Článek
Chorvaté se asi naším vyjádřením budou smát ještě několik dní. Realita v rozdílu obou nároďáků byla vidět od první minuty. Valilo se to na nás ze všech stran, nedrželi jsme balon, jen jsme odkopávali. Domácí hráči nás kvůli našemu strachu podržet balon zmáčkli takovým způsobem, že se jen čekalo, ve které minutě dostaneme první gól. V těch úvodních měli domácí fotbalisté míč v držení nad 80 %, později se to ustálilo okolo 65 %. Přesto hosté k překvapení všech přítomných na stadionu i u televize drželi bezbrankový stav takřka celý první poločas, jenže nakonec nevydrželi a zaslouženě inkasovali.
Ke hře české reprezentace se nemá cenu vyjadřovat, žádná nebyla. Schick ztracený na polovině hřiště, zbytek bránil. Co snad stojí za zmínku, to byla jediná česká šance v podobě zmiňovaného útočníka, kdy si sice krásně pustil balon do běhu, ale místo střely zvolil zasekávačku. Když už se zdálo, že je vše ztraceno, ještě to Schick domácímu gólmanovi ztížil dorážkou, ten balon vyrazil a Šulc málem dostal míč do prázdné branky. Bohužel byl zblokován. To byl jediný světlý moment v jinak katastrofální hře českého výběru.
Druhý poločas začal zatažením domácího výběru. Naši toho využili a po rohu, kdy Krejčí nadzvedl hlavou míč na zadní tyč, to zavřel hlavičkou Souček. Bylo vyrovnáno a zdálo se, že můžeme domácím nahlodat sebevědomí. Jenomže Chorvaté ukázali, že pro ně není problém přepnout ihned na vyšší level. Výsledkem byla penalta po faulu Holeše, pak další gól a další a bylo hotovo. Tři fíky za deset minut a nakonec přišel od domácích ještě poslední hřebíček do české rakve. Pět branek vypovídá o všem.
Mě ani neštve ta kanonáda, mě štve, že neumíme využít jednoho z nejlepších útočníků Evropy. Štve mě, že náš kapitán řekne po zápase, že je na tým hrdý, a že Ivan Hašek sdělí, že vybral to nejlepší, co máme k dispozici. K tomu řeknu jediné. Tomáš Souček i přesto, že dal gól, ani neměl být ve výběru. To platí i o Sadílkovi, Coufalovi nebo třeba Vitíkovi, kteří jsou všichni dlouhodobě za svým fotbalovým zenitem nebo z formy. Štve mě, že to trenér národního mužstva nevidí. Takový Zorvan by se mi líbil mnohem více než Souček nebo Sadílek. Věřím, že s ním by hra byla směrem dopředu mnohem rychlejší.
Ivan Hašek po utkání řekl, že chtěli vyhrát, ale nevím, jak toho chtěl docílit se stylem, který napovídal, že hlavně nechceme dostat gól. Snad že by Schick přesprintoval tři hráče na padesáti metrech a zavěsil. Souček neviditelný, ale dal gól, tak budu zase půl roku poslouchat, jak je nepostradatelný. Ach jo. Obrana celého mančaftu naivní, kdy si s námi domácí dělali, co chtěli.
Docela by mě zajímalo, jak probíhá taktická příprava na utkání pod vedením Haška? Mám na mysli přechody do útoku, bránění určitých obranných situací atd. Já totiž nevidím v naší hře vlastně žádný systém. Většinou nákop na Schicka, ten to zpracuje a čeká, až mu doběhnou ostatní. Když se podívám na zápasy Španělska, Portugalska a dalších, kdy tato mužstva útočí v šesti, sedmi lidech a všichni sprintují za balonem, je mi z naší hry smutno. Pomalé, upracované, bez nápadu. Bohužel tento trend byl i za Šilhavého a Hašek to ještě vypiloval.
Osobně bych si přál, aby tento zápas vyvolal velikou negativní reakci směrem k trenérovi. Ne za výsledek, ale za předvedenou hru, za to, jak se naše reprezentace prezentuje, a to a nejen v tomto utkání, ale dlouhodobě. S tímhle někdo chce, abychom postoupili na šampionát? Vždyť by to byla ostuda a upřímně bych opravdu nechtěl v každém zápase sledovat beton a hru na náhodu.
Srážka s realitou bolí a tento zápas ukázal, že nemáme na víc, než se radovat z toho, že porážíme Faerské ostrovy nebo Gibraltar. Mrzí mě neochota nominovat hráče z české ligy, kteří jsou ve formě a rádi by ji dokázali i v národním dresu. Místo toho Hašek sází na „osvědčené“ hráče, kteří mnohdy ani nehrají v svých klubech. Příkladem je Chorý, Kušej nebo již zmiňovaný Zorvan, který přijel ve výborné formě, ale nedostal ani šanci. Ladra je šikovný a rychlý a to, že hrál ještě nedávno za Boleslav? No a? Boula, Buchta a další, kteří letos prokazovali větší progres než hráči, kteří seděli na lavičkách svých klubů, se ani do nominace nedostali. To, že reprezentace nefunguje herně, je nad slunce jasné už dlouhou dobu, ale pokud náš trenér bude stále uvažovat stylem, že hráč hrající v naší lize není lepší než střídající hráč v cizině, nikam se nepohneme. Na závěr chci dodat, že se nesmíme smiřovat s tím, že nás porazilo Chorvatsko, protože je herně jinde. Pokud začneme takto přemýšlet a teď myslím hlavně naše nejvyšší fotbalové vedení, nikdy už se na jeho úroveň nedostaneme. Lekce dnešního soupeře z produktivity a fotbalovosti budiž nám varováním a naznačením toho, kde se momentálně náš národní tým bez růžových brýlí nachází.
