Článek
Chtělo by se říci hurá, ale když se ohlédnu za trnitou cestou skupinou, ve které jsme se natrápili s Gruzií, Albánií a Ukrajinou, nevím, zda je důvod k optimismu.
Ivan Hašek podepsal smlouvu v lednu 2024 do konce kvalifikace o postup na mistrovství světa, tedy do listopadu 2025, s opcí na baráž, případně na závěrečný turnaj v roce 2026. Už tehdy značná část veřejnosti zpochybňovala tento krok. Argumenty byly, že Ivan Hašek není dobrý kouč pro reprezentaci a po Šilhavém se vlastně nic nezmění.
Předseda FAČR byl v čele pracovní skupiny, která nového trenéra vybírala a která návrh na jeho jmenování Výkonnému výboru FAČR předložila. Kromě něj v ní byli i místopředsedové asociace Jiří Šidliák a Jan Richter, člen výkonného výboru za profesionální fotbal Adolf Šádek a technický ředitel FAČR Erich Brabec, který přenášel výstupy ze Sportovní rady FAČR jakožto poradního orgánu výkonného výboru do pracovní skupiny.
To píšu jen pro připomenutí.
Pan Šilhavý byl dlouhodobě kritizován za projev mužstva, který na hřišti tehdy vážně nevypadal dobře. Od jeho nástupce se čekal určitý progres ve hře. Čekalo se, že mužstvu vtiskne nějaký styl, na který se bude dát dívat. Po úspěšně odehrané skupině B, kterou jsme vyhráli, se ale zamýšlím, zda skutečně nastal? Jsme vážně natolik dobří, že si zasloužíme být v elitní skupině A?
Na úvod jsme dostali naloženo od Gruzie 1:4, po čemž se hojně spekulovalo nad budoucností Ivana Haška u reprezentace. Pak jsme porazili Ukrajinu 3:2, i když nás soupeř místy drtil v našem pokutovém území a projev našeho týmu byl o 100 % horší, než byl výsledek. V říjnu následovala výhra nad Albánií a remíza s Ukrajinou. V listopadu remíza s Albánií a konečně výhra nad Gruzií.
Ve všech zápasech se musí nechat, že hlavními tahouny byli především hráči Slavie a Plzně. Jejich forma rozhodla o tom, že postupujeme. Nakolik na tom má zásluhu Ivan Hašek, nechám na vašem názoru. Za vítězstvím ve skupině spíše vidím rukopis Jindřicha Trpišovského a Miroslava Koubka. Nechci po vítězství snižovat hodnotu tohoto výsledku, ale to, co jsem sledoval na hřišti, byly naučené automatismy z klubů, ve kterých daní hráči hrají. Tím chci říci, že stále pochybuji nad Haškovým trenérským talentem, kterým zvládl postup. Šulc, Červ, Provod, Chorý, Holeš, Jemelka, Bořil. Všichni víme, kdo je jejich zaměstnavatel a kdo je vede.
Mnozí si teď ťukáte na čelo, proč zpochybňuji trenéra, který zvládl svůj první úkol, a tím byl postup do elitní skupiny, ale mně se hra národního týmu dlouhodobě nelíbí a nic na tom nemění ani vítězství ve skupině B. Po nástupu Haška nevidím nějaký posun ve hře, za který byl po právu odvolán jeho předchůdce. V nominacích stále podobná jména, a to i ta, která kolikrát nefigurují v základních sestavách svých klubů. Haškovi to občas nevadí a stejně je nominuje. Ano, někdy si tam přidá nějakého nováčka, který se dostane na plac ke konci zápasu. Tady možná malou změnu vidím, ale chybí mi odvaha dát nějaké nové tváři šanci od začátku zápasu.
V posledním zápase s Gruzií jsme sledovali skvělý úvod, kdy byla na našich reprezentantech vidět touha to zlomit co nejdříve. Skoro se stalo, ale jak šel zápas do poslední třetiny, znovu jsme se báli o výsledek až do konce. Já uznávám herní vzestup Albánie, Gruzie i dalších dříve fotbalem příliš nepolíbených zemí, ale pokud se trápíme s těmito mančafty, říkám si, co budeme dělat v A? Trochu mi to připomíná Spartu, která jásala, když jí vylosovali Manchester City v Lize mistrů. Už tehdy jsem si říkal, nad čím se tak radují, když tam dostanou naloženo? Tady se bojím podobného scénáře, a to i vzhledem k tomu, že náš národní tým nepřevzal trenér, za kterým bych viděl nějaký jasný rukopis ve hře směrem dopředu.
Upřímně jsem byl zvědavý na střed hřiště po vykartování našeho kapitána. Přiznám se, že jsem se na to skoro těšil. Teď se mnou možná nebudete souhlasit, ale v zápase s Albánií byl z našich nejhorší na hřišti. Jeho herní přínos kritizuji dlouhodobě a vůbec mě nezajímají časté vysoké známky, které za svůj výkon dostává. Já je spíše nechápu. Na hřišti ho zaregistruji po dlouhých minutách. Většina jeho přihrávek není finálních, ale míří na jistotu. Tím kolikrát brzdí přechod do útoku. Na argumenty, že odvádí černou práci, už dávno neslyším. V posledním duelu jsem viděl černou práci, ale v úplně jiné intenzitě, a to konkrétně od Červa. Co ten schytá ran a vybojuje faulů, to je až k nevíře. To je pro mě dříč, který má drajv. Ten u Součka nevidím. Skutečně mi s Gruzií přišlo, že se hra směrem dopředu zrychlila, v což jsem doufal. Bohužel jsme pak znovu sklouzli do herního průměru, a nakonec bylo z poklidného zápasu zase drama.
Pokud si vzpomínáte na celou pouť Ligou národů, tak jste si možná stejně jako já říkali téměř ve všech zápasech, proč chtějí naši reprezentanti postoupit na mistrovství světa? Co by tam jako s takovouto hrou dělali? Já si to říkám i nyní. Náš tým má sice záblesky, kdy udělá hezkou rychlou akci, ale to přičítám návykům, které od Haška hráči vážně nepochytili.
Z výše uvedených důvodů proto stále nevidím růžovou budoucnost české reprezentace s Ivanem Haškem. Pokud se mýlím, budu jen rád.
Autor: Jan Lajbl
