MzĎ: Fair play aneb život nehrá fér! Dostyho vítězná rozlučka a dojemný Hybšákův návrat! Kdo odejde?

Dalším bodem je návrat Matěje Hybše a ten další bod je nesmírně smutný. Mára z Ďolíčku je po týdnu opět u své klávesnice.

Už na začátku napíšu, že dnešní rubrika nebude zcela o fotbale. Zastavím se u jednoho člověka, který nemá s Bohemkou sice nic společného, ale na plno z nás zapůsobil svými myšlenkami a názory, o kterých by dokázal básnit hodiny a hodiny. Asi tušíte, kam směřuji. A bezpodmínečně si to zaslouží. Nebude to lehké a moc se mi do toho upřímně nechce, ale musím.

Uplynulý týden ale začal velmi smutnou zprávou. Šok přišel z novinářské branže. Minulé úterý po těžké nemoci zemřel skvělý člověk a novinář s velkým ,,Č“ i ,,N“ Martin Vait, který odešel jako náš ,,Příba“ v pouhých 33 letech.

Co k tomu říct? Život je krutý a nespravedlivý a bere nám milované blízké, které odcházejí moc brzy. Novinář Martin Vait je jasným příkladem, že někdo dostatek času na tomto světě prostě nemá. Měl toho tolik před sebou, a i přes svůj velmi nízký věk patřil ke stálícím nejen ve sportovním světě, ale i jiných novinářských odvětvích.

Jeho dlouhé monology nebyly nudné, ba naopak. Dokázal se nad nimi člověk zamyslet a říct si nahlas, že všechny jeho slova a texty mají hlavu i patu, na rozdíl od těch mých…

Martin uctíval fair play, jak na sportovních kolbištích, tak i v pracovním a osobním životě. Byl kamarádský, obětavý a vždy mu záleželo na všech lidech kolem něj. Jak zpíval už dnes zesnulý Miro Žbirka ve své písni Fair play – ,,život nehrá fér“. Bohužel, tohle je i Martinův případ.

V březnu se dozvíš těžkou diagnózu a za dva měsíce už tady nejsi! Bylo to strašně rychlé. Do poslední chvíle ale Martin v nemocnici pracoval a neztrácel naději. Měl malé dítě, manželku a milující rodinu.

Ale je to pryč…po Martinovi Vaitovi zůstala velká díra, nejen ta novinářská, ale i ta lidská. Je mi to strašně líto. Věřím, že nad všemi dobrými a férovými novináři drží Martin ochrannou ruku a kouká se na obláčku.

Jeho novinářské pero dopsalo poslední pozemskou větu 13. května 2025.

Upřímnou soustrast rodině a pozůstalým

Teď už trochu veselejší věty. Ve středu jsme byli společně s dalšími kamarády a fanoušky Bohemky na bohemáckém hospodském kvízu. Samozřejmě se účastnilo vedení, hráči a další lidé, kteří uctívají klokana na prsou.

S mým soutěžním týmem ,,S mikrofonem za klokanem“ jsme před kvízem měli takovou myšlenku, že pokud bude opět soutěžit za tým hráčů obránce Martin Dostál, musíme ho bezpodmínečně opít a zavřít ve sklepě nebo na záchodě. Ten kluk zná naprosto všechno, od historie až po poslední zápasy Bohemky.

Naštěstí to nebylo potřeba, protože jsme vytřeli zrak všem zbylým devíti družstvům a večer patřil nám! První místo, sice o prsa asijské slečny, ale historie se neptá. Z pěti pub kvízů pořádaný Bohemkou má naše skvadra dvě vítězství a další stupně vítězů.

Naši přátelé z Klokanklubu, kde jsem také od letošního roku členem, se museli spokojit jen s pátým flekem. Hecovačka před turnajem musela být. Zároveň ani taktika, některých jiných týmů nás opít, by na nás neplatila.

Po konci kvízu před nás předstoupil samotný Dosty a oznámil nám, že souboje s Hradcem pro něj budou v jeho profesionální kariéře poslední. Byl jsem tím trochu překvapený, ale zároveň jsem byl rád.

Sportovní úsek klubu v čele s ředitelem Darkem Jakubowiczem a koučem Jaroslavem Veselým se rozhodl před novou sezonou udělat tzv. omlazovací řez a samotnému Dostymu oznámili, že na novou smlouvu v role fotbalisty už to není. Zároveň dostal nabídku pokračovat v klubu jako mentor béčka a bude mu vytvořeno v Bohemce nové místo v podobě vedoucího týmu.

Kdo zůstane a kdo odejde? Budu spekulovat svým názorem

Jednat by se mělo z velké části o odchod zkušených hráčů, ale některým bych sám za sebe ještě alespoň další rok dal.

Třeba takový Honza Kovařík by podle mého názoru zasloužil novou smlouvu. Zkušený veterán je stále platným článkem a jeho pocukrovaná levačka stále patří k nejlepším v lize. Není na hřišti vůbec vidět a pak pošle klíčový centr či nahrávku. V tom je jeho síla.

Pak je tu Tonda Křapka, velký dříč. Ač nepatří k rychlíkům, svoje si na stoperu odehraje a pár důležitých gólů také dal. Jeho hlavním atributem je určitě to, že v Bohemce za těch pár let vedle Lukáše Hůlky opravdu vyzrál. Je to spolehlivý stoper, i když z jeho rozehrávky mám někdy hrůzu. Letos však patřil v obraně k tomu lepšímu. Je to ale pouze můj názor a odhad na věc, neberte moje kydy vážně.

Budu teď trochu věštit z křišťálové koule a spekulovat kdo by mohl kabinu po letošním ročníku opustit. Pepa Jindřišek a Martin Dostál jsou tedy jasní. Dalším pánem na holení by mohl být Ondra ,,Bimbo“ Petrák, který toho více promarodil než odehrál. Ač je to výborný fotbalista, uplatnění u nás už prakticky nemá a jeho fotbalové kroky by se měly logicky rozejít.

Na hraně je Honza Shejbal, jehož roli jsem nepochopil vlastně do této chvíle. Je to univerzál, zároveň je to takový lesní mužík. Poctivý hráč, který umí přitvrdit a pro nějakou nadávku občas nejde daleko. Sudí Dominik Starý o tom ví své při zápase v základní části s Libercem (0:0). U něj nevím. Pokud získá Bohemka náhradu, asi by i on se mohl s Ďolíčkem rozloučit.

No a pak je tu Vojta Novák, druhý nejmladší člen kádru. Ten kluk už dostal tolik šancí, které nevyužil. Nejvíce se mu v dresu klokanů dařilo v covidovém období, kdy na něj hodně sázel kouč Luděk Klusáček. Ale to už je přes čtyři roky. Z minulosti se žít nedá. Možná by mu pomohlo hostování, ale i to několikrát odmítl. Začarovaný kruh, který se musí vyřešit co nejdřív.

Můj kamarád Jirka Balcar zvaný Bača se po utkání s Hradcem na pozápasové tiskovce se našeho trenéra ptal na zmiňovaný řez v kádru, ale při odpovědi na tuto otázku kouče Jardu Veselého zastavil tiskový mluvčí Petr Koukal, že nemá ani naznačovat. Škoda, ale chápeme to. Já si alespoň mohl v tomto odstavci zaspekulovat.

Pak jsou tu tři hráčské zklamání ročníku 2024/25.

Prvním je Robert Hrubý, od takové hráče prostě čekáme více. Při pohledu na jeho působení na hřišti mi přijde, že zařadí druhý stupeň rychlosti a jede na něj po celé utkání. Je to jeho styl hry, ale celkově to s Bohemkou už druhým rokem prostě neladí. Robert má ještě na jeden rok platný kontrakt, pokud by se ozval například nováček ze Zlína, neváhejme. Ale Hrubajz u nás nejspíš zůstane i další rok.

Druhé zklamání? Gólman Tomáš Frühwald. Určitě mu musela uškodit ihned zveřejněná částka za jeho přestup ze slovenského Ružomberoku k Botiči. Příležitostí dostal na podzim dost, ale měl smůlu v tom, že naše obrana zejména doma příliš nefungovala a Frigo má celkovou úspěšnost zákroků něco málo přes 50 procent. Horší už jsou jenom v Českých Budějovicích. Z branky ho vystrnadil Michal Reichl, který patří na jaře k nejlepším brankářům v lize. Navíc v létě je ME do 21 let a pokud by chyběl Frühwald v nominaci Slovenska na domácím ME, byl by to hlavně pro něj velký průšvih.

Třetím je neviditelný muž, tedy v jarní části. Je to Vojtěch Smrž. Jeho prosincová dopingová aféra je stále prošetřována. Už teď asi všichni víme, že je vinen. Ať to byla náhoda nebo ne. V kuloárech se proslýchá, že mu hrozí zastavení činnosti na dva měsíce či dva roky. Pokud by to byla druhá varianta, je téměř jasné, že s ním bude rozvázána pracovní smlouva v Bohemce. K tomu veškeré ztráty a ušlý zisk klubu by mohl či měl samotný hráč Bohemce vykompenzovat nebo vrátit.

V neděli do Ďolíčku jsme se tedy po dvou týdnech chystali na další rozlučku. Nejdříve to byl JJ4 a teď MD16.

Rozdíl mezi Pepovou a Dostyho rozlučkou byl v tom, že druhý jmenovaný nenastoupil v základní sestavě. Před utkáním jsem měl zprávy, že Dosty nastoupí i s ohledem na průběh zápasu mezi 60. až 75. minutou. Na hřiště se dostal na závěrečnou čtvrthodinu. Ale nebudu předbíhat, i když už jsem dneska dost dlouhý…

Ve zkratce shrnu zápas. V tzv. prostřední skupině, kde se hraje o něco, ale vlastně skoro o nic jsme sledovali vyrovnaný duel, který mohl skončit klidně plichtou 5:5. Ale rozlučky nám jdou vítězně a Příba to měl opět pod kontrolou.

Krásný gól z nějakých třiceti metrů vstřelil v 9. minutě obrozený střelec Honza Matoušek. Ten sice v minulé rozlučce JJ4 proti Liberci vstřelil branku po půl roce, ale v neděli přidal už sedmou trefu letošního ročníku Chance Ligy a mohutně dotahuje nejlepšího klubového střelce Yusufa, který jich má na svém kontě osm. Bahrajnský princ však střelecký mlčí už více jak tři měsíce, kdy poslední zásah vstřelil v půlce února do sítě zoufalých Budějovic (1:0).

Matyho pěkná trefa byla zároveň vítěznou. Šance střídala šanci, ale když nezasáhl výborný Reichlík, zvonila tyčka. To samé i na straně hradeckých. Na tyče vyhrál Hradec 2:1, na góly Bohemka 1:0. Více o samotném utkání psát nebudu, nevyhrál lepší tým, ale šťastnější.

Jsem rád, že poslední letošní představení v našem milovaném Ďolíčku jsme zvládli vítězně. Poslední zápas sezony nás čeká v Malšovické aréně a bude to velmi těžké střetnutí. Máme ale na to, abychom právě my a celá bohemácká rodina, oslavili v Hradci konečné a po strastiplné sezoně báječné 7. místo. A když by to náhodou nevyšlo? Osmička taky hezká. Když nejde o život, jde o…však víte!

Jen pár slov musím nechat u dvojice Kadleců proti Mechovu. Mladší Adam Kadlec se dostává do formy a jsem rád, že se zvedá. Pořád je ve hře o ME do 21 let, kde ho poslední měsíce kouč Suchopárek pro jeho nestabilní formu vynechával v nominaci. Uvidíme, zda to bude stačit. EURO by si za svou práci zasloužil.

A teď Matěj Kadlec. Asi největší překvapení v nedělní základní sestavě, ale vlastně logická. Na hradecké stopery a habány Spáčila, Čiháka a zejména Petráška byl Matěj velmi platný. Uskákal velké množství soubojů, které většinou vyhrál. Ale překvapila mne na jeho bezmála dvoumetrovou výšku jeho fotbalovost. Zakládal množství útoků a prakticky nechyboval. Výborný výkon, který si zasloužil společně s brankářem Michalem Reichlem i nominaci do nejlepší jedenáctky 4. kola nadstavby našeho webu 90 minut. Jen tak dál!

Ten zápas napsal další dva příběhy: Dostyho konec kariéry a Hybšákovo oživení kariéry, jestli to takhle mohu napsat. Snad se na mne nikdo nebude zlobit.

Všechno mělo dobrý konec. Vítězství se nám podařilo uhájit, i když jsem se na konci opravdu bál. Náš obranný val byl v čele s Kovaříkem, Vondrou, Křapkou a Dostálem asi nejzkušenějším za poslední roky.

Jsem nesmírně hrdý, že Dosty bude po konci kariéry pokračovat u nás. Ještě ho uvidíme zřejmě naposledy na pažitu v Hradci. Pak definitivně oblékne sáčko a půjde do managementu Bohemky, kde už mu klub chystá teplé místečko. Možná v této roli bude Martin ještě platnějším, než na hřišti. A to píšu s velkou pokorou před ním a jeho kariérou.

Dosty, díky!!!

No a pak je tu návrat ztraceného syna – Matěje Hybše. Když čtyři minuty před koncem nastupoval na hřiště, ukápla mi slza, a ne jedna. Jsem nesmírně šťastný a hrdý, že Hybšák dokázal tu pekelnou nemoc překonat, mnou už zmiňovaný Martin Vait takové štěstí neměl. Ale nějak bylo a nějak bude!

Hybšáku, jsi bojovník a ten největší vítězný zápas máš za sebou!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)