Článek
Když jsme hodnotili anglické kluby, přišlo mi fajn se zaměřit i na individuální výkony hráčů na Ostrovech. A opět jsem si k tomu alibisticky přizval svého kolegu ze zahraniční redakce Lukáše Brabce, aby mi pomohl oddělit zrno od plev. Jako správný fanoušek Arsenalu dohlédl na to, aby se do naší XI nedostal žádný hráč Spurs.
Snažili jsme se do naší společné jedenáctky zakomponovat hráče z co nejvíce týmů. Zároveň jsme ale nechtěli dělat zvěrstva typu Bukayo Saka na levém křídle jen proto, aby se do sestavy vlezl. Chtěli jsme maximálně respektovat přirozené pozice našich vyvolených. Což je jeden z důvodů, proč nám tam chybí třeba výborní „reprezentanti“ Bournemouthu, Bryan Mbeumo z Brentfordu nebo právě výše zmíněný Bukayo Saka.
Součástí naší TOP jedenáctky není ani žádný hráč Manchesteru City. Shodli jsme se totiž, že nejlepším hráčem současných Citizens je stále Rodri. A to není moc dobrá vizitka, vezmeme-li v potaz, že je po operaci kolene a naposledy hrál na konci září.
Pojďme se tedy na jednotlivé řady podívat a krátce si k nim i něco povědět. Nebudu náš výběr opírat o konkrétní statistiky a čísla. Při sestavování této jedenáctky jsme totiž neleželi v hromadě dat a řídili jsme se hlavně pocitově.
BRANKÁŘ: Matz Sels (Nottingham Forest)
Pozice mezi třemi tyčemi byla jedna z těch, která v našich očích neměla žádnou univerzálně správnou odpověď. Výbornými výsledky se prezentovalo hned několik gólmanů. Flekken, Kepa, Raya… My jsme ale do brány postavili Belgičana z Forestu. Ten letos v barvách Nottinghamu prožívá dost možná životní sezónu a i díky němu jsou Lesníci tak vysoko v tabulce.
OBRANA: Trent Alexander-Arnold, Virgil van Dijk (oba Liverpool), Gabriel Magalhaes (Arsenal), Antonee Robinson (Fulham)
Jedinou konkurencí pro Trenta na pravém beku, kterou jsme byli ochotni vzít v potaz, byl Pedro Porro z Tottenhamu. Dokonce s tímto jménem přišel paradoxně právě Lukáš. Ale stejně jsme se nakonec rozhodli pro anglického reprezentanta.
U stoperské dvojice jsme měli od začátku jasno. Seriózně nás nenapadla žádná lepší volba než nizozemsko-brazilské duo. Nadmíru dobře si vede i takový Murillo z Forestu či Collins z Brentfordu. Sázka na Virgila s Gabrielem je sázka na zkušenosti, sílu a skoro až profesorskou bezchybnost.
Levý kraj obrany letos brousí hned několik zajímavých hráčů. V mém „shortlistu“ figuroval Leif Davis, Miloš Kerkez a námi vybraný Antonee Robinson. Sedmadvacetiletý Američan je naprosto nepostradatelnou součástí letošního Fulhamu a se svými sedmi asistencemi si to místo zkrátka zaslouží.
ZÁLOHA: Ryan Gravenberch (Liverpool), Cole Palmer (Chelsea), Declan Rice (Arsenal)
Jednu z nejdelších debat jsme vedli o postu defenzivního záložníka. Gravenberch nebo Caicedo? Zde jsme si dokonce vzali na pomoc čísla a statistiky, ale moc nám to nepomohlo. V jednom aspektu vyhrál hráč Chelsea, v jiném byl lepší Nizozemec z Liverpoolu. Nakonec jsem to vzal na sebe s tím, že Caicedo předváděl skvělé výkony i loni. Oproti tomu Gravenberch byl loni „benchwarmer“ a pod Slotem neuvěřitelně vyrostl a momentálně je pro tým nepostradatelný.
Stoprocentně jisté měl své místo od začátku Cole Palmer. Ten je i v letošním ročníku fantastický a výkony Chelsea velkou měrou stojí či naopak padají na tom, jak se daří odchovanci Manchesteru City.
Tuto dvojici jsem ve svém návrhu zkusil i trochu provokativně doplnit Maddisonem. Když Lukáš překonal panickou ataku a vychrlil ze sebe, že ani nemám zkoušet do té sestavy dávat kohokoli ze Spurs. Konzistence je ale opravdu silný kalibr, který mluví ve prospěch Declana Rice, kterým jsme nakonec náš střed pole zkompletovali.
ÚTOK: Mohamed Salah (Liverpool), Alexander Isak (Newcastle), Matheus Cunha (Wolves)
Kdo, když ne Salah? Saka, Mbeumo i Semenyo jsou výborní a nelze jim nic vyčíst. Jenže z hlediska produktivity je Egypťan dvakrát lepší než křídla Arsenalu a Brentfordu. Salah prožívá pravděpodobně životní sezónu a nemít ho v nejlepší jedenáctce by podle mě úplně znehodnotilo relevanci celé XI. I díky jeho naprosto ustřeleným 31 G+A jsme ho taktéž zvolili hráčem podzimu.
Na hrot jsem za sebe přišel se dvěma jmény. Chris Wood a Alexander Isak. A shodli jsme se, že švédský útočník si to místo zaslouží. Navíc tuto diskuzi vtipně rozsekl Lukáš slovy „přece nemůžeme mít na hrotu nějaký dřevo…“ A bylo rozhodnuto. Alespoň čestnou zmínku si ale forvard z Nového Zélandu zaslouží.
Asi nejkontroverznějším jménem tak pravděpodobně bude Matheus Cunha na levém křídle. Ano, je z týmu, kterému do bot začínají zatékat vody „relegation zone“. Na druhou stranu je to nejproduktivnější hráč na svém postu. Savinho je třeba super dribbler a dobře se prezentuje i Anthony Gordon. Jenže Cunha je pravděpodobně hlavním důvodem, proč se jeho Wolves drží těsně nad sestupovými příčkami. A my jsme se to rozhodli ocenit.
TRENÉR: Nuno Espirito Santo (Nottingham Forest)
Tady prostě není o čem. Dobře si vede i třeba Enzo Maresca, Eddie Howe, Andoni Iraola nebo Arne Slot. Ve srovnání s těmito jmény měl ale Portugalec na lavičce Forestu nejhorší výchozí pozici. Nemá tak kvalitní a široký hráčský materiál jako kouč Chelsea a zároveň nezdědil funkční mašinu jako Slot v Liverpoolu.
Dokonce i Iraola s Howem mají k dispozici lepší kádr. Ti navíc loňskou sezónu neskončili těsně nad sestupem. Nuno Espirito Santo prostě vzal tým, který loni skončil sedmnáctý a letos byl dopředu jasně odsouzený k boji o záchranu, a dostal ho mezi tři nejlepší v Premier League. A tím si prostě o respekt a místo trenéra v naší sestavě jasně řekl.
Autor: Petr Illner
