Článek
Do Sigmy jste přišel v zimě a v Olomouci jste podepsal smlouvu na tři roky. Proč Vás zlákal právě tento klub?
V první řadě to pro mě byla šance. Možnost posunout se do lepší ligy, zlepšovat se a ukázat. Sigma je dobrý klub, který své hráče rozvíjí. Toto angažmá vidím jako velkou příležitost a jsem rád, že tady můžu být.
Jak dojde k tomu, že litevský fotbalista začne hrát v Česku? Mohl byste detailněji přiblížit, jak probíhaly námluvy se Sigmou?
O zájmu Sigmy mi řekl můj agent. Věděl jsem téměř hned, že bych to chtěl zkusit. Pak to bylo ještě o jednání přímo mezi kluby, ale to už jsem nijak ovlivnit nemohl. Jsem rád, že to nakonec dopadlo.
Jazyková bariéra musela být ze začátku opravdu znát. Jak Vás přijali Vaši noví spoluhráči? A který z nich Vám nejvíce pomáhá s komunikací a dalšími záležitostmi?
Neřeknu nic objevného. Každý začátek je těžký a také mně nějakou chvíli trvalo, než jsem si zvykl. V šatně mě spoluhráči přijali klasicky. Nic zvláštního. Samozřejmě mi hodně pomohl třeba Vladislav Kreida. První měsíce v novém prostředí jsou pro každého složité a je fajn, když si můžete s někým popovídat v jazyku, který ovládáte.
Když už jsme u komunikace… Jak vlastně probíhá domluva mezi Vámi a trenérským štábem v čele s koučem Janotkou, ať už na tréninku, nebo v průběhu samotných soutěžních utkání?
Domlouváme se převážně anglicky. Fotbalová mluva není zase tak těžká. Fotbalové termíny znám i v češtině. Když mi trenér chce předat nějaké pokyny, je to v angličtině. S domluvou problém není.
Zdá se, že Vaše adaptace proběhla rychle. Postupně se rozehráváte do parádní formy a hlasitě si říkáte o pevné místo v základní sestavě. Jak jste v tomto ohledu s dosavadním působením v klubu spokojen?
Jak jsem říkal, první měsíce nebyly jednoduché. Tak jako pro každého, kdo přijde do nového prostředí. I po fotbalové stránce jsem si musel zvyknout. Neměl jsem pořádnou přípravu, protože v Litvě se hraje systémem jaro – podzim, takže přípravná období jsou tam jiná. Zpočátku jsem cítil deficit a musel jsem pořádně dotrénovat. Postupem času jsem se ale dostával do formy a teď už se cítím líp a líp.
Na křídelních prostorech je v Olomouci poměrně velká konkurence. Burcujete se s konkurenty na tomto postu navzájem k ještě lepším výkonům na hřišti?
Konkurence je v každém týmu, to k profesionálnímu fotbalu patří. Pomáhá nám každému, abychom se zlepšovali. Konkurence vás nutí k tomu, abyste každý den odevzdal na tréninku maximum, jinak vás ostatní předběhnou.
Olomoucký tým vypadá po fyzické stránce opravdu nadupaně. Trenér Janotka si zakládá na náročné a poctivé hře a vysokém presinku. I největší české týmy k Olomouci v tomto ohledu chovají obrovský respekt. Co říkáte na fyzickou připravenost celého týmu?
Myslím si, že po fyzické stránce jsme připravení velmi dobře. Ale upřímně řečeno, i ostatní týmy v Česku mi připadají kvalitně fyzicky připravené. Rozdíl pak dělá to, kdo v intenzitě zvládne použít techniku a své vlastní kvality. Rozdíl oproti mému minulému klubu je ve fyzické hře. To byla jedna z věcí, na kterou jsem si musel zvyknout.
Přestože nejste hráčem Olomouce příliš dlouho, vypadá to, že jste se stihl velmi rychle adaptovat a v zápasech opticky za svými spoluhráči po fyzické stránce vůbec nezaostáváte. Čím to? Trvalo Vám, než jste si zvykl, nebo Vám podobný herní styl vyhovuje?
Jak jsem říkal, potřeboval jsem si zvyknout a trochu dotrénovat. Víc mi vyhovuje technická hra než jen běhání. Ale bez toho to samozřejmě nejde. Musíte se přizpůsobit. Neřekl bych ale, že česká liga je jenom o běhání. Některé zápasy jsou hodně technické.
Trenér Janotka Vás vidí asi hlavně jako křídelníka, ve Vašem bývalém působišti Kauno Žalgirisu jste ale často nastupoval také hlouběji ve středu pole, nebo také na hrotu útoku. Jak sám sebe vidíte vy?
Vidím se jako křídelník. To je místo, které mi vyhovuje nejvíc.
S extrémně mladým olomouckým kádrem jste nakonec proklouzli do elitní šestky. Zápasy se Slavií a Baníkem jste už odehráli, další střetnutí s českou špičkou vás teprve čekají. Jak se těšíte na zbývající duely?
Je to skvělé, že jsme v nejlepší šestce. Pro klub je to úspěch. Do každého zápasu ale stejně musíte jít na sto procent, takže pro mě se nemění nic.
Olomouc má na dosah obrovský úspěch v podobě vítězství v poháru. V semifinále MOL Cupu jste v emočně vypjatém utkání přehráli rozjetý ostravský Baník. Ve vysněném finále na domácí půdě vyzvete Spartu Praha. Vidíte reálnou šanci na zisk trofeje? Jak Vás motivuje vidina případných evropských pohárů?
Jsme blízko k trofeji a to je pro každého veliká motivace. Ale jak jsem říkal, já chci hrát v každém zápase na sto procent. Přímo v průběhu zápasu nepřemýšlím o tom, že hrajeme o postup nebo trofej. Tak to nefunguje. Je to ale pochopitelně obrovské lákadlo, každý chceme vyhrát, ale nemělo by to být nic, co by nás mělo svazovat.
V lize už máte na kontě premiérový gól, v poháru jste přidal první branku právě v zápase proti Baníku. Máte do příští sezóny nějaké konkrétnější cíle, co se týče počtu branek a asistencí, ke kterým byste se chtěl přiblížit?
Žádné osobní cíle tohoto typu si nedávám. Chci dát co nejvíce gólů a na co nejvíce jich přihrát. Nebo třeba týmu pomoct jinak.
V Sigmě máte podepsanou tříletou smlouvu. Co od angažmá na Hané očekáváte? Jakých úspěchů byste s týmem chtěl dosáhnout?
Vyhrát pohár a pak třeba klidně i ligu (směje se). Ale ne, myslím si, že boj o Evropu by byl vhodný cíl. Chtěl bych si zahrát za Sigmu v evropských pohárech.
Přesuňme se k litevské reprezentaci… Vy jste se v poslední době stal jedním z jejích základních pilířů. Cítíte, že ve Vás trenér věří?
Myslím, že mi trenér národního týmu věřil vždycky. Teď mi pomáhá, že hraju v dobrém týmu a v kvalitní lize, takže věřím, že se v národním týmu udržím i nadále.
Jaké to je nastupovat v sestavě reprezentace například s mladým Gineitisem, který dostává slušné herní vytížení v dresu Turína ve slavné Serii A, nebo s obráncem Utkusem, který hrává v belgických Bruggách? Učíte se od nich?
Na to je pro mě těžké odpovědět. Učím se od všech spoluhráčů neustále. S těmito kluky se ale hlavně znám opravdu dlouho. Třeba patnáct let, takže je beru především jako svoje kamarády.
Když se podíváte na jejich kariéru, je i tohle pro Vás motivace k další práci a důkaz, že se z Litvy dá dostat do těch nejlepších lig na světě?
Já se snažím soustředit především sám na sebe. Klukům přeju angažmá v takových ligách a klubech. Ale že bych se na ně díval tak, jak říkáte, to zase ne. Jsem rád, že můžu být v Sigmě, chci dál pracovat, zlepšovat se a uvidíme, kam mě to nakonec zavede.
Jak se Vám líbí v Olomouci, kde Sigma sídlí?
Opravdu hodně, i když to není Vilnius (směje se). Ale ne, vážně, jsou tady velmi příjemní a milí lidé. Město jsem si opravdu oblíbil.
Jak jste na tom s češtinou? Snažíte se ji učit? Čeština dělá obecně problém mnoha cizincům, takže také pro Vás to asi musí být pořádná výzva.
Češtinu pochytávám hlavně od spoluhráčů, myslím, že už trochu rozumím. Ale čeština je vážně těžká. Naštěstí, jak už jsem říkal, z fotbalového hlediska to není problém. Fotbalové výrazy znám a s trenérem se anglicky domluvíme.
Kdo je Vaším oblíbeným hráčem?
Jan Kliment a Michal Vepřek, náš asistent trenéra (směje se).
Věříte, že angažmá v Sigmě je pro Vás přestupovou stanicí do ještě věhlasnější soutěže, než je ta česká?
Věřím, že by to tak mohlo být, že Sigma pro mě bude odrazovým můstkem třeba ještě někam výš. Ale jsem vážně rád, že tady můžu být. Hrát za Sigmu se mi líbí. Pochopitelně ale ještě doufám, že se mi podaří zlepšit se natolik, abych se posunul dál.
Mohl byste porovnat českou ligu s tou litevskou? V čem se obě soutěže nejvíce liší?
Jako první věc ze všeho bych určitě řekl, že tady má hra daleko vyšší tempo. Ale celkově by se dalo říct, že rozdíl je v podstatě úplně ve všem. Samozřejmě ve prospěch české ligy. Je rychlejší, tvrdší, fyzičtější. Lepší jsou stadiony i jejich zázemí, lepší je kvalita protihráčů i spoluhráčů.
Jaký je vlastně zájem o fotbal v Litvě? V Česku se už tak populární sport těší rostoucí oblibě, je tomu tak i ve Vaší rodné zemi?
Sportem číslo jedna je u nás rozhodně basketbal. Fotbal patří mezi populární sporty, ale s basketbalem se rozhodně nemůže rovnat.
Jaké jste si do budoucna vytyčil cíle? Kde se vidíte za pět let?
O budoucnosti zase až tolik nepřemýšlím. Moje motto je: Pořád pracuj na sto procent, neustále se snaž zlepšovat. Toho se chci držet a uvidíme, kam mě to nakonec zavede.
Redaktor: Lukáš Janošík
