Článek
Byl to letní přestup, o kterém bylo slyšet. Martin Vitík opouštěl Spartu s titulem v kapse a 42 odehranými zápasy v nohách. Cítil se „ready“. Jenže Itálie je jiný svět. Z opory se stal bojovník o minuty, který musí každý týden na tréninku dokazovat, že si zaslouží dres italského velkoklubu. V Boloni totiž nic nedostane zadarmo a musí se porvat o své místo v sestavě v obrovské konkurenci. Ticho v českých médiích ale neznamená nějakou pohromu, spíše klid před bouří.
Žádná jistota, jen tvrdá dřina
Zapomeňte na automatické místo v základu, Vitík sám přiznal, že na rozdíl od Prahy tu nemá nic jistého. Trenér Vincenzo Italiano je totiž fanatik do rotace a klidně vymění pět nebo osm hráčů v sestavě najednou. Pro Vitíka to znamená jediné: čekat, makat a chytit šanci za pačesy, když se naskytne příležitost. „Hrávám, takže jsem s tou situací v pohodě, jen je potřeba mít určitou trpělivost,“ komentoval svou pozici český stoper.
Zatím v lize naskočil do pěti zápasů, přičemž jeho debut v základu s Comem trval jen 45 minut a přinesl žlutou kartu. Žádná sláva to nebyla, ale začátky v jedné z nejtaktičtějších lig světa bolí každého nováčka. Serie A vyžaduje absolutní disciplínu a Vitík se musí takticky posunout na vyšší úroveň. Není to o tom, že by selhal, ale o tom, že se musí adaptovat na mnohem rychlejší a náročnější fotbal. Každá minuta na hřišti je pro něj nyní cennou lekcí do budoucna.
Blýská se na lepší časy?
Vitík dostává čuchnout v klíčových momentech, třeba proti Janovu odehrál celých 90 minut a pomohl k otočce na 2:1. Odměnou mu byla veřejná pochvala od kouče, který po zápase hlásil: „Dnes mi znovu ukázali, že si zaslouží místo v sestavě“. Důvěru dostal i v Evropě, kdy proti Aston Ville v Evropské lize odehrál v základu celý těžký zápas. Že zavinil penaltu, to se stane, ale soupeř ji naštěstí nedal a Vitík nasbíral 90 minut proti anglické elitě. Trenér tím jasně ukázal, že s ním počítá i pro velké bitvy.
Je třeba si uvědomit, kam vlastně přestoupil, protože Bologna není žádný otloukánek, kde by si talent okamžitě podmanil kabinu. Je to vítěz Coppa Italia po dlouhých 51 letech a tým, který válí v lize i v Evropě. Doma navíc Bologna prohrála za celý rok 2025 v lize jen jednou, takže prosadit se do tak šlapajícího stroje je fuška. Konkurence je obrovská, a právě to může Vitíka posunout dál mnohem více, než kdyby hrál každý týden „bez konkurence“. Tlak na výkon je tu enormní, ale to dělá mistry.
Místo v reprezentaci
A co nároďák? Vitík má na kontě už několik startů a i nový trenér v něm uvidí budoucnost. Jenže všichni víme, jak to chodí – nehraješ v klubu, nehraješ v repre. Menší vytížení by mohlo být problémem, ale zatím to vypadá, že realizační tým národního mužstva sází na jeho potenciál i bez plné minutáže. Během posledního srazu hrál se San Marinem hrál kvůli absenci Krejčího a Holeše v základu. Co ale bude mít v plánu nový reprezentační trenér, teprve uvidíme.
Sám Vitík si pochvaluje italský klid. „Věci, které jsem tady dřív řešil, už tolik neřeším. Ty okolní tlaky tam prostě nejsou tak silné,“ přiznal s tím, že mediální humbuk je v Boloni paradoxně menší než v Praze. Učí se jazyk, zvyká si na životní styl a soustředí se jen na fotbalový růst. Tento mentální odpočinek od českého rybníčku mu může v kariéře jedině pomoci. Vitíkova italská mise je teprve na začátku a odepisovat ho by byla tedy chyba.
Autor: Petr Křenek
