Mára z Ďolíčku: Takto končí opravdový král a kapitán JJ4! Pepíčku, děkujeme a smekáme klobouky!

Ten začátkem minulého týdne oznámil, že utkání se Slovanem pro něj bude posledním v jeho profesionální kariéře. Kdo tam nebyl, neuvěří! Hvězdy přály nejen jemu, ale celé Bohemce. Dojatý Mára z Ďolíčku je tady.

Oznámil, přišel, nastoupil, vstřelil gól, vylepšil rekord a ukončil profesionální kariéru v Ďolíčku. Takto nějak ve zkratce se dá charakterizovat poslední týden naší legendy Josefa Jindřiška. Fotbalový gentleman nejen na hřišti, ale i v soukromí a civilním životě. Ke šťastnému loučení v Ďolíčku mu dopomohla i jeho maminka, kterou byl den před zápasem navštívit na hřbitově. Jeho velký den se povedl na jedničku a není důvod nevěřit v síly mezi nebem a zemí.

Dnešní rubrika bude věnována zcela zaslouženě končícímu kapitánovi s číslem ,,4″ na zádech. Snad jste nečekali něco jiného? Po právu si to zaslouží, a to nejen za těch 16 let v Bohemce, ale díky celé jeho kariéře, kterou si hodlá prodloužit v amatérské kopané. Ať bude pokračovat kdekoliv, rádi si za ním uděláme výlet a společně ho podpoříme.

Když minulé pondělí vylezlo na povrch na sociálních sítích klubové video, na kterém usedává legendární Pepa Jindřišek pod hlavní tribunou na křeslo, a chce nám něco oznámit, tušil jsem, že tentokrát to nebudou mé každoroční slzy radosti z nově podepsané roční smlouvy, ale slzy smutku, že éra kapitána JJ4 v Bohemce se blíží ke svému konci…a bylo to opravdu tak.

Abych pravdu řekl, tak kdo chodí na Bohemku pravidelně, všiml si, že v letošním ročníku už Pepík nedostává v áčku prakticky žádný prostor. Což je v jeho 44 letech naprosto logické. I přesto si to možná nikdo z nás nedokázal připustit, že by náš srdcař a milovaný kápo někdy skutečně pověsil pomyslné kopačky na hřebík. No, a je to tady.

Neděle 4. května 2025. Pepa Jindřišek nastupuje v Ďolíčku proti Liberci ke svému poslednímu zápasu prvoligové kariéry po boku svých dvou dcer, které neskrývaly velké dojetí. Byl to skvělý mejdan, který splnil naprosto vše. Na hrací ploše mu celá Bohemka se všemi zaměstnanci, trenéry udělali slavnostní uličku. Přidal se i liberecký Slovan a všichni sudí. Všem patří velké díky za perfektní organizaci. Pro vedení, SLO, Koukyho a naše fanoušky to obrovsky těžký a složitý týden.

Pepík to oznámil v pondělí, že se chce velkolepě rozloučit v ligovém utkání a žádnou rozlučku v přátelském utkání nechce. Tím více to vše bylo složitější zorganizovat, a já musím říct, že až na pár drobností se to opravdu povedlo.

Teď se v dalších odstavcích trochu rozepíšu o samotném špílu, který ukázal, že když si za něčím jdeme, věříme a bojujeme jeden za druhého, tak se to prostě musí podařit. Fotbalový Pán Bůh nám to vrátil mírou vrchovatou s pomyslným štěstíčkem.

Před utkáním se mne pár fanoušků a přátel ptalo, jak si myslím, že se bude zápas vyvíjet a skončí. Upřímně jsem nevěděl co mám odpovědět. Můžeme vyhrát 3:0, ale i obráceně, řekl jsem jim. Čekal nás zklamaný Slovan Liberec, který na poslední chvíli vypadl z horní skupiny o titul.

Od začátku byl Slovan fotbalovější, rychlejší a první šance přišla hnedka po pár vteřinách hry. Masopust se dostal z lehkého úhlu tváří v tvář Reichlíkovi a ten potvrdil skvělou jarní formu. Možná zlomový moment, že se hosté nedostali do vedení. Poté přišla naše šance a hlavička, kterou vyrazil hostující gólman na rohový kop. Ten zahrál Honza Kovařík na malé vápno a náš spalovač Honza Matoušek hlavou z blízkosti napnul síť. Gól padl ve 4. minutě, zřejmě na počest krále Jindřiška, který by svou čtyřku na dresu nejradši na můj dotaz na tiskovce vyřadil ze sady dresů Bohemky. Ale Kouky tuto možnost utnul, škoda.

Měl jsem po naší vedoucí brance takové to šimrání a cítění, že to prostě vyjde a vyhrajeme. Dokonce jsem měl takové tušení, že by mohl Liberec pálit šance a my dávat góly. Ono to vlastně tak bylo, minimálně první poločas. Jak řekl jednou kouč José Mourinho ,,vy si nechte míč, my budeme dávat góly“. Jeho tvrzení vyšlo téměř to puntíku.

Po čtvrthodině nás zachránil od regulérního vyrovnání Severočechů ofsajd. Přišel opět trest na opačné straně. Špatný výkop velmi nejistého brankáře Krajčírika využil Adam Kadlec, jenž vyslal průnikovou hlavičkou do úniku Matyho a ten nepřemýšlel a napálil míč podruhé do sítě. Tohle Ďolíček dlouho nezažil – dvougólové vedení.

S Bačou jsme ze srandy před utkáním v kotli mluvili o tom, že dneska kašleme na fair play a chceme jakkoliv zahrávat penaltu, kterou samozřejmě Pepa promění. Asi to všechno takhle doopravdy mělo být. Po půlhodině nádherně po levé straně prošel přes obránce Maty, kterého stínovali dva hráči Slovanu a následně ho Eneme povalili na zem. Rozhodčí Ondra Pechanec bez váhání ukázal na puntík.

Desítka to byla jasná, já se otočil a usmál se na Baču, že je to tady! Celý Ďolíček vyvolával ,,Pepa, Pepa, Pepa!“ Míč naší legendě předal faulovaný Maty, plácl si s ním a nepochyboval o tom, že by JJ4 selhal. Úsměvná situace byla pár vteřin před rozehrávkou penalty, kdy Pepa přišel za protihráčem Lukášem Masopustem a říká mu ,,doufám, že mi to přeješ Maso.“ Tohle nám sdělil samotný kapitán po zápase na tiskovce.

Já se modlil, protože do té chvíle měl celkovou ligovou bilanci při penaltách 19/14 proměněných. Naštěstí Pepa bezpečně poslal gólmana na opačnou stranu a úspěšnost zarovnal na rovných 75 procent. Většinu penalt kopal Pepa po pravé ruce brankářů, tentokrát merunu poslal na opačný kout. Díky Bohu, vyšlo to.

Vedení 3:0 bylo jako ve snu. Ale hvězdy nám v neděli přály, protože prostě musely. Nejen Příba to má po neděli stále pod kontrolou, ale i maminka Pepíčka Jindřiška, která nad ním držela ochrannou ruku.

Pepa se stal zároveň nejstarším střelcem v historii české ligy. Tohle napsal sám osud, poněvadž překonal Marka Matějovského v úplně posledním mači své bohaté kariéry. Tento rekord asi dlouho nikdo nepřekoná. JJ4 střílí i ve svých 44 letech. Obrovská gratulace!

Nebyl snad v Ďolíčku nikdo, kdo by mu tu branku v derniéře nepřál. Za celou kariéru si zasloužil takový happyend. Když zvýšil na 3:0, suverénně jsem začal slzet, nebyl jsem sám. Dojalo to celý stadion, možná i čertíka z krabičky – hostujícího kouče Radoslava Kováče.

Přeskočím až do snížení Masopusta na 1:3. Ocenit musím skvělý výkon Michala Reichla, který poprvé a naposledy inkasoval v 69. minutě. Nepohlídali jsme si prodloužený aut a na zadní tyči byl rychlejší a důraznější Masopust, který v souboji předčil Lukáše Hůlku hlavičkou korigoval. Nechybělo málo a Reichlík čaroval znovu.

Když v 76. minutě ukázal čtvrtý sudí na tabuli zelené číslo ,,88″ a červené číslo ,,4″, bylo jasné, že prvoligová pohádka a zelenobílém mušketýrovi končí. Sám se ptal, zda střídá právě on a ne protihráč. Naposledy políbil trávník, potřásl si jako první rukou s libereckým ,,Masem“ a se slzami v očích opouštěl svou divadelní derniéru opony v Ďolíčku po 16 letech.

V tu chvíli jsme začali někteří z nás regulérně brečet, a heroicky vyvolávat jeho jméno. A  následně mu naposledy a vestoje děkovat v zaplněném Ďolíčku. Dojemný moment, který už nikdy v životě nic sportovního nepřekoná.

Bylo to krásné, a bylo toho dost. Pepo, klobouk dolů co si dokázal. Milujeme Tě a děkujeme Ti za nás všechny!!!

Všude samé čtyřky. Loučení s JJ4, úvodní gól padl ve 4. minutě, počet diváků byl 6 044, Pepa odehrál celkem 448 ligových zápasů a celkový výsledek zápasu? No přece 4:1! Vláďa Zeman ve třetí minutě nastavení krásnou křížnou střelou upravil první dvojzápas na tříbrankové vedení.

Výhra 4:1 nad relativně slušně hrajícím Slovanem Liberec je skvěla, a musíme si toho vážit. V konečném zúčtování může být právě poslední trefa Zemiče rozhodující. V neděli jedeme do Liberce a nečeká nás nic lehkého.

Byla by škoda takhle dobře rozehraný souboj ztratit. V neděli si jedeme pod Ještěd pro jakýkoliv postup, protože chceme ještě jeden nášup v Ďolíčku. Uvidíme, míč je kulatý a fotbal nemá logiku.

Tak v neděli v Liberci, těším se na viděnou.

Josefe, kapitáne náš! Díky!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)