Článek
Real Madrid se už několik let chová, jako by (nejen) fotbalová pravidla platila pro všechny… kromě nich. Poslední rok jsme ale kromě toho, na co jsme už zvyklí, svědky i vyloženě dětinského chování. Když loni Vinícius Jr. nevyhrál Zlatý míč, klub se rozhodl trucovat a na slavnostní předávání cen demonstrativně odmítl vyslat svou výpravu. Už nad tím spousta příznivců fotbalu udiveně zvedla obočí, jako to dělává Don Carlo.
Galavečer Ballon d’Or 2024 byl krásnou ukázkou arogance královského klubu a zároveň navzdory lesku a pozlátku, které dává na odiv, i jeho opravdového charakteru. Vinícius Jr. byl mezi favority na vítěze hlavní ceny, ale tu si nakonec odnesl někdo jiný. A reakce Realu Madrid? Dětinská urážka fotbalové tradice a pohrdání soupeři místo důstojnosti a úrovně, kterou by asi leckdo od „největšího klubu světa“ čekal. A to byl teprve začátek.
Když se Realu po úspěšné loňské sezoně přestalo dařit na hřišti, frustrace se začala přelévat i mimo něj. V zápase s Atlétikem hráči provokovali fanoušky soupeře, když oslavovali postup přímo před jejich sektorem, místo aby se šli radovat s tím svým. Klub posílal oficiální stížnosti na španělský fotbalový svaz, čímž dával najevo, že pokud se nehraje podle jejich pravidel, hraje se špatně. Tlak narůstal a vyvrcholení a zároveň nové dno přišlo, když se blížilo El Clásico.
Mediální útoky na rozhodčí? Bizár, který je hodně za čarou
Na jaře přišla série vždy vyhrocených derby proti Barceloně a Real Madrid si uvědomil, že na hřišti na odvěkého rivala možná nebude stačit. A tak se rozjela nevídaná mediální kampaň směřovaná proti rozhodčím. Záměrné vyvíjení tlaku na sudí nemá s fair-play nic společného a jeho vliv na reálné životy lidí je potenciálně velmi nebezpečný.
Týden před finálovým pohárovým El Clásicem odvysílala klubová televize Real Madrid TV „analýzu“ rozhodčího De Burgose. V sestřihu byly vybrané momenty, kdy údajně poškozoval Los Blancos. Něco podobného záhy použili i proti videorozhodčímu. Tlak byl tak silný, že vyeskaloval v šikanu syna jednoho z arbitrů. Před posledním derby pro změnu oficiální televize Realu vytasila jinou zbraň. Sudí přiřazený k tomuto utkání se v 90. letech, když mu bylo dvanáct let, v rozhovoru zmínil, že fandí Barceloně. Hádejte, kdo toto interview vytáhl z archivu a pár dní před klíčovým utkáním sezony vypustil do světa.
A co je největší paradox? Že si na sudí stěžuje právě Real Madrid. Tedy klub, který posledních patnáct let těžil z řady kontroverzí. Ať už to byly sporné penalty, přehlížené fauly a ofsajdy nebo jiné chyby. Nejedno vítězství v Lize mistrů bylo až okatým způsobem ovlivněno ve prospěch právě Bílého baletu. A nyní je to Real Madrid, kdo vykresluje rozhodčí jako své úhlavní nepřátele, kteří jim škodí. Přestože jim obě poslední El Clásica sudí pod obrovským tlakem spíše lehce „připískávali“, stejně se mluvilo o křivdě vůči Los Blancos.
Je tohle v pořádku? Rozhodně ne. Mediální šikanu rozhodčích nemůže jen mlčky tolerovat. Snadno se pak totiž můžeme probudit do reality, kde budou zápasy řídit ne nestranní arbitři, ale PR oddělení mocných klubů. Tohle není svoboda projevu, to je zneužití vlivu, které by mělo být exemplárně potrestáno.
Ztráta nervů a úrovně na hřišti
Ale nejde jen o klubové prohlášení a mediální tlak. I hráči přímo na hřišti letos ukázali svou stinnou stránku. V ostudu se například proměnilo finále Copa del Rey. V něm už vystřídaný Rüdiger po odpískaném faulu Mbappeho po rozhodčím hodil pytlík s ledem. Mezitím Vázquez vyběhl na hřiště a údajně vulgárně křičel na asistenta sudího. Oba dva byli vyloučeni a s nimi i Bellingham za agresivní chování. A následky? Stopka na dva zápasy pro Vázqueze, šest pro Rüdigera a zrušení trestu pro Bellinghama působí spíše komicky.
Vinícius Jr. mezitím dál řeší fanoušky víc než hru. Rasismus ve fotbale je problém, který je potřeba řešit – to je bez debat. Ale když Brazilec sám provokuje fanoušky, reaguje agresivně a vidí rasismus i tam, kde není, ztrácí morální výhodu a sám oslabuje svou pozici oběti. A klub mu v tom nijak nebrání, ba naopak ho podporuje v pocitu, že celý svět je proti němu. Když pak v klíčovém zápase místo fotbalu řeší, že fanoušci Barcelony vytáhli nafukovací Zlatý míč, je to symbol. Symbol klubu, který zapomněl, že fotbal je především hra.
Autor: Marek Košut
