Článek
Nastal čas, aby dlouholetý manažer skutečně dodat velkou trofej, nebo lze úspěch měřit i jinými parametry? Redaktoři webu 90min.cz se utkávají v názorovém střetu nad touto otázkou. Rozhodněte, kdo svou pozici hájí lépe v anketě v závěru článku.
Daniel Krob: PRO
Arteta už nemá výmluvy. Kdo Arsenalu chyběl k titulu, co do postů na hřišti? Mnozí by se shodli – druhá klíčová figura do středu zálohy, gólový hroťák nebo levé křídlo a back-up za Saku. Kdo v létě přišel? Kličová figura do středu zálohy, gólový hroťák a back-up za Saku. Jmenovitě Martín Zubimendi, Viktor Gyökeres a Noni Madueke. Pomyslné finální dílky skládačky.
Mikel Arteta sedí na lavičce Gunners od prosince 2019. Už bezmála šest let posloucháme slovní spojení „Trust the process“, jenže čas na výsledky se nachýlil. Někdejší vynikající středopolař má ke svému jmému v trenérské kariéře stále jen ten jediný FA Cup z jeho první sezony v severním Londýně. Schválně, kolik trofejí odlišuje blížících se šest let Artety v Arsenalu a necelý rok a půl Olivera Glasnera v Crystal Palace? Jeden Community Shield.
Měl Arteta smůlu na dominantní šňůru Manchesteru City? Jistě. Podkopala mu loňské okno příležitostí zranění klíčových opor? Také pravda, ač dodejme že to Arteta už víc jak půl dekády rozhoduje a tom, jakou zápasovou nálož musí kteří jeho svěřenci snášet. Nový sportovní ředitel Andrea Berta ale složit zbylých pár kousků puzzlí, které dával do kupy Edú Gaspar. S Liverpoolem v citelné přestavbě základní jedenáctky a Manchesterem City stále tápajícím mezi glory days a novou érou nemá Arteta manévrovcí prostor. Major trophy musí přijít tady a teď!
Lukáš Brabec: PROTI
Říkat, že Mikel Arteta „už musí“ vyhrát velkou trofej, je podle mě zjednodušený a krátkozraký pohled. Fotbal není černobílý, jsou v něm i jiné faktory pro úspěch než jen trofej, kterou získá každý rok jeden tým z dvaceti. Pojďme si říct, kde byl Arsenal před Mikelem Artetou? Byl to tým bez vize, bez kvalitních hráčů a bez jakéhokoliv pomyšlení na vrchol tabulky. Média ho vyřazovala z „Velké šestky“ a fanoušci rivalů ho měli pro smích. V podstatě jako dnešní Manchester United.
Arteta převzal tento tým na jedenácté příčce v tabulce a za pouhých pár měsíců se přes Manchester City a Chelsea dostal k zisku FA Cupu. A za další dva roky ho dostal do boje o ligový titul. To byl neskutečný progres, možná až příliš rychlý. Kvůli sezóně 2022/23 se Arsenal skoro ze dne na den proměnil z otloukánka ligy na titulového adepta. A ti, kteří říkali, že se Arsenal nedostane ani do Ligy mistrů, se mu najednou začali posmívat za druhé místo a považovali to za neúspěch. Dává to smysl?
Přitom je to právě kontinuální progres, který symbolizuje Artetovu éru v klubu. Ten fakt, že tým je každým rokem o něco lepší. O něco blíž těm zmíněným trofejím. A zmíněné příchody nejsou žádnou zvláštní výhodou, kterou by Arteta pro nadcházející sezónu získal. Jedná se pouze o napravení dlouho zanedbané funkce klubu. Poslední léto tým zoufale potřeboval ofenzivní posily a nepřišly žádné. To poté vyústilo v krizi na jaře 2025, která vedla mimo jiné k vypadnutí z boje o titul v Premier League.
Přesto dokázal Arteta zachovat chladnou tvář a zraněními postižený tým dostal až do semifinále Ligy mistrů. Ano, té Ligy mistrů, do které se Arsenal teprve loni po šesti letech vrátil a v jejímž semifinále se ukázal naposledy v roce 2009. Současná titulová očekávání Arsenalu jsou výsledkem dlouhodobé práce Mikela Artety, nikoliv její podmínkou. A ať už Arsenal letos velkou trofej získá nebo ne, nezmění to fakt, že Arsenal je díky Artetovi zpět mezi fotbalovou elitou, kde velmi dlouho chyběl.
