Mára z Ďolíčku: Zelenobílá (ne)produktivita rozhodla, že jediným vítězem na stadionu byl Hybšák

Sterilní první poločas rozhodl o tom, že jediný, kdo byl v Ďolíčku vítězem, byl Hybšák! Mára z Ďolíčku je zpět.

Ať skončí letošní ročník Chance Ligy pro Bohemku jakkoliv, je podle mého názoru naprosto jasné, že mužem sezony je uzdravený obránce Matěj Hybš. Ten porazil zákeřnou rakovinu a v minulých dnech se vrátil do tréninku našeho týmu.

Byla radost ho na utkání s Teplicemi vidět na tribuně se smát a cítit z něj, že už je opět zdráv a ve svém fotbalovém živlu. Klub v čele s našim SLO Vláďou Pavlíkem a fanoušky v kotli si připravili pro všechny v Ďolíčku překvapení. V 7. minutě samotný Hybšák vystoupal v kotli na stupínek, vzal si mikrofon, aby poděkoval všem fanouškům Bohemky za obrovskou podporu v jeho boji s rakovinou.

Hybšák nastupuje právě se sedmičkou na zádech, a proto přišlo poděkování v této minutě. Ale teď už půjdu ve zkratce k samotnému utkání s Teplicemi.

V letošním roce jsme se ani jednou s našimi hráči neradovali z gólu pod kotlem. Zůstalo to tak i po sobotním mači s Teplicemi. Kdyby po první půlhodině svítilo na zcela nové světelné tabuli 3:0, nikdo by se nemohl divit. Jenže tam byly stále dvě nuly.

Yusuf jednou pálil slabě, podruhé měl smůlu a nastřelil jen tyčku. Honza Matoušek bohužel netrefí ani stodolu a Drchymu to také nelepí. Říká se: „nejdůležitější je trefovat zařízení“, u Matyho bych to hodně poupravil. „Důležité je nepodklouzávat a trefit alespoň míč“. Ono to někdy přijde, ale kdy?

Zpět k zápasu. Gól jsme v první půlce nedali a urazili fotbalového pána Boha. Trest přišel klasicky inkasovaným „šatňákem“. Tonda Křapka nešťastně prodloužil hlavou na technického šikulu Dana Trubače, který nás šokoval přesnou střelou k tyčce Michala Reichla. Až na pár výjimek se soupeř nedostal ani za půlku a hru kouskoval poleháváním a několika zraněními svých obránců.

Poločas skončil 0:1. O pauze jsem si říkal, že otočit to bude těžké. Klíčem by byl brzké vyrovnání ve druhé částí. To ale nepřišlo, i když před koncem přišla malá náplast, a to deset minut před „dvanáctou“.

Kouč teplických Zdenko Frťala byl během úvodních 45 minut nucen i s přestávkou vystřídat rovnou čtyři zraněné hráče. Postupně odstoupila celá tříčlenná obrana v pořadí Halinský, Večerka a Mareček. Čtvrtým byl Sedláček. Nešťastně se v průběhu druhé půlky zranil i Harušťák, který špatně došlápl a byl odnesen na nosítkách a odvezen do nemocnice. Všem přeji brzké uzdravení.

I když jsme prohrávali, tohle všechno nám šlo hrálo do not. Jenomže hostující kouč změnil rozestavení na čtyřku vzadu a my si vůbec nevěděli rady. Pohledem mých očí to byl naprostý zmar a křeč. Jediným kladem byl výkon dorostence Šimona Černého, který odehrál prvních 30 minut fantastický mač. Rozdával míče, byl tvůrcem hry a nebál se hru zrychlit. Druhou část se stejně jako celý tým vytratil a bylo to od všech velký, špatný…

Kouč Jarda Veselý mladého šikovného záložníka po hodině hry vystřídal za Vláďu Zemana. Důvody byly hned tři. Chtěl do zápasu dostat dalšího útočníka, dalším byl fakt, že Černému docházeli síly a hrál se žlutou kartou a hrozilo vyloučení.

Bohemka se do žádných šancí nedostávala. Druhý poločas mne absolutně nebavil a čekal jsem na vysvobození. Ať už v podobě nějakého náhodného vyrovnání nebo konce utkání.

Do hry se v 70. minutě trojitým střídáním dostal Peter Kareem, Ondra Petrák a Adam Kadlec. Pokud jsme si zasloužili první poločas vyhrát, ten druhý prohrát. Fotbal ale nemá logiku, a tak v 81. minutě po hezké narážečce po pravé straně Kareema a Kadlece přišlo srovnání. Drchy prudkou přihrávku Kadlece poslal svou střelou do obránce Mičeviče, který byl málo důsledný a Zéma svým důrazem dopravil kulatý nesmysl za skvěle chytajícího Trmala.

Ďolíček a obecenstvo s našimi hráči začali cítit krev a chuť po otočce. Ta by možná přišla, kdyby se ovšem nenechal zbytečně po druhé žluté kartě vyloučit princ z Bahrajnu. Teplice hráli i s nastavením deset minut přesilovky. Šance měly, rychlík Gning je mohl dostat zpátky do vedení, ale neuspěl. Ve druhé minutě nastavení přišla sporná situace. Teplický útočník Yasser se pokusil ve vápně o nůžky a trefil Honzu Kovaříka zřejmě do ruky. Situaci jsem pořádně neviděl, ale dost to smrdělo a můžeme být rádi, že jsme opět na domácím hřišti neprohráli z pentle. O minutu později čaroval Reichlík, když sebral jasný gól po samostatném úniku Gninga. Perfektně se roztáhl a míč nohou vyrazil. Opět nám zachránil alespoň remízu 1:1.

Když jsem přicházel do kotle, tak jsem se obával. Vlastně jsem netušil, co nás může čekat. První půlka byla za mne nejlepší na jaře. Co z toho, když jsme tuhle část prohráli. Ta druhá byla naprosto příšerná a nedalo se na to koukat. I přesto naše hráče chválím, že nám udělali radost a vyrovnali. Teplice si za srdnatý výkon a bojovnost bodík zasloužily. Remíza je ztrátou, ale tento bod může být pro nás po 30. kole klíčovým. Tabulka je neskutečně vyrovnaná. Jsme na 11. místě Chance Ligy, i když pokud bychom takhle skončili po základní části, byli bychom před Bolkou, protože s ní máme lepší vzájemné zápasy (2:2, 2:1).

Byl jsem trochu překvapený, když kouč Veselý po sobotním zápase na tiskovce zmínil, že Martin Dostál hraje v základu, protože je prostě nejlepší a Bohemka s ním v sestavě neprohrává. Na lavičce máme mladé obranné pušky, jakou jsou oba Kadlecové, Denis Vala a Peter Kareem. Pravého beka či halva ale patří na jaře právě zkušenému Dostymu. Mám ho rád, je to bojovník, ale trochu jsme zůstali s Bačou na tiskovce koukat po tvrzení našeho trenéra na jeho adresu. Inu, pusťte si pozápasovou konferenci sami, která má stopáž 22 minut a 45 vteřin. Je letos tou nejdelší, protože na tom mají zásluhu i mé dotazy s Bačou.

Na jaře mi góly útočníků. Na podzim právě naši snajpři vepředu byli jediní, na které se můžeme spolehnout. Letos? Yusuf dva góly v prvních dvou kolech, od té doby nic. Matoušek za nula a poslední dva zásahy vstřelil na podzim právě Teplicím. Drchal dal jediný gól v Hradci a Zeman se trefil poprvé v sobotu. Pak se nedivme, že v Ďolíčku máme na jaře pouze dva vstřelené góly. Jeden šťastný proti „beznohým“ Budějkám a sobotní proti Teplákům.

Vítězem zápasu nebyla ani Bohemka, ani Teplice, ani diváci. Byl jím pouze Matěj Hybš!!!

Plný sektor hostů. Chválím fanoušky Teplic, kteří přijeli podpořit své miláčky. Byli po celý zápas slyšet. Takhle by to mělo vypadat na každém utkání Chance Ligy. O našich fanoušcích se nemá cenu bavit, byl to náš standardní výkon. Jen už by to chtělo někdy taky v Ďolíčku vyhrát.

Klokani jsou jediným týmem, který má v letošní sezoně lepší bilanci venku než doma. Ale o tom se už rozepisovat nechci, vidíme to vždycky na vlastní oči. I když nehrajeme špatně, nedáváme tomu koření fotbalu, kterým jsou branky.

Příští zápas v Pardubicích může být zlomovým v boji o top 10

V sobotu vyjíždíme k přátelům do Pardubic. Slavíme s nimi 25 let přátelství. První dubnový víkend musí ale přijít toto stranou. Potřebujeme nutně navázat na venkovní bilanci a na východě Čech bezpodmínečně vyhrát. Pokud se tak nestane, bude těžké být v prostřední skupině. Poslední dvě kola máme doma Plzeň a pak výjezd na Baník Ostrava, který má na jaře nejlepší formu ze všech mužstev.

Podpořte naše kluky a zakupte si v předprodeji lístek do hostující „klece“. Věřím, že vyhrajeme a budeme mít větší chuť. Pardubičtí se baráži zřejmě nevyhnou a byla by škoda ztratit body právě u nich!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)