Článek
Po roční odmlce se do nejvyšší soutěže vrací tým z Baťova města, jenž v této sezóně obdržel pouze 14 gólů a prohrál jediný zápas. Provedeme vás tím, co stálo za úspěchem tohoto tradičního klubu.
V naší minisérii Mistři se tentokrát podíváme do domácích luhů a hájů, konkrétně do Chance Národní Ligy. Po roční odmlce se do nejvyšší soutěže vrací tým z Baťova města, jenž v této sezóně obdržel pouze 14 gólů a prohrál jediný zápas. Provedeme vás tím, co stálo za úspěchem tohoto tradičního klubu.
Poté, co v loňské sezóně vyhrála naši druhou nejvyšší soutěž Dukla a postoupila do té nejvyšší, nahradil ji v té druhé Zlín a ihned se stal favoritem na návrat mezi elitu. Zlín sice druhou ligu nikdy nevyhrál, ale posledních devět let, kdy druhou ligu vždy vyhrál jiný celek, však nasvědčovalo tomu, že by se to tuto sezónu mohlo konečně týmu Bronislava Červenky povést.
V posledních letech byl boj o titul ve druhé nejvyšší lize vždy poměrně jasný (krom sezóny 2022/23, kdy si Karviná uhájila pouze čtyřbodový náskok na Vyškov), pokud nepočítáme kouzelný tým juniorů Tomáše Janotky, který loni proháněl Duklu do posledního kola, ačkoliv postoupit nemohl. Když si tedy odmyslíme zázrak Sigmy a sezónu 2022/23, bylo o titulu vždy poměrně jasně rozhodnuto, a i tentokrát vše nasvědčovalo tomu, že se tento scénář bude opakovat.
Setrvání opor = ušlapaná cestička zpět do ligy
Pro tým z nejzazšího koutu Moravy bylo před novou sezónou klíčové, aby nepřišel o své opory, a ačkoliv několik odchodů nevyhnutelně přišlo, odešly především naděje, které ještě v prvním týmu nehrály tak klíčovou roli (Slončík – Plzeň, Bužek – Slavia a Cedidla – Jablonec). Jedinou opravdu citelnou ztrátou tak byl Antonín Fantiš, který přestoupil do rumunského Voluntari, aby si vyzkoušeli zahraniční angažmá (jeho nepovedený půlrok by vydal na samostatný článek).
Osa týmu tedy zůstala stejná, a to se projevilo hned od prvního zápasu, kde i přes vyloučení Rudolfa Reitera Zlín udržel čisté konto, a ačkoliv gól nedal, vyválčil proti ambicióznímu týmu z Líšně (nyní již Artis Brno) bod za remízu 0:0. Tato ztráta bodů však byla tou poslední na další tři! měsíce, ve kterých ševci vyhráli všech 11 zápasů a obdrželi pouze tři góly. Průměr jednoho obdrženého gólu na měsíc jde především za skvělou obranou, jež byla v čele s oporou Stanislavem Dostálem pro postup naprosto klíčová. Ostatně už v předešlé sestupové sezóně si trenér Bronislav Červenka zakládal na defenzivnějším pojetí hry. Ovšem na rozdíl od sezóny předešlé nebyl v této sezóně v okolí Zlína tým jako Dynamo České Budějovice, který by měl více štěstí než rozumu, a tak tento styl hry konečně začal přinášet své ovoce.
Krom setrvání Stanislava Dostála, jenž byl experty veleben jakožto jeden z nejlepších brankářů první i druhé ligy, bylo naprosto klíčové a zároveň i do jisté míry překvapivé setrvání Davida Tkáče (jistě tomu nahrávala i jeho nepěkná historie zranění), který byl stejně jako Slončík, Bužek a Cedidla jedním z velmi očekávaných odchodů do lepšího ligového klubu. To se však nestalo, a právě David Tkáč se tím pádem stal naprosto stěžejním bodem zlínské ofenzívy, kde spolu s navrátivším se veteránem Tomášem Poznarem a jeho vrstevníkem Vukadinem Vukadinovičem obstarali přes polovinu všech vstřelených branek Zlína.
Právě poslední jmenovaný byl také jednou z nejklíčovějších postav celého týmu, jakožto nejproduktivnější hráč měl prsty přímo v 17 gólech (9G + 8A). Ve své zřejmě poslední sezóně ve žlutém dresu se tak do historie definitivně zapsal jako jedna z legend klubu, na kterou budou i přes všechny trable domácí fanoušci vzpomínat v dobrém.
Zlín tedy bez větších obtíží pokračoval v nastoleném trendu, jak již bylo uvedeno výše, prohrál pouze jediný zápas proti béčku Sparty, kde pár kol před koncem rozhodl o výhře 1:0 Indrit Tuci. Krom tohoto mírného klopýtnutí však Zlín nikterak nezpomalil, a ovládl tak ligu bez obtíží stylem „start to finish“.
Highlightem sezóny bude nepochybně i zlínské působení v MOL Cupu, kde se dopracovali až do osmifinále, v němž bohužel nestačili na favorizovanou Viktorii Plzeň, nicméně její obměněnou sestavu potrápili natolik, že rozhodnutí přišlo až v prodloužení. Zlínští hráči tak nemuseli truchlit, jelikož si ostudu rozhodně neudělali.
David Tkáč jakožto hráč v lize, která mu nepřísluší
Před novou sezónou se ani nespekulovalo o jeho možném odchodu, čemuž naprosto jistě dopomohlo, že se teprve v dubnu minulého roku zotavil z trombózy, a jeho kariéra tak byla v jistém slova smyslu na rozcestí. Zlín v tomto momentu svého odchovance naplno podpořil a podepsal s ním víceletou smlouvu, čímž vyslal jasný signál, že si je kvalit svého drahokamu jednoznačně vědom. Nicméně i tak byl nezájem o jeho služby z pohledu ligových týmů poměrně dosti překvapivý, jelikož jde stále o vynikajícího fotbalistu, který by se neztratil ani v týmech bojujících o evropské poháry.
Jeho nadstandardní kvalita byla znát ihned. Ve druhém zápase proti silnému Táborsku rozhodl krásnou střelou z halfvoleje a dotáhl Zlín k vítězství 1:0. Celkově si během sezóny připsal devět gólů a dvě asistence a ze středu zálohy koordinoval chod celého týmu. Už jen tato čísla svědčí o tom, jak nadstandardním hráčem ve druhé lize mladý talent byl, a nebýt postupu Zlína, jen máloco by odvrátilo jeho odchod do lepšího týmu v první lize.
Zlínský postup
Zlínský postup znamená pro region opravdu hodně. Zlínští fanoušci nepřestali chodit na své miláčky ani po sestupu a průměrná návštěvnost se v této sezóně držela na (na druhou ligu) úctyhodných 2210 divácích. Postup do nejvyšší soutěže by tato čísla díky příjezdům top trojky a také díky derby se Slováckem mohla opět narůst na loňských 3535, a dokonce je možná i přerůst. Dalším pozitivem je i fakt, že se v zákulisí spekuluje o již dávno potřebné rekonstrukci zlínského svatostánku, respektive o tom, že by na ní po letech sporů konečně mohlo dojít.
I přes dominanci ve druhé lize je však klub od řeky Dřevnice jasně obeznámen s tím, že první liga vyžaduje ještě mnohem větší kvalitu, a tak už před začátkem přípravy mohutně posiluje. Na pozici druhého brankáře nahradí končícího Matěje Rakovana mladý Samuel Belaník ze slovenské Žiliny, do obrany již přišli ostřílený Antonín Křapka z Bohemians a slovenský defenzivní univerzál Marián Pišoja, kteří by měli vykompenzovat odchod Dominika Simerského, jemuž končí smlouva.
Smlouva končí i nejproduktivnějšímu hráči ševců Vukadinu Vukadinovičovi, jak již bylo avizováno. O jeho konci už není sporu, údajně by měl podepsat smlouvu s Artisem Brno. Každopádně i z toho důvodu již přišel ofenzivní záložník Tom Ulbrich, který prožil povedenou sezónu ve Vyškově, a zkušený Jan Kalabiška, který jakožto naprostý univerzál může naskočit kdekoliv na levé straně hřiště. Právě jeho přestup je zatím nejpeprnější vzhledem k jeho dlouholetému angažmá u rivala z Uherské Hradiště. Navíc se spekuluje o návratu bratrů Čelůstkových, což by rozhodně znamenalo dostatečné zabezpečení defenzivy.
Zlín nebude mít před další sezónou přehnaná očekávání. Jeho cílem bude udržet se v nejvyšší soutěži a postupně reinvestovat lepší finance do kádru a obnovy stadionu. Nám nezbývá než držet palce, jelikož tradiční klub jako Zlín si místo v lize určitě zaslouží.
Autor: Jakub Křižanovský
