Mára z Ďolíčku: Hybšáku, vítej zpět! Šťastná výhra s dvojí klikou je pro tebe

Hlavně výkon brankáře Michala Reichla byl fenomenální a nutno si přiznat, že i štěstí bylo na naší straně po celé střetnutí.

Ač to může vypadat, že je středočeský klub naším oblíbeným protivníkem, zdání v posledních letech klame. Naposledy jsme na stadionu v Mladé Boleslavi vyhráli v roce 2017, od té doby vyjma posledního klání v poháru jen samé porážky. Konečně to vyšlo i v lize a vezeme si šťastnou výhru 2:1.

I přesto, že jsme utkání zvládli a někteří hráči dohrávali na „laktátu“, vítězem celého týdne je navrátilec po těžké nemoci, Matěj Hybš. Hybšáku, vítej zpět!

Kvůli žlutým kartám nemohl nastoupit stoper Honza Vondra. A tak kouč Jarda Veselý přešel na místo rozestavení se třemi beky na klasickou čtveřici. Když jsem před utkáním viděl základní sestavu, trochu jsem se obával hlavně z naší obrany obával.

Zleva na beku Honza Kovařík (36 let), levého stopera si po dlouhé době zahrál Jan Shejbal (30 let), který v Bohemce kromě brankáře už snad hrál na všech pozicích. Pravého stopera si vzal na starosti Tonda Křapka (31 let) a zprava brousil lajnu Martin Dostál (35 let).

Má obava se složení defenzivy byla obrovská. Ještě navíc když náš nejlepší stoper a kapitán Lukáš Hůlka i přes absenci Vondry znovu nastoupil jako defenzivní štít. Ten na této pozici zřejmě zůstane po celou sezonu, i když kluci z podcastu „S mikrofonem za klokanem“ to neradi slyší a vidí.

Ale zpátky k naší čtveřici. Když jsem viděl, že na straně Bolky v základu nastupují hráči jako je Ladra, John nebo Stránský, kteří jsou rychlostními typy, modlil jsem se. Dosty proti Johnovi? To bude vyučování v rychlosti a pořádné baroko, říkal jsem si pro sebe v duchu.

Kluci padali do střel, hráli jeden za jednoho a ten fotbalový „nahoře“ nám to vrátil v podobě štěstíčka, vydřeného a důležitého vítězství.

Mezi 13. a 18. minutou dvakrát vytryskl gejzír radosti. Nepamatuji si, kdy naposledy by náš jakýkoliv hráč šel zcela sám zhruba 60 metrů v nájezdu na branku. Možná před dlouhými lety Jhon Mosquera v Ďolíčku, kdy soupeř ze Slovácka riskoval a jejich brankář šel na rohový kop. Tehdy prchal ovšem na prázdnou kasu a proměnil.

V Bolce šel ve 13. mintutě po přihrávce Yusufa úplně sám Honza Matoušek, kterému to tento rok prostě nelepí. Vychytal ho brankář Mandous, který míč vyrazil na metu dlouhou více jak 28 metrů. Znenadání přiběhl náš Nelson v masce, levou placírkou práskl do meruny a ta zapadla přesně k tyči. Tohle nečekal nikdo, ale Bohemka vedla.

O pět minut později bylo ještě veseleji. Mladá obrana Boleslavi udělala další osudnou chybu. Yusuf vybojoval míč na Stránském, poslal do kraje na Pleštila, jenž se vyhnul červenému skluzu Hory a levačkou uklidil míč za Mandouse.

Zachránil nás prťavý a velmi šťastný ofsajd

Bolka byla na ručník, ale Bohemka nedokázala soupeři uštědřit další a zřejmě rozhodující ránu.

Soupeř dal gól nejdřív z jasného ofsajdu, který ihned ve hře nebyl uznán. Potom po rohu přišlo z dorážky snížení Ladry. Domácí hlasatel už slavil gól asi s patnácti příznivci domácích. VAR ale situaci zkoumal, a to velmi dlouho. Nakonec videorozhodčí našel opravdu těsné postavení mimo hru, kdy Ladra trefil hlavou svého spoluhráče, jenž stál za obrannou linii o prsa asijské slečny.

Do šaten jsme šli za dvoubrankového vedení s otřepanou „Csaplárovou pastí“ na bedrech. No a málem sklapla…

Po pár vteřinách druhé části šel z boku sám opět Plešťa. Ve stoprocentní šanci mohl nahrát před prázdnou kasu Yusufovi, raději ale vystřelil a o hodně minul branku. Tahle šance nás mohla do konce zápasu nakonec ohromně mrzet.

Pak už přišel festival tutovek na straně domácích. Nebudu se tady o nich vypisovat, kdo jste utkání viděli, tak víte moc dobře. Co nešlo vedle, bravurně vychytal náš s formou chytající fantom Michal Reichl. Toho překonal až v 79. minutě střídající Mašek po malém důrazu našich hráčů na malém vápně.

Létalo nám to kolem tyčí, břeven a všeho možného. Bohemka byla poslední půlhodinu neuvěřitelně pasivní. Statistici napočítali za druhý poločas domácím celkem 22 střeleckých pokusů a 12 rohových kopů. Naštěstí za zády Reichlíka skončil jen jeden míč. Ten je po celou jarní část naprosto fenomenální. Jistý na čáře a chytí i spousty věcí navíc. Bez něj bychom na jaře nevyhráli ani v jednom ze tří případů.

Mám tu pár postřehů z té naší trochu utrpěné výhry:

1.) Našeho kapitána Hůlise jsem dlouho neviděl zkazit takové velké množství laciných a odevzdaných míčů. Ve středu hřiště nastoupil s Okekem, který se po hřišti s ochrannou maskou potuloval jako plantážník. Jeho výkony začínají být příslibem a je vidět, že kouč Jarda Veselý má na neokoukané hráče čuch. Dal gól, několik zajímavých akcí připravil. Ovšem druhý poločas to byla velká slabota. Naše záložní řada měla obrovské problémy a nestíhala zachytávat chytré kontry boleslavských.

2.) Neumíme dohrát vedení s klidem do vítězného konce. Vedeme 2:0 a místo abychom utkání v poklidu kontrolovali, stále hrajeme se sokem nahoru a dolů. Boleslav samozřejmě neměla co ztratit a tak vše vrhla do ofenzívy, ale v zápasech Bohemky si můžeme být téměř vždy na sto procent jistí, že to nuda nebude až do závěrečného hvizdu.

3.) Hru jsme měli daleko více rozkouskovat. Také bych možná do hry poslal jiné hráče a vystřídal dříve. Dosty mi přišel posledních patnáct minut, že šlape vodu. Nakonec zvládl všech 98 minut. Denis Vala a mladík Šimon Černý celé utkání proseděli na lavičce. Nemyslím si ale, že je v současné době Robert Hrubý horší než právě mladý dorostenec. Ale vedli jsme a Jarda Veselý chtěl do zápasu dostat zkušené hráče. Hrubajz byl ale průser.

4.) Jak už jsem zmínil výše – Boleslav zahrávala ve druhé půlce dvanáct rohů! Čím více se blížil konec, tím více přicházelo standardních situací Středočechů. Čekal jsem už kvůli těmto standardkám, že se na plac podívají oba Kácové, abychom zvýšili výškovou převahu a důraz. Ale nakonec přišel pouze Adam a to až v 88. minutě.

Neberte to prosím jako mou kritiku, je to pouze můj subjektivní názor a pocit na to, jak jsem to cítil já sám. Nejsem trenér, nemám na to školy.

Mé závěrečné hodnocení:

Kouč na tiskovce po utkání pochválil obranu v čele s gólmanem Reichlem a velké množství zablokovaných ran. Mírně bych to poupravil: Šancí měli boleslavští fotbalisté opravdu mnoho a nebýt jejich sterility a nepřesnému zakončení, odjížděli bychom s pytlem gólů v klokaním vaku. Kdyby to skončilo 7:5 pro škodovku, nikdo by se nemohl divit.

Slovy klasika: Posledních dvacet minut špílu to bylo čekání na smrt, která díky Bohu nepřišla. Historie se neptá a máme tři skvělé body do tabulky.

Jsem nesmírně rád a vděčný za vítězství. Takového zápasu si budu vážit daleko více, než kdybychom vyhráli 6:2.

V týdnu přišla fantastická zpráva. Matěj Hybš se opět vrátil do tréninku Bohemky! Má to nejhorší za sebou a zákeřné rakovině ukázal prostředníček! Vítej zpět, Hybšáku, jsi bojovník! A do dalších let pevné zdravíčko a brzký návrat do bohemácké sestavy.

Vítězný zápas celý náš tým v šatně v Mladé Boleslavi věnoval právě Hybšákovi, který dojetím raději z kabiny odešel.

Los nám přisoudil v českém poháru Plzeň. „Překvapivě“ budeme hrát doma

Ve čtvrtek proběhl na Strahově čtvrtfinálový los MOL Cupu. Alespoň jednou jsem si přál, abychom si letošní ročník poháru zahráli i v milovaném Ďolíčku. No a ono to vyšlo, přijede Viktorka Plzeň!

Za mne je to dobrý los, protože jsem si v žádném případě nepřál ani doma či venku strašnický tým od Tesca a také výlet do Ostravy. Můžeme jenom překvapit a každý zápas navíc pro nás bude svátek.

Repre pauza a potom dorazí Teplice

Hráči dostanou po Boleslavi od kouče Veselého zasloužené dva dny volna. Ovšem v následujícím týdnu nás čeká reprezentační přestávka, a po ní přijedou do Ďolíčku Teplice. Nic než výhru neberu!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)