Článek
Cíl byl splněn a my utrpěli proti Vyškovu vítězství 1:0. V nedělním odpoledni to byl v Ďolíčku proti Pardubicím podobný zápas, i když přinesl více fotbalovosti, ale méně radosti z výsledku. Jak už to bývá zvykem, hosté si k nám jezdí pro body a ty vždy získají, bohužel. Dnes se více zaměřím na středeční zápas, protože je to pro mne daleko obsáhlejší a je více o čem psát.
Výjezd do Drnovic v jedničkové Fábii
S mými přáteli z podcastu „S mikrofonem za klokanem“ jsme si ve středu udělali pánskou jízdu ve čtyřech. Abychom se společně vydali do dalekých Drnovic, které byly dříve Mekkou českého fotbalu. Jak už dobře víte, podcast se skládá ze sestavy – Bača, Vojta a Teme. Já jim tedy dělal křena, i když mi dali funkci jejich jednodenního kameramana.
Měli jsme sraz v 8 hodin ráno v Hostivaři u vlakového nádraží na parkovišti. Já dorazil jako třetí a včas. Vojta a toho dne řidič jedničkové Fabie Teme už postávali netrpělivě u tunelového východu.
„Kde je Bača, pánové?“. Ten měl dorazit za chvíli, a protože to v Hostivaři velmi dobře zná, čekali jsme, že na oné domluvené místo dorazí par excelence. Vojta už to po pár minutách nevydržel, protože Bačův vlak už dávno stál na nádraží, ovšem on nikde! Po telefonátu bylo jasno. Bača stál sice na parkovišti moc hezky, ale na opačné straně nádraží! Po chvilce přicupital a my mohli vrazit na bezmála tříhodinovou cestu do proslavených Drnovic mecenáše Jana Gottwalda.
Vyškov má krásný sportovní areál, klidně se mohlo hrát i tam
Na místo jsme dorazili asi dvě hodiny před výkopem zápasu. Musím Temeho pochválit, protože je vynikající řidič a po cestě nás nepředjel ani žádný trabant. Kluci měli výlet skvěle naplánovaný, a tak jsme vydali ještě do samotného města soupeře – do Vyškova.
Co nás překvapilo? Na hezký vyškovský stadionek jsme jeli velmi úzkou lesní cestou, kde, kdybychom narazili na protijedoucí auto, možná bychom se do areálu ani nedostali. Pokud by se hrálo ve Vyškově, klubový bohemácký autobus by měl asi co dělat, aby vůbec projel. Areál byl velmi útulný. Nikdo nás nezastavil a my se vydali hlavním vchodem, který nebyl nikterak zabezpečený. Tady je ještě svět v pořádku. Ale sám s velkou nadsázkou ctím heslo: Věřím v Boha, ale auto si zamykám!
V tu dobu na hřišti trénovali mladí fotbalisté a my se kochali hezkým prostředím. Shodli jsme se, že kdyby se hrálo přímo zde, nevadilo by nám to. Hlavně co se týče kvality trávníku, který se nedal s Drnovicemi srovnat. Ale Drnovice jsou Drnovice, že jo?!
Na tribuně v Drnovicích
Příjezd do Drnovic a zklamání na stadionu
Pak už jsme dojeli do Gottwaldovy vesnice, abychom ještě před obědem navštívili místní rozhlednu Chocholík. Větrná hůrka to byla pořádná, ale krásný výhled na celé Drnovice a jejich stadion. Až na to, že já a Vojta se bojíme výšek, tak to byla opravdu paráda. To, že se mi pěkně nahoře zamotala hlava, jsem hezky zakamufloval a nikdo si toho nevšiml. Udělali jsme jeden z dalších video vstupů, které si můžete pustit na sociálních sítích – S mikrofonem za klokanem.
Pak následoval oběd v místní restauraci, kdy při vstupu do budovy na mne velmi dýchnula devadesátá léta. Ač jsem nezažil dobu komunismu, tak i to mohl člověk při vstupu trochu pocítit. Jídelna byla plně zelenobílá, a když se nás servírka po usazení k místnímu pánovi zeptala, zda budeme jíst, řekli jsme, že všichni. Do minuty nám přinesla „lavór“ hovězího vývaru a řekla „naberte si kolik chcete, polévka je v ceně jídla.“
Co vám budu povídat. Každý jsme platili kolem dvou stovek. Za pivo, polévku a jídlo. Paráda a byl to super oběd. A s plnými břichy hurá na legendární drnovický stadion!
Bačovo zklamání zavládlo ihned po příchodu, kdy zjistil, že socha Radka Druláka skutečně neexistuje! Daleko horší zjištění zasáhlo žaludek Vojty, který měl pár minut žaludeční vředy. V sektoru hostí neprodávají klobásy! Po nějaké půlhodině zavládla euforie, nebojte, z žádného vstřeleného gólu Bohemky. Do provizorního stánku přišlo pár kousků klobás. Vojta s Temem nečekali ani minutu. Jako nadržení školáci zaútočili. Bohužel, klobása studená, malá a nedobrá. Zřejmě nevydržela transport z místa A do našeho sektoru. Škoda.
Cíl splněn. Bohemka utrpěla vítězství a je v osmifinále poháru
Nad všemi fotbalisty v zápase zvítězil špatný trávník. Obě mužstva se snažila hrát fotbal, ale na drnovickém drnovišti se hrála jenom kopaná. Nic jiného totiž nešlo. Několikrát jsem si vzpomněl na krásné hřiště v blízko vzdáleném Vyškově. Opravdu se mohlo hrát tam a fotbal by zvítězil.
Kolem 20. minuty měla Bohemka vyhrávat 2:0 a byl by klid. Jenomže Venca Drchal dorážku do prázdné branky nacpal pouze do přesouvajícího se gólmana domácích. Od té chvíle to byl naprosto vyrovnaný zápas a rozdíl mezi první a druhou ligou nebyl poznat.
Historie se neptá a necelých deset minut před koncem nás po hlavičce Lukáše Hůlky spasil dorážející Aleš Čermák, ze kterého mám velmi smíšené pocity. V závěru přišla červená karta pro obránce domácích, který fauloval unikajícího Roberta Hrubého, no i když unikajícího, to je silné spojení…
Výhra 1:0, kterou nám mohou závidět nejen na Slovácku, ale také v Liberci. Důležitý je postup a na všechno ostatní se můžeme…
Moc děkuji klukům za výjezd a také všem našim fanouškům, kterých do Drnovic přijelo minimálně sto kusů. Po zápase byla námi ještě navštívena drnovická cukrárna, kde nás velmi mile obsloužila slečna prodavačka, která si zašla koupit svačinu do místní „SAPY“. A na naši otázku, proč se nestravujete ve vaší cukrárně? Odvětila: „Blázníte, vždyť vidíte, jak to tady máme drahé!“. Měla pravdu, ceny tam byly opravdu srovnatelné s těmi pražskými. Zákusek a káva za 150 korun i s dýškem. Ale pochutnali jsme si, a ještě prohodili pár vět s novinářem Michalem Kvasnicou, který se přijel podívat na dobrý fotbal, který neviděl…
Pak náš čekala dlouhá cesta kolonami po D1 zpátky do Prahy Temeho Fábií. Sláva, nazdar výletu! Fábie dojela a my všichni také. Byl to krásný výlet za moravskou kulturou a určitě musíme zopakovat, kluci!
Václav Drchal proti Vyškovu
Střihnout Střihavkovy koně z Pardubic se nepovedlo. Za 0:0 bych nedával body
Po našem Pyrrhově vítězství už jsem pomalu začal myslet na ligové Pardubice a měl z toho velkou obavu. Ta se bohužel v neděli potvrdila…
Nové koště prý dobře mete. David Střihavka to v Ďolíčku zná velmi dobře. Pár let u nás jako mladý hráč působil. Teď se stal poprvé v kariéře ve svých 41 letech trenérem prvoligového mužstva, když se přesunul i s celým realizačním týmem od béčka Slavie.
Už po Vyškově, a vlastně celý týden jsem si říkal, že zápas to nebude moc hezký a může skončit plichtou. Bohužel, opět se vyplnilo to, že domácí zápasy nám nejdou.
První poločas byl kompletně v naší režii. Obrovská a zblokovaná šance Adama Kadlece, rána z voleje Jana Kovaříka a břevno po střele Venci Drchala. To byly tři největší příležitosti Bohemky v úvodních 45 minutách. Gól jsme ale zase nedali. Pardubičtí od samého začátku polehávali, simulovali a natahovali čas. Sudí Nehasil jim to bohužel baštil celé utkání a nastavení tří a čtyř minut v obou poločasech bylo směšné.
Druhý poločas a začátek jsme prospali. Šance přišla po hodině hry, ale Drchy výborného gólmana Stejskala nepřekonal. Stejskal se hezky „potatil“, protože Pardubice společně se skvělými stopery držel celý zápas. V nastavení mohl překlopit zápas na naši stranu Tonda Křapka, ale bohužel hlavou mířil nad branku. Takže 0:0 a za takový výsledek bych ani jednomu z týmů neuděloval bod. Bylo by to pro dobro fotbalu, ať padají góly, protože jsou kořením fotbalu!
Nemá cenu to více rozebírat. Jsme na 11. místě Chance Ligy, která je neuvěřitelně vyrovnaná. Ztrácíme dva body na šesté místo a je velká škoda, že jsme takové utkání nedokázali vyhrát. Ale v Ďolíčku se prostě nevyhrává, tam vyhrává jen soupeř, bohužel.
Aleš Čermák proti Pardubicím
Máry desatero: Proč se nám v Ďolíčku dlouhodobě nedaří?
- Máme brejkové mužstvo, které je založené na rychlých protiútocích
- V Ďolíčku proti papírově slabšímu soupeři musíme tvořit hru, a to nám léta nevoní
- Doma je opticky menší hřiště a nemáme příliš možností pro naši typologii hráčů
- Chybí dostatečná herní převaha ve středu pole. Střední záložníci nemají čísla
- Více využívat sklepnuté a naražené míče od Yusufa
- Psychická odolnost našich borců. Málokdy dokážeme vyhrát domácí zápas, ve kterém jsme favorit
- Slabá koncovka a špatný důraz před brankou soupeře
- Nedokážeme dotáhnout zápas do vítězného konce i přesto, že se dostaneme do vedení
- Minimální příspěvek gólů od obránců a záložníků
- Soupeře v Ďolíčku fotbal málo bolí. Chtělo by to přidat více bojovnosti a více jezdit po zadku
Samozřejmě s mou mini analýzou nemusíte souhlasit, ale minimálně polovina z nich je zarážející. Více se v tom nemá cenu vrtat. V uplynulém týdnu jsem si více užil výjezd na MOL Cup do Drnovic než ligu. Což je asi vidět v dnešní rubrice.
Také vás srdečně všechny zvu na poslední výjezd tohoto roku mimo Prahu. Všichni v neděli do Plzně!
Ať žije Bohemka, jediná milenka!
Mára z Ďolíčku (Marek Horký)
