nějakým jednoznačným favoritem na zisk trofeje Premier League. Úřadující šampion Liverpool utratil v letním přestupovém okně skoro půl miliardy eur, nejvíc ze všech evropských klubů. Manchester City je stále vedené legendárním Pepem Guardiolou a od nového roku také na nových posilách nešetřilo. Jen v zimním přestupovém okně utratil manchesterský celek přes 200 milionů eur a podobnou sumu vyložil na příchody i v létě.

Opomenout bychom neměli ani Chelsea, která je často sice z titulových predikcí vynechávána, přesto je to klub se snad nejdražší přestavbou v historii. Její utrácení před dvěma roky dokonce způsobilo problémy s pravidly finančního fair-play, známého jako FFP. Celkově je tak adeptů na letošní titul opravdu mnoho a v takto rané fázi nové sezóny se nedá předpovědět, kdo je skutečně největším favoritem. Jediné, co můžeme nyní s jistotou říci, je, že nás čeká velmi zajímavý souboj o mistra Premier League.

Autor: Lukáš Brabec