Článek
Cestu plnou utrpení, která měla jediný cíl, dostat se po vážném zranění zpátky mezi fotbalovou elitu.
Když jsem před lety psal maturitní slohovou práci na téma „Nikdy, neříkej nikdy“, zvolil jsem si příběh Hermanna Maiera a jeho návrat k lyžování po těžkém zranění nohy. Nyní už bych vybíral jinak. Vybral bych si příběh Jana Bořila. Fotbalisty, jehož návratu na vrchol po těžkém zranění, věřila jen hrstka nezlomných optimistů. Jenže on to dokázal.
Na začátku se vraťme o tři roky zpět, do neděle 3. října 2021. Bořil byl na vrcholu výkonnosti a odehrál celé derby na Letné, v němž Slavia podlehla Spartě 0:1. Pro slávistického obránce však tentokrát výsledek zápasu nebyl tím nejpodstatnějším. V pondělí musel do nemocnice na vyšetření přetrvávajících bolestí kolena. Diagnóza byla zdrcující – poškození chrupavky čtvrtého stupně a odchylka osy od kolena. Už jen to, že byl Bořil schopen s tímto zraněním nastupovat do zápasů, bylo malým zázrakem.
Artróza čtvrtého stupně je nejrozvinutějším poškozením kolenní chrupavky. Ještě před deseti lety byly tyto problémy poukázkou na výměnu kolenního kloubu. A i nyní jsou v Česku téměř neřešitelné. Jenže německý profesor Stefan Hinterwimmer umí zázraky. Jedenatřicetiletému fotbalistovi provedl částečnou osteotomii a slíbil mu, že se bude moci vrátit na profesionální trávníky. A tak se také stalo…
Návrat však netrval dny ani týdny, nýbrž 17 měsíců. Navíc nebyl vůbec jednoduchý. Bývalý kapitán prvního týmu se měl začít rozehrávat v béčku, ale hned v prvním zápase proti rezervě Sparty jej tamní mladíci nepěkně školili. Ani po zbytek jara nic nenapovídalo tomu, že se Bořil ještě někdy dokáže vrátit do někdejší formy. Přece jen dvaatřicetiletý hráč po těžkém zranění kolena, to není životopis, u nějž byste si poznamenali – za rok půjde do reprezentace.
Jenže slávistický obránce se v letní přípravě kousnul a v sezoně 2023/24 se stal opět plnohodnotným členem A mužstva sešívaných. Výkony nebyly špatné, ale i tak si zatím trenér Jindřich Trpišovský dovolil Bořila nasazovat do zápasů, kde bude potřeba více zarputilosti a méně pohybu. I to se však mělo brzy změnit.
Letos na podzim se Slavii zranili Tomáš Vlček a Igoh Ogbu, což uvolnilo místo v sestavě právě Bořilovi a ten tuto šanci beze zbytku využil. Nejen že v lize zatím nechyběl ani minutu, ale trenér se jej najednou nebojí nasazovat ani na náročné evropské soupeře. Obrana s ním v lize inkasovala jen dva branky a není se čemu divit. Bořil hraje téměř bezchybně, výborně podporuje útok, a co je malým zázrakem, běžecky je zase na stejné úrovni jako před zraněním. Ne, tenhle kluk se prostě nevzdává.
Když se Bořil v neděli radoval po úspěšném bloku střely Birmančeviče. Gesto neznamenalo jen úspěšné zblokování střely, ale také: „Jsem zpět a se mnou musíte počítat.“
Ne, tahle pohádka ještě nekončí.
