Článek
Se sedmadvacetiletým útočníkem jsme si krátce popovídali o jeho lásce ke vstřeleným gólům, o tom, jak dokáže skloubit čas na futsal se svým fotbalovým angažmá v třetiligových Brozanech a také o tom, jak vidí aktuální ambice svého týmu.
Denisi, jakou hodnotu má pro Baník Chomutov pondělní výhra v derby proti Kadani?
Výhra je pro nás cenná, díky ní jsme se konečně odlepili z 9. místa. Teď jsme šestí a máme všechno ve svých rukách. V dalších kolech chceme pro Chomutov znovu vybojovat postup do play-off.
V první půli se vám hra příliš nedařila. Čím to, že jste po obrátce podali lepší výkon a v závěru naložili soupeři velkou porci gólů?
V kabině jsme si řekli, že je to 1:1 a že musíme zlepšit pohyb v posledních pár metrech před brankou. V první půli pro nás bylo těžké do kadaňské obrany pronikat, hosté velmi dobře bránili a vyjížděli do brejků. I když jsme po dvou slepených gólech prohrávali, nevzdali jsme to, dokázali vývoj otočit a došli si pro výhru 7:4.
Šéf klubu Michal Nový říkal, jak je skvělé, že Chomutov drží záchranu ve vlastních rukách. Bavili jste se o tomto tématu v kabině?
Bylo to velké téma, chtěli jsme se posunout z 9. místa. Věděli jsme, že do spodních pater tabulky nepatříme, náš kádr má na víc. Jsme rádi, že jsme Míšovi i trenérům mohli udělat radost.
V Chomutově hraješ od aktuální sezóny, co tě do týmu zlákalo?
Určitě to, že bydlím v nedalekých Teplicích, navíc mám v týmu spoustu kamarádů jak z malé kopané, tak z fotbalu. To bylo rozhodující. Měl jsem i jiné nabídky, ale vztah ke kamarádům byl silnější než peníze.
Jestli se nepletu, působení v Chomutově není tvé první futsalové angažmá…
Je to pravda. Když jsem fotbalově působil v Příbrami, hrál jsem 2. futsalovou ligu. Pohybovali jsme se v tabulce hodně vysoko, dokonce se hovořilo o tom, že bychom mohli postoupit do 1. ligy, ale pak to nevyšlo (ISŠ Příbram skončila na 2. místě za Gardenline Litoměřice – pozn. red.). To bylo moje první futsalové angažmá.
Zatím nastupuješ většinou do domácích zápasů, podle čeho plánuješ svůj ligový program?
Nevnímám, zda chodím jen na domácí zápasy. Chodím zkrátka tak, jak mě uvolní velký fotbal. Někdy to vychází tak, že se během týdne nedostanu na trénink, a pak jsem rád, že dorazím alespoň o víkendu na zápas. Většinou si to plánuji podle fotbalu, od toho se to všechno odvíjí.
S jakými pokyny nastupuješ do zápasů? Z osmi utkání máš 17 nastřílených gólů, takže úkol zní: jdi tam a dej gól?
Do každého zápasu jdu se tím, že chci, abychom vyhráli a tým byl úspěšný. Ale nebudu lhát, góly miluju. Mám je rád ve všech sportech, na jakékoliv úrovni. Moje bilance 17 gólů v osmi zápasech je velmi slušná a je i zasloužená, protože se do prostorů, kde to bolí, vždycky tlačím, nebojím se tam chodit. Chci ale hodně poděkovat našemu týmu, je to jejich velká zásluha. Kluci vědí, že mám góly rád, a oni jsou ti, kdo mi připravuje šance.
Kdy tě uvidíme znovu na palubovce a jak odhaduješ šance Chomutova ve zbytku sezóny? Brousíš si zuby na play-off?
Na palubovce mě můžete vidět hned v příštím zápase, kdy budeme hrát ve Vysokém Mýtě. Na play-off si samozřejmě zuby brousím. Já mám vždy nejvyšší ambice a věřím, že do vyřazovací části ligy to rozhodně dotáhneme.
Redaktor: Jiří Doležel
