Článek
Championship šla do sezóny 2024/25 po šílené sezóně, kdy boj o titul a postup svedly tři týmy ve velice dramatickém stylu. Do Premier League nakonec postoupil Leicester s Ipswichem. Černého Petra si vytáhl Leeds, jenž zkolaboval ve finále play-off, a na jeho úkor postoupil Southampton. Z nejvyšší soutěže navíc sestoupila stejná trojice, která do ní postoupila předchozí sezónu.
Hlavními favority na postup tedy před sezónou byly Leeds s Burnley, jelikož oba vyhrály Championship v nedávné minulosti poměrně suverénně, a i stavbou kádrů patřily na hranici první a druhé ligy. Burnley doufalo, že by se mohl opakovat scénář ze sezóny 2022/23, kdy svěřenci trenéra Kompanyho zválcovali druhou ligu s prstem v nose a přehoupli se i přes magickou hranici 100 bodů. Na druhé straně Leeds doufal v opakování honu za titulem ze sezóny 2019/20, kdy pod trenérem Bielsou po krachu v play-off následující sezónu také vyhráli s přehledem a shodně jako Burnley skončili s náskokem 10 bodů na druhé místo. Třetím do party byl věčně druhý Sheffield United, jehož nejčerstvějším prvenstvím bylo první místo od konce v právě uplynulé sezóně Premier League. The stage is set.
Farke: Být, či nebýt?
Leeds se po vystřízlivění z předchozí sezóny musel koukat do vlastních řad, co se důvodů neúspěchu týče, a hlavní otazník visel nad Danielem Farkem, jelikož Leeds byl ještě pár měsíců před koncem sezóny na špičce tabulky, ale i přes to dokázal nepostoupit. Nové vedení, které Farkeho po sestupu přivedlo, se i tak rozhodlo německého kouče podržet a dát mu „poslední šanci“.
Dalším poměrně objemným problémem, který muselo vedení v čele s Paraagem Marathem řešit, byl odchod hráčů, kteří Championship přerostli a jejichž skok do Premier League byl jistý klidně i bez Yorkshirského klubu. Řeč je o trojici Georginio Rutter, Archie Gray a Crysencio Summerville. I přes zisk necelých 120 milionů eur však vedení neztratilo hlavu a přivedlo kvalitu za nízkou cenu. Klíčovým krokem bylo setrvání Joea Rodona, jenž se během hostování z Tottenhamu stal jednou z klíčových figur osy týmu. Trojice odchodů byla zalepena celkovou hodnotou 6 milionů eur: Ruttera nahradil Aaronson, jenž se vrátil z hostování v Unionu Berlín, za Summervilla přišel na hostování (opět z Tottenhamu) Manor Solomon a Graye nahradil Jayden Bogle, který se krom toho, že oslabil konkurenta a rivala ze Sheffieldu, ihned zařadil do základní sestavy. Ovšem nejpodstatnějším příchodem letního okna byl bez pochyby Ao Tanaka. Záložník rozhodující kvality, po kterém fanoušci Leedsu roky volali, byl nalezen právě v japonském borci.
Daniel Farke s týmem, který neztratil kvalitu a chytře posílil i lavičku (Ramazani, Schmidt, Rothwell), ovšem vstoupil do sezóny neslavně, když první dva ligové zápasy pouze remizoval, a navíc vypadl hned v prvním zápase EFL Cupu po výprasku od Middlesbrough. Zda právě vypadnutí z poháru nebylo pro Leeds spíše přínosem, to necháme na posouzení vám – čtenářům. Každopádně i přes frustrující start sezóny neztrácelo vedení důvěru v trenéra Farkeho, a to i přes nesouhlasný postoj fanoušků.
O Vánocích by sezóna Leedsu mohla být hodnocena slovy not great, not terrible. Výsledky nahoru dolů, většinou výhry jistého charakteru, ale nic, co by indikovalo neochvějnost, jelikož občasná prohra či remíza s horším týmem stále na stole byla. I přes tyto komplikace a vytrvalé snažení Illana Mesliera v brance pávů připravit svůj tým o body však Leeds stále zůstával v boji o titul, jelikož Sheffield kopíroval poměrně věrně vzor Leedsu a sezóna byla v jeho případě také jako na houpačce. Burnley sice neprohrávalo a ani nedostávalo góly, ovšem bez gólů vstřelených jim tato statistika byla dobrá maximálně na výstavku na ledničku. Toto dokládá neskutečných 6 remíz 0:0 v podzimní části. Je nutno říci, že i v sezóně 2024/25 Championship věrně kopírovala sezónu předešlou, co se týče dramatu a „hlouposti“ lídrů, kdy celá liga působila stylem, že se vlastně hraje o místo druhé a první skončit nechce ani jeden z týmů na špičce.
Snový únor klíčem k úspěchu
Klíčovým zlomem sezóny byl pro Leeds veleúspěšný měsíc mezi 27. lednem a 24. únorem, který sice započala remízou 0:0 s Burnley (jak nečekané), ovšem Leeds Burnley v tomto zápase absolutně přejel, a přestože nedokázal vstřelit gól, dodal si sebevědomí na další zápasy a deficit vykompenzoval vražděním neviňátek z Cardiffu, který schytal 7 „fíků“ hned v následujícím kole. V dalších dvou kolech Leeds přidal 6 gólů, a držel tak neuvěřitelnou bilanci 13:0 za únor (3 zápasy!). Právě díky tomuhle morálnímu povzbuzení Leeds zvládl i dvojzápas se čtvrtým Sunderlandem (vítězný gól Pascala Struijka v 95. minutě zápasu) a rivalem (nejen o titul) ze Sheffieldu. The Whites již tradičně dokázali svůj náskok rychle prošustrovat po 5 ztrátách ze 6 následujících zápasů, ovšem nyní měli v rukou velmi výhodný rozdíl skóre a identicky nekompetentní rivaly v boji o titul.
V předposledních pěti zápasech sezóny sice neztratilo Burnley ani bod, ovšem i Leeds zůstal stoprocentní. To samé se nedá říct o Sheffieldu, který po tristním závěru sezóny skončil s přehledem na třetím místě a v posledním kole již střádal plány na play-off.
Vrchol jako z Hollywoodu
Do posledního zápasu šly týmy s identickou bilancí 97 bodů, ovšem Leeds měl již zmíněnou výhodu lepšího skóre, jelikož to, co Burnley dokázalo ubránit, Leeds dokázal nastřílet a ještě o polovinu více gólů přidat. Mimochodem Burnley se i na jaře drželo svého oblíbeného výsledku a zastavilo se na impozantních 12 zápasech, které skončily stavem 0:0.
V posledním zápase ovšem výsledek 0:0 nepřipadal v úvahu. Burnley muselo získat víc bodů než Leeds, který čekal výjezd na 99,9 % sestupivší Plymouth (k udržení potřebovali vyhrát 28:0), tudíž nulový zisk byl nanejvýš nepravděpodobný. Burnley naopak přivítalo Millwall, který měl stále šance prosmýknout se do play-off. Právě Millwall byl tím týmem, který v tomto titulovém duelu začal rozdávat karty. V 11. minutě otevřel skóre Ivanovič. Na reakci Burnley se ale nemuselo dlouho čekat, Brownhill bleskovým gólem srovnal a Turf Moor měl o to větší radost, jelikož se Mustapha Bundu protancoval obranou Leedsu a donutil Sama Byrama k vlastnímu gólu. Nejeden fanoušek Burnley se v tento moment necítil „bloody miserable“.
Po pauze otevřel pomyslné skóre druhých poločasů na obou stadionech Wilfried Gnonto, a srovnal tak stav v Plymouthu na 1:1. I na tento gól mělo Burnley bleskovou odpověď, konkrétně Jaidon Anthony, který ještě rok zpět běhal po trávníku právě v barvách Leedsu, poslal Burnley do vedení, a to jak v zápase s Lions, tak i v tabulce a boji o titul. Rozhodující moment však přišel na jihu Anglie v 1. minutě nastavení, kdy se za hlasitého skandování stále doufajících fanoušků prosmýkl Manor Solomon obranou Plymouthu, zavěsil za záda Conora Hazarda a za hlasitého výbuchu radosti hostujících fanoušků se běžel radovat ve stylu Sergia Agüera k rohovému praporku. Wrexham sice postoupil do Championship, ovšem pravý Hollywoodský příběh nenapsal ten den Ryan Reynolds s velšským klubem, ale malý izraelský šikula o několik set kilometrů dál na jih.
Ne nadarmo se říká, že bez gólu se vyhrát nedá. Možná by vše bylo jinak, kdyby Josh Brownhill svůj nic neřešící gól v 93. minutě dal v jednom z 12 „nulových zápasů“, ale na to už se historie ptát nebude.
Postup? Tradiční značka zpět mezi elitou
Štědré finanční ohodnocení za postup zatím vedení pávů uložilo a k nikterak obrovským krokům na přestupovém trhu se zatím neodhodlalo. Přišli pouze hráči druhořadé kvality, žádné velké hvězdy. Nejlepší prozatimní posilou je nejspíš jeden z dvojice Jaka Bijol – Gabriel Gudmundsson. Ti nahradili odcházející Maxe Wöbera a Juniora Firpa, kteří oba odcházejí za jinou výzvou.
Prozatímní chování Leedsu na trhu nikterak zázračně nepůsobí, ovšem i s malým kašpárkem (rozpočtem) se dá udělat velké divadlo, jak dokázal právě Ao Tanaka, jenž se i s cenovkou 4 milionů eur stal nejdůležitějším hráčem týmu z Yorkshiru za uplynulou sezónu. Celý tým je ovšem koncipován velmi pečlivě a bez výrazných individualit, kdy každý přispívá svým dílem, a to od pravého beka Bogla po Piroeho na hrotu útoku. Leeds má tím pádem, dle mého názoru, nejlepší předpoklady se udržet ze všech týmů, které za posledních několik let postoupily mezi elitu.
Ovšem předpoklady nic neznamenají a plná pravda se ukáže až 18. srpna, kdy se míč nejvyšší anglické soutěže dá znovu do pohybu. Na tento moment se všichni těšíme, a ať to dopadne jakkoliv, užijeme si to, jelikož tradiční klub jako Leeds na anglický vrchol právoplatně patří.
Autor: Jakub Křižanovský
