MzĎ: TOP 8 nás nemine! Kdo si počká, ten se dočká. Krásná vizualizace Ďolíčku. Jaká bude realita?

Tam je v dalším dvojzápase čeká pro naše fanoušky nenáviděný Hradec Králové. Velký den nastal v pondělí. Mára z Ďolíčku opět na zelenobílých značkách.

Čekají nás poslední dva mače letošního ročníku Chance Ligy 2024/25. Skončíme v první polovině tabulky, buď na 7. nebo 8. místě. Což je nakonec na chatrnou hru v domácím prostředí super, ale na velké pochvaly to opravdu není. Ale minulý týden nebyl tak důležitý z pohledu fanoušků Bohemky jako začátek tohoto týdne.

Ale samozřejmě se musím i trochu zmínit o postupové prohře v Liberci, po které jsem byl trošku mrzutý, ale opravdu jen chvilku.

Pokud by Honza Matoušek ihned v úvodu měl trochu více štěstí při odrazu, byl by samotný duel daleko klidnější. Gól jsme U Nisy nedali, ale přesto se po zápase tak trochu jednobranková porážka slavila. V součtu jsme ve dvojutkání vyhráli 4:2 a ve finále potkáme hradecké Votroky.

Musím se přiznat, že podle mého to Liberec v hlavách zabalil už před utkáním. V nominaci nebyl jejich playmaker Michal Hlavatý a nejlepší střelec Denis Višinský. O libereckých hráčích se rozepisovat nebudu, v našich řadách stojí za zmínku jen opět výborný výkon brankáře Michala Reichla a neúnavný Maty. Jinak to byla hra na jistotu a profesorský výkon. Hlavně neudělat chybu.

První poločas měl Slovan nějaké tři dobré šance, ale opět nás skvěle podržel jarní fantom mezi tyčemi Reichlík. Bohemka až na šanci Matyho v úvodu příliš nehrozila. Do šaten se šlo bez branek.

Druhá půlka to byla velká nuda. Drama obstarala až hlavička střídajícího Nyarka, který překonal Reichla a poslal Liberec do vedení dvacet minut před koncem. Velké šance už nepřišly, i když Bohemka měla ke konci pár zajímavých brejků, které za každou cenu nechtěla zakončit. Všechny končily u rohových praporků. Alespoň jedno zakončení jsme si zasloužili, ale nepřišlo. Jedna střela na bránu za celý zápas a porážka 0:1 nás posouvá dál.

Čeká nás Hradec

Poslední dva duely letošní sezony sehrajeme proti vítězi druhého dvojzápasu, kterým byl proti Karviné Hradec Králové. Ten vyhrál oba zápasy s celkovým skóre 5:0.

Upřímně se na poslední výjezd za necelé dva týdny těším, zároveň už jsem rád, že bude konec ročníku a od fotbalu si pár týdnů odpočinu. S nadstavbou je to opravdu dlouhé.

V neděli sehrajeme úvodní duel v Ďolíčku. Jediným cílem je vyhrát a udělat si pokud možno stejně dobrý polštář jako proti Liberci. No uvidíme, jak to dopadne. Ať vyhraje oba souboje ten lepší a nerozhoduje se u videa, ale na hřišti.

Zastavím se u ligové premiéry hlavního rozhodčího Jakuba Wulkana. Jeho metr jsem nepochopil asi doteď. Měl dvojí metr a situace, které byly na jedné straně pískané jako nedovolené, tak na opačné nebyly. Každý souboj našich obránců s hráči Slovanu byl pískán jako faul. Kdežto když zajel kolíky napřed do našeho Adama Kadlece jeden hráč Liberce, Wulkan ani nezapískal faul. Zajímavé a smutné zároveň, že i v takovém ,,pouťáku“ na sebe rozhodčí musí upozornit svojí nekvalitou nebo tendenčností posuzovat stejné zákroky odlišně.

Ve druhém poločase byl velmi sporný střet opět našeho Adama Kadlece v pokutovém území Slovanu. Píšťalka ligového nováčka však zůstala němá a VAR situaci ani neřešil, i když se jednalo minimálně o střet, který by stál za shlédnutí.

Každopádně až taková bramboračka to zase nebyla, žluté karty sudí šetřil a udělil ji pouze našemu Okekemu. Pokud by v tom zápase šlo o daleko větší důležitost, byl bych na rozhodčího Wulkana dost naštvaný. Ale v této fázi na to kadí pes…v našem případě klokan.

Od 14 hodin proběhla i s mou maličkostí mezi novináři tisková konference ohledně vizualizace a rekonstrukce milovaného Ďolíčku. Jednou větou? Jsem nadšený a věřím, že se ta všechna píle zainteresovaných lidí dotáhne do zdárného konce. A vůbec? Všichni si nově zrekonstruovaný svatostánek zasloužíme. Od uklízečky až po posledního fanouška. Je našim druhý domovem a zároveň útočištěm fotbalových nadšenců. Skoro každé dva týdny se zde potkáváme se svými známými a kamarády. Všichni společně chodíme na tu naší jedinou a věrnou milenku, která Bohemka bezpochyby je.

A co se týče pana architekta Arnošta Navrátila, pro něhož byl v jeho profesním životě Ďolíček v 60. letech minulého století jeho osobní architektonickou premiérou, tak zároveň i dnes derniérou a pomyslnou tečkou za jeho kariérou uznávaného architekta.

Současný Ďolíček není pro každého klokana pouze stadionem, je historickým skvostem, i když už velmi přesluhujícím a s roky zašlou trvanlivostí. Milují ho všechny generace fanoušků Bohemky, určitě i tací, kteří už bohužel nejsou mezi námi.

Těším se na první stavební kámen a začátek rekonstrukce. Na ten nový a celkově zrekonstruovaný Ďolíček si budeme muset počkat s optimistickým výhledem do roku 2030. Budou nám jistojistě neustále házeny klacky pod nohy, ale největší problém stále vidím ve financování celého projektu a rekonstrukci Ďolíčku. Ale když se to dotáhlo tak daleko, byla by škoda to nedokončit, co myslíte?

Na tiskovce si vzal úvodní slovo pan předseda a majitel Bohemky Dariusz Jakubowicz. Zmínil, že měl s Bohemkou tři cíle. Vyřešit konkurz, stabilizovat klub a zmodernizovat Ďolíček. První dva body se mu povedly splnit. Ten třetí je pomyslnou třešničkou na bohemáckém dortu.

Z vizualizace mám srdečnou radost a doufám, že se stane realitou.

Někteří naši fanoušci na rodinu Jakubowiczů dost nadávají…ale položili jste si někdy otázku, co kdyby oni v Bohemce nebyli? Odpověď je jednoduchá, už by tady nebyla ani Bohemka. Takových srdcařů a pravých a bohatých bohemáků bychom potřebovali nespočet. Buďme tedy rádi alespoň za jednoho Dariuzse.

Věřím, že majitel třetí bod splní a v sezoně 2030/31 se všichni budeme plácat po ramenou v novém a moderním svatostánku.

Více o představení nového Ďolíčku písmenkovat nebudu.Na rozebírání podrobností moc nejsem. Na to bude určitě ještě čas, ale ne dnes. Ale samozřejmě kdo se mne bude chtít zeptat, ptejte se.

Na tiskovce jsem byl osobně přítomen, položil jsem pár dotazů a byl nesmírně rád, že dorazilo velké množství novinářů a médií. Jistě jste dlouhou TK s panem majitelem, ředitelem a šéfem komunikace viděli.

Fenomén Ďolíčku znovu povstává z popela. Dlouhé roky jsme žili sen o novém Ďolíčku…a možná už je to tady, klokani!

Tímto děkuji velkému fanouškovi Bohemky – panu Michalu Holasovi, bez kterého by moje rubrika nevznikla.

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku (Marek Horký)