Článek
Po šokujícím a mediálně hojně probíraném konci v tomto klubu následoval ještě více šokující přestup do kazachstánského Ženisu. V exkluzivním rozhovoru pro 90 minut se Lukáš Budínský vrátí ke svému odchodu ze slezského klubu, podělí se o své dojmy z první kazachstánské ligy a nastíní, co by ho mohlo čekat v nejbližších měsících.
Váš odchod z Karviné se odehrál za poněkud pofidérních okolností. Cítíte v tom určitou křivdu, a to i vzhledem k tomu, že jste v klubu dohromady strávil mnoho sezon?
Křivdu necítím, to je fotbal. Přijde nový trenér, má svoji vizi a hráče, které upřednostňuje. Alespoň mi to ale jako jediný řekl do očí, to bylo fér. Jinak jsem se to dozvěděl po telefonu. Už to ale neřeším, stalo se a život jde dál.
Váš odchod nesli fanoušci klubu nelibě. Snažili se Vás někteří i kontaktovat osobně, aby Vám vyjádřili podporu?
Někteří mi psali, což od nich bylo hezké, přece jen si myslím, že jsem za těch sedm sezon pro klub odvedl velký kus práce. Dva postupy, několikrát záchrana. Teď fanoušci prožívají klidnější sezonu, Karviná hraje dobře.
Ke kterému ze svých bývalých klubů máte nejsilnější pouto?
Pořád ke Karviné, protože jak jsem řekl, zažil jsem tam toho spoustu. Zápasy ještě na starém stadionu, pak skoro rok na Kovoně a konečně spoustu ligových utkání na krásném novém stadionu. Blízko mám i k Bohemce, tam se taky vždycky rád vracím.
V Karviné jste byl kapitán a lídr a najednou jste přišel do klubu, kde jste měl úplně jinou roli. Bylo těžké si na to zvyknout?
Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem nad tím ani nestihl přemýšlet. Člověk se snaží rychle navnímat, co po něm chce nový trenér, a poznat kluky. Já jsem dorazil do Kazachstánu a hned za deset dní jsme hráli, což bylo plus. Taky už mám přece jen fotbalově něco za sebou, takže jsem se aklimatizoval rychle. Největší rozdíl je v tom, že vás nikdo nezná. Fanoušci vás možná zahlédli někde na videu, ale to je vše.
Kazachstánská liga, v níž jste se Ženisem s přehledem zvládli záchranářskou misi, už je u konce. Je nějaká šance, že v Kazachstánu zůstanete? Pokud ne, pokukujete spíše po dalším zahraničním angažmá, nebo byste upřednostnil návrat do české ligy?
Teď se čeká, jestli se nějaký klub ozve, nebo ne. Roli bude hrát také nový kazachstánský zákon o povoleném počtu cizinců v jednom týmu. Doteď bylo povoleno dvanáct cizinců, ale nyní chtějí dát větší prostor domácím hráčům. Nebráním se ničemu, když to bude dávat smysl. Ještě bych chtěl zamířit někam do zahraničí a poznat nové věci, místa a lidi, protože přesně to mě baví a naplňuje.
V nejvyšší kazachstánské soutěži letos hrálo celkem třináct týmů namísto klasických čtrnácti, jelikož byl FC Aksu nedlouho před začátkem ročníku vyloučen kvůli finančním problémům. Bylo avizováno, že ho nahradí jiný klub, ale ani k tomu nakonec nedošlo. Jsou právě chaos a neorganizovanost něčím, co k této lize patří?
Kluci zmiňovali, že jeden tým skončil. Je divné, že k tomu došlo tak brzo před začátkem soutěže, ale asi to tak bylo lepší. Když se nad tím tak zamyslím, tak provoz klubu není nic levného. Je třeba platit létání, hotely a taky stravu. Neřekl bych, že by to vypovídalo o nějakém obecném chaosu, šlo pouze o jeden tým, který to nějakým způsobem nezvládl. Jinak v soutěži žádný problém nebyl. Některé věci jsou ale samozřejmě odlišné od Česka. Spoustu záležitostí si tu řeší tak trochu po svém, řekl bych.
V čem konkrétně se to projevuje?
Tak třeba před posledním zápasem strašně nasněžilo. Hřiště bylo pokryté sněhem a balony v něm nebyly vidět, tak jsme je museli nastříkat sprejem načerveno, aby byly aspoň trošku viditelné.
Jak na Vás zapůsobili kazachstánští fanoušci? Jsou bouřlivější než ti čeští, nebo je to naopak?
Fanoušci na fotbal ve velkém počtu nechodí. Jsou výjimky jako Aktobe, tam stadion zaplnilo asi deset tisíc lidí. Kotel byl velmi slušný a atmosféra se tam taky vydařila, stejně jako třeba v zápase v Semeji. Když jsme hráli mimo Astanu, tak se divácká návštěva pohybovala kolem pěti set příchozích, někdy více, někdy méně, to záleželo především na soupeři. Myslím si, že v Česku panuje na fotbale lepší atmosféra.
Co se pozornosti médií týče, užíváte si v Kazachstánu větší míru svobody a anonymity než v Česku?
Tak vždycky je hezké, když si o sobě něco přečtete, i v Kazachstánu jsem poskytoval rozhovor tamní televizi. Celkově se tam o cizince zajímají. Ptají se, jak to vypadá u nás. Moc toho o naší lize tedy nevědí, ale nejde jen o fotbal, ale i obecně. Někteří lidé stále žijí v tom, že jsme Československo.
Nemáte pocit, že se o Vás konkrétně česká média momentálně zajímají více než dříve, protože jste pro ně vzhledem ke své současné štaci něčím exotickým?
Začal jsem být aktivní na platformě X. Řekl jsem si, že by to mohlo někoho zaujmout, a formulovat a vytvářet příspěvky mě bavilo. Někdy tu člověk zažije velké bizáry, ale nemůže se to srovnávat s naším fotbalem. Oni mají jine návyky a zvyky. Musím říct, že v Kazachstánu hraje spousta kvalitních fotbalistů, které bych jinak neznal. Největší problém je umělá tráva, za mě je to někdy zabiják fotbalu v Kazachstánu. Celkově je pro mě ale toto angažmá skvělá zkušenost, do které bych klidně šel znova.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
