Článek
Přestože času na výraznou změnu nebylo mnoho, dokázal do týmu vnést nový přístup, energii i futsalovou identitu. V následujícím rozhovoru hodnotí své působení, otevřeně mluví o tom, v jakém stavu mužstvo našel, i o tom, co by bylo potřeba, aby Kadaň mohla mířit výš. Více se dočtete v tomto rozhovoru pro 90 minut.
Převzal jsi tým v lednu, kdy už byla odehraná většina zapasu sezóny. V jakém stavu jsi mužstvo našel a co pro tebe bylo v tu chvíli nejdůležitější?
Když jsem v lednu kývnul Fílovi (David Filinger – pozn.red.), že půjdu pomoci v nelehké situaci ve které se klub nacházel, nenapadlo mě, že realita bude horší, než co jsem čekal.
To nezní úplně pozitivně…
Myslím si, že Fila a předseda klubu Jirka Čihak ani nemohli vidět realitu tak, jak jsem ji viděl já. Přece mám daleko více zkušeností než oba a za ta léta „moje oči“ koukají jinak a poznávají jinak hráče. Postupem času, když jsem poukazoval na věci, které oni nemohli vidět, i oni byli hodně nepříjemně překvapeni. Zjistili, že většina hráčů zneužila jejich dobrý úmysl, což se pak projevilo negativně v týmu, jak v tréninkovém procesu, tak i samotné hře.
Uvedeš nám příklad?
Za celou mou kariéru jsem se nepotkal s anketou v týmovém chatu, kdo přijde na trénink a kdo ne. Už tato věc ukázala, že hráči si dělali, co chtěli, a trénovalo se jim, jak chtěli a kdy chtěli. Další fakt je, že jsem za skoro 4 měsíce ani jednou neměl 8 hráčů na tréninku, abych mohl hrát „na dvě“ a zkoušet taktické prvky. Každý ví, že s 5 hráči základu nelze zkoušet nic – ani postavení obrany, nápady, hru bez brankářů, různé signály atd. Paradoxem je, že brankáři měli nejčastější účast na tréninku.
Ze dvou týdenních tréninků, za tři a něco měsíce jsme trénovali nejvíc jednou týdně, možná maximálně dvakrát, když jsme se sešli. A bavíme se o týmu z nejvyšší soutěže. To samé bylo i v zápasech – jednou mohl jeden, pak mohl druhý, ale ten, co byl předtím, tak nemohl taky.
S jakými největšími výzvami ses po svém nástupu musel vypořádat – ať už po sportovní nebo organizační stránce?
Kdybych měl vše popsat, jak to bylo těžké a složité, tak by z toho byl román. Takže jen řeknu, že výzev bylo hodně a jsem rád, že alespoň Fíla a Jirka to ocenili. Pomohl jsem, jak jsem mohl. Myslím si, že do budoucna, ať ti budu nebo ne, předseda klubu ví moc dobře, jak se má zachovat v daných situacích – jak organizačně, tak i s hráči.
Jsem si jistý, že jeho bývalí cizinci a někteří „lepší“ čeští hráči zneužili jeho dobrý charakter, co má, a proto to nefungovalo.
Jak hodnotíš hráče, se kterými jsi pracoval – jejich přístup, nasazení a chuť se posouvat?
Hráče, které jsem zdědil, je zbytečné hodnotit. Z profesionálního hlediska a taktického ani nejdou hodnotit, při vší úctě k nim a velkému respektu, který jsem měl vůči každému z nich. A jsem si jistý, že i oni to nepochopí špatně, protože od začátku věděli, že na mé nároky nemají, proto postupně do toho vzdali. A když jsem viděl, jak 2 kola před play-off nechodí na tréninky a zápasy, když to bylo nejvíc důležité, rozhodl jsem, že na play-off je nebudu brát a odehraju s „mými“ hráči – těmi, co byli často na tréninkách. A to byli gólmani a kluci z juniorky.
Co se týká hodnocení hráčů, které jsem přivedl – Horu, Postiga, Francisca, Gugu, Wintra a Daňka, to nebudu dělat, protože jim jsem strašně vděčný, že vůbec vydrželi fyzicky odehrát zápasy 90 % času a bez zranění a červených karet. Kluci byli fantasticky i s chováním na hřišti a mimo něj, nebyli slyšet a vidět negativně, a to mě nejvíc potěšilo.
Byla v týmu během sezóny vidět nějaká vnitřní změna, ať už v mentalitě nebo v herním projevu?
100 % ano! Tahle otázka měla být pro prezidenta klubu, který mi několikrát po prohraných zápasech pogratuloval za předvedenou hru, s tím, že takhle hrát s prvky futsalu neviděl hrát svůj tým za celou tu dobu. Myslím si, že mimo Plzně a Chrudimi, nás nikdo vyloženě nepřehrál. Naopak, ve všech zbývajících zápasech jsme byli lepší, ale kvůli únavě se projevily chyby a následně obdržení góly, někdy i skoro polovlastňáky.
Jaká byla spolupráce s vedením klubu? Měl jsi dostatečnou podporu a prostor dělat věci po svém?
Spolupráce byla na nejvyšší úrovni. David Filinger věděl moc dobře, do čeho jde s mým angažováním. Jirka zná moje úspěchy a schopnosti, ale nikdy předtím neměl možnost, to vidět naživo. Po pár dnech, když už viděl, jak umím zmanažovat tým, mi dal úplný prostor a měl jsem totálně volné ruce na všechno, samozřejmě mimo finanční záležitosti klubu.
Co podle tebe nejvíce chybělo k tomu, aby tým měl lepší výsledky nebo třeba reálněji bojoval o vyšší příčky?
Jednoznačně čas – delší čas, více zápasů, protože se pár zápasů odehrálo už i pro druhou část ligy, a samozřejmě krátký čas na transfery. My jsme byli domluveni koncem prosince a koncem ledna skončilo transferové okno, takže i já, že mám známosti na trhu futsalistů po celém světě, jsem měl omezené možnosti vybrat si další hráče do týmu. A čeští hráči mi také chyběli. Kdybych to věděl více dopředu, naplánoval bych to jinak, ale bohužel čas byl proti mě, a defacto i proti Interu.
Jinak si myslím, že při troše štěstí a s dalšími dvěma hráči bychom teď hráli semifinále ligy. To říkám s velkou jistotou a ne jen tak do vzduchu, protože mluvím dle analýz zápasů, které jsme odehráli proti Slavii, Bohemce, Chomutovu, Ústí a Liberci. Mimo Slavie, kde by slušela remíza, v těch zbývajících zápasech jsme měli vyhrát!
Zvažuješ pokračování v Kadani i v další sezóně? A za jakých podmínek by to pro tebe dávalo smysl?
Určitě bych rád pokračoval a předseda ví moc dobře, za jakých podmínek může mít i nadále nejlepšího coache/manažera v lize. Teď je míč na jeho straně, já mu už přihrál.
