Mára z Ďolíčku: V Ďolíčku úřadovala mateřská školka z Hané. Bohemka bude ráda za top 10!

Bohemka byla první půlku bez energie. Tu druhou zase provázela její hru velká nepřesnost. Se vším respektem a v nadsázce řečeno nám na zadek dala mateřská školka začínajícího kouče Tomáše Janotky. Sigma nám dala i definitivní razítko na to, že se máme koukat spíše za sebe než před sebe. Šestka je pryč a za chvíli můžeme vypadnout i z top 10.

Jistě máme všichni ještě v živé paměti naše letošní střetnutí na Hané. Soupeř šel po Klimentově klukovině po devíti minutách do oslabení a Klokany čekala dlouhá přesilovka. Utkání jsme sice dokázali vyhrát na horké půdě Sigmy 3:1, ale domácí byli i v deseti nebezpeční a vlastně i herně a fotbalově lepší. Tenkrát to vyšlo, v neděli už však spravedlnost nebyla slepá a Olomouc nám porážku oplatila.

O nejtěsnější porážce 0:1 rozhodla správně nařízená penalta po faulu Jana Vondry na nejlepší střelce Chance Ligy, kterým je Jan Kliment. Kteří si stále nemůžou po utkání v Olomouci přijít na jméno. Oba v zápase dostali brzo od hlavního sudího Jana Všetečky žluté karty na ochlazení svých eg. Ti dva spolu na pivo určitě nepůjdou.

Ať jsem měl kdysi od svých zkušenějších kamarádů z kotle přezdívku ,,slovní teletext“ , tak si vlastně nepamatuji, kdy jsme naposledy prohráli jediným gólem z penalty. A vlastně to není podstatné…

Před utkáním si naši fanoušci a celá skupina GWF připravila choreo po celém Ďolíčku. Bylo to nádherné sledovat. Vůbec si nedokážu představit, kolik desítek a mnohdy stovek hodin práce musí taková chorea sežrat volného času. Obrovský klobouk dolů před vaší prací. Chtěl bych vás fanoušky Bohemky tímto poprosit, abyste každý zápas přispěli do kasiček Green White Fanatics. Vždy stojí za vstupem u turniketů.

Bohužel to byla jediná radost ze zápasu. V krásném nedělním počasí a před skvělou kulisou nám hráči klokaní smečky předvedli dietní podívanou bez energie a s velkým počtem nepřesných kombinací a centru. I když šance na skórování měla Bohemka ve třech případech. Šance měl postupně Hrubý, Vala a ve druhé části Zeman.

Zlomovým momentem utkání byl náš brejk v 9. minutě za stavu 0:0. Ten táhl Yusuf, který na sebe natáhl několik olomouckých hráčů a kolmicí vysunul Roberta Hrubého, který z pravé strany pelášil sám na gólmana Tadeáše Stoppena. Hrubajz se ale nezachoval vůbec dobře a do poslední chvilky mi přišlo, že vlastně neví co chce udělat. Hlavu otáčel při své tutovce jako sova a chtěl nahrávat, nakonec však vystřelil a udělal z brankáře hostů hvězdu. Tak zkušený hráč by si měl počínat sebevědoměji. Stačilo jen lehce podkopnout míč a lobovat. Ono se to ale kecá, že?

Pak přišla penalta a bylo to. Sigma druhý poločas zalezla a utkání si až na pár výjimek pohlídala až do konce. Vyhrála naprosto zaslouženě a chci ji pogratulovat.

Nedělám to často, ale musím! Trochu se rozepíšu i o soupeři. Před novou sezonou se kouč Tomáš Janotka přesunul z druholigového béčka do áčka Sigmy. S nadsázkou řečeno si vzal několik mladíků z 2. ligy, které měl pod dohledem a věřil jim, a z béčka udělal áčko a naopak. Je neuvěřitelné jak s nimi pracuje. Zmíním například Matěje Hadaše, Jakuba Elbela, Filipa Slavíčka, Matěje Mikulenku či Jana Koutného a další. Ty všichni loni hráli pod Janotkou v béčku, se kterým vykopali celkové 2. místo.

A já se ptám? Proč to jde v Olomouci a ne u nás?!

Kolem olomouckého klubu panovala v minulém ročníku nevraživá atmosféra a to zejména mezi vedením a vlastními fanoušky. I když není situace stále vyřešena, zdá se, že se začíná hlavně po sportovní stránce blýskat na lepší časy. Olomouc měla vždy silnou mládež a zkušené trenéry od útlého věku hráčů. Bohemka už několikátý rok hraje druhou dorosteneckou ligu. To je velký rozdíl. Chtělo by to rozebrat více do hloubky. A tímto házím vidle podcastu ,,S mikrofonem za klokanem“ na budoucí díl.

A tak zaslouží kouč Janotka se svým mladým týmem pochvalu. Mateřská školka dokázala přehrát druháky a to dokonce na jejich území. Více takových progresivních koučů, kteří dokáží své trenérské myšlenky, koule a rady přenést do reality a vštípit to hráčům na hřišti. Herní tvář a rukopis je jasně daný. Sigma je v nejvyšší soutěži originál.

Podobně se to snaží dělat i kouč Martin Hyský v Karviné, ale s ,,malinkým“ rozdílem. Bez karvinských odchovanců a s obrovským přísunem hráčů ze Slavie, ač také mladých.

Jakým směrem se vydá Bohemka?

Pouze čtyři naši hráči stojí proti Olomouci za kladnou zmínku.

Prvním je čapák Michal Reichl, který při troše štěstí mohl Klimentovu pětku vykopnout. Ale to je loterie. Ten kluk byl ve všech zápasech neskutečně jistý a vrací se do formy. Moc mu to přeji. Frigo to bude mít s návratem do ligové branky nesmírně těžké.

Druhým borcem je náš nejlepší střelec Yusuf. Tomu v posledních zápasech sice vyschnul střelný prach, ale to celému týmu. I proti Sigmě byl cítit, jeho hra zády k brance je neskutečná. Dovolím si říct, že společně s Chorým je v této činnosti nejlepší v Chance Lize. Pokud se ale k bahrajnskému princi nepřidá nikdo jiný, čekají nás na jaře ještě těžké chvíle.

Třetím je náš mladý osmnáctiletý záložník Šimon Černý, který dostal od kouče Jardy Veselého poprvé větší porci minut. S Hanáky odehrál slušně celý druhý poločas, když o pauze vystřídal příšerně hrajícího Vojtu Nováka. Ten dostal šanci v základní sestavě v lize po více jak třech letech a nevyužil ji. Černý hrál svěže, měl výborné momenty a nebál se hrát s míčem. Ten kluk má budoucnost a já doufám, že to bude v Ďolíčku.

O přestávce šel z placu také Bob Hrubý a Denis Vala. Ale sám kouč na pozápasové tiskovce přiznal, že na vystřídání bylo daleko více osob, a to už po půlhodině utkání.

Poslední kdo stojí za zmínku? No přece náš kapitán Lukáš Hůlka, jenž odehrál už celý zápas bez obličejové masky. Ve středu hřiště na to byl mnohdy sám a co si neuděláš sám, to prostě nemáš! I když jsme prohráli, tak musím přiznat, že Bohemka je bez Hůlise jako pivo bez pěny. Nepostradatelný!

0:0, 0:2, 0:1. To jsou z pohledu Bohemky tři poslední ligové zápasy bez vstřelené branky. V Bolce jsme pohárový zápas vyhráli 2:0, ale gólů mohlo být klidně deset.

Tři jarní domácí zápasy 1:0, 0:0, 0:1. To není číslicová technika ani Booleova algebra! To jsou výsledky v Ďolíčku. Srdce bohemáckého fanouška zaplesá když na vlastní oči vidí takové kanonády, že?

Nedáváme góly a nepomůžeme si ani centry či standardní situací. Ono je to složité, když každý druhý centr letí do zámezí či na nikoho! Se Sigmou bylo takových hrozných řešení přehršel.

Kdyby u nás trénoval Martin Hašek starší a kopali v základu jeho synáčci, mohli bychom to svádět na špatný terén a obutí, ale takhle ne…

Z formy jsou naši ofenzivní hráči. Špatné období má hlavně Honza Matoušek, za ním se na jaře trápí i Vláďa Zeman. Venca Drchal když má přihrát tak vystřelí a když vystřelit tak přihrává. Chybí nám více klidu, finální řešení a zejména kvalita!

Nějak bylo a nějak bude!

Dva týdny zpět jsme se nadechovali a byli ve hře o top 6. V neděli po porážce naděje na šestku vydechla naposledy. Dívat se musíme hlavně na svoje záda. Jsme na 10. místě a soupeři ze Slovácka a Karviné za námi mají ještě dohrávku.

Upřímně, Bohemka už v lize o nic moc nehraje. Na druhou stranu bychom podruhé v řadě nechtěli hrát ve skupině o záchranu, kde by byly jasně dané noty a vytváření nějakých spekulací o tom, kdo jaký výsledek potřebuje.

Opět nás čeká výjezd do Bolky

V sobotu opět zajíždíme do nevyzpytatelné Mladé Boleslavi, která nám bude chtít jistě oplatit únorové vyřazení z MOL Cupu. Kvůli kartám bude chybět stoper Honza Vondra, což může zejména při vzdušných soubojích a rychlých kolmicích mladoboleslavských hráčů na duo John – Vojta být problém.

Vyrazte během několika dní opět na repete do Embéčka a podpořte náš milovaný klub v bojích o tři body.

Otázka je jasná, kolik asi bude stát tentokrát lupen a klobása?

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)