Článek
Jaká je futsalová historie tohoto rodáka z Havlíčkova Brodu?
Na scénu!
Psal se podzim roku 1997 a nejlepším střelcem předchozí sezóny futsalové ligy byl havlíčkobrodský Petr Mareš. Vedoucí týmu Jaroslav Kubát tehdy říkal: „Petr hraje skvěle, ale má ještě dva bráchy, které chceme zapracovat do týmu. Hlavně Roman, ten bude ještě lepší než Petr,“ vysvětloval a nechtělo se tomu věřit. Vždyť nejstarší z bratří Marešů nasázel v minulé ligové sezóně soupeřům na dlouhou dobu rekordních 61 gólů.
Brzy se Roman i jeho mladší bratr Michal skutečně začali objevovat na ligových palubovkách a Havlíčkův Brod s bratrským triem ve svém středu se začal stávat obávaným protivníkem. Na jaře 1999 měl Roman Mareš premiéru v reprezentačním dresu, nicméně tehdejší trenér Michal Stříž ještě nerozpoznal jeho talent. Stejně jako do začátku roku 2000 ignoroval kvalitu mladšího Michala. Zkraje uvedeného roku se česká repre vracela zklamaná z neúspěšné kvalifikace o postup na MS z Chorvatska. Ale byl to smutek na dlouhé roky poslední…
Průlomová sezóna
Od začátku sezóny 2000/2001 měl celek z Vysočiny i jeho hlavní hvězdy skvělou formu. „Marešáci“ dobře rozjeli sezónu a podepsalo se to i na výkonech reprezentace. Ta hrála na podzim 2000 kvalifikační skupinu o postup na EURO 2001. Měla v zádech výhodu domácího prostředí mladoboleslavské haly a splnila si svůj letitý sen.
Hlavním konkurentem byla stejně jako letos Belgie a domácí vyhráli klíčový zápas 4:1! Naši střelci? Byl jen jeden, všechny góly obstaral tehdy 25letý Roman Mareš… Postup na šampionát do Moskvy pak tým stvrdil vysokou výhrou 9:1 nad Slovenskem.
Historicky první účast české reprezentace na šampionátu sice neskončila postupem ze skupiny, ale Roman Mareš, který vedl tým jako kapitán, se prezentoval skvěle. Dva góly vstřelil Itálii, výborně zahrál i proti Rusku a tento výkon si dobře pamatovali zástupci tehdy nejlepšího ruského klubu, moskevské Diny.
Jaro dopadlo na ligové scéně podle havlíčkobrodských not. Klub vyhrál základní část soutěže před obhájci titulu z Bakova nad Jizerou. Oba kluby prošly úspěšně play-off a narazily na sebe ve finále. Tam kralovali „Mareš Boys“, Brod získal titul a byla to jeho parádní sezóna. Roman vstřelil 49 gólů, Michal 51, zcela opanovali ligovou scénu a klub ze středu republiky se mohl chystat na účast v Lize mistrů.
Do Moskvy!
Ta se ale Romana Mareše už netýkala. Zmiňovaná Dina Moskva, mocně podporovaná velkým bankovním domem, byla jedním z nejlepších klubů světa a 26letého hráče si přitáhla do svého kádru jako prvního cizince. „Vyřídili mi všechny papíry i pro psa, dostávám věci až pod nos,“ pochvaloval si podmínky v plně profesionálním klubu.
Poměrně brzy se podíval i do Čech, protože Dina tehdy často jezdila na soustředění na Kladno. Traduje se, že se tam ruský tým potkal i s fotbalisty pražské Sparty a ti byli překvapení, že ruští futsalisté mají větší platy, než měli tehdy oni…
Roman neměl problém zapadnout do ruského týmu, kde se v přípravě opravdu dřelo. Byl na to zvyklý, doma ho futsal neživil. Brzy ráno vstával, manuálně pracoval, na palubovku se dostával až po práci. I díky své vůli a disciplíně se v Rusku prosadil, navíc mu brzy dorazila morální opora. Ruský klub totiž brzy zlanařil i jeho mladšího bratra Michala.
Skvěle se naučil rusky, dodnes vládne tímto jazykem víc než obstojně. Navíc měl respekt spoluhráčů i z toho důvodu, že na následujícím EURO 2003 vyřadila naše repre Rusko ve skupině a dokráčela si pro bronzové medaile.
Protože ruská liga byla náročná, zejména z pohledu cestování, neobjevovali se oba bratři v národním týmu pravidelně. Ale v prosinci 2003 přijal Roman pozvánku trenéra Stříže v pravý čas. Odehrál dvě barážová utkání o postup na MS proti Bosně, vstřelil tři góly a radoval se společně s týmem.
Fanoušky zarmoutilo, že se rozhodl o rok později nejet na MS 2004, které hostil Tchaj-wan. O pár měsíců později na domácím Euru 2005 v kádru nechyběl, ale v úvodním vítězném utkání s Ukrajinou se zranil, a tak možná i proto skončila pouť české reprezentace již ve skupině.
Návrat domů
V Rusku hrál Roman 5 let, v jedné ze sezón byl vyhlášen nelepším cizincem soutěže. Věk však nejde zastavit, a když překročil 30. narozeniny, rozhodli se s bratrem, že stačilo – na sklonku roku 2006 si vydali domů. Návrat jinam než do Havlíčkova Brodu nepřipadal v úvahu. Jenže „za kopcem“ číhal ERA-PACK Chrudim, tehdy trojnásobný mistr, a ten skvělé duo zlákal do svých řad.
Díky benevolenci tehdejších předpisů nějaký čas pendlovali mezi oběma kluby a v tomto období se zrodil hmatatelný důkaz jejich výjimečnosti. Když kompletní Chrudim přijela k pohárovému utkání na palubovku tehdy druholigového „Brodu“, který ovšem měl v sestavě „Marešáky“, odjela poražena…
Za čas ale zmiňované pendlování skončilo a Roman i Michal patřili jen Chrudimi.
Reprezentace? Leganda je zpátky!
Velkým tématem po Romanově návratu z Ruska bylo, zda se vrátí do reprezentace. V letech 2004–2006 se totiž objevil v národním dresu jen dvakrát. Jenže tehdejší kouč Tomáš Neumann, který se své role ujal na podzim 2005, věděl, že hráče světové úrovně potřebuje. Romana se povedlo přesvědčit, přestože to nebylo snadné. Ale vyplatilo se a ten od té doby ještě 67× oblékl dres národního týmu.
Když se poprvé po návratu postavil do čela našeho týmu, bylo to neskutečné. Češi brilantně zvládli postup na EURO 2007, navíc v utkání na půdě favorizovaného Chorvatska. Roman si tak na podzim 2007 zahrál již svůj čtvrtý evropský šampionát, o rok později bojoval v Brazílii na mistrovství světa a dres s číslem šest oblékal do roku 2019, kdy se loučil v Kutné Hoře v přátelském utkání proti Ukrajině.
Celkový souhrn: hrál na šesti evropských šampionátech, jednom MS a nastoupil do 103 utkání, v nichž vstřelil 49 gólů.
Ligovým rekordmanem
Od svého příchodu do chrudimského týmu v roce 2007 patří dlouhé roky ke stálicím sestavy. Rok po jeho příchodu přivedlo vedení také Lukáše Rešetára, a to byl základ týmu, jehož sestavu brzy vyztužili první Brazilci, a to včetně legendárního Cacaua nebo dodnes aktivního Maxe. Vznikl tak tým, který se dlouhé roky nikomu nedařilo v lize překonat.
Roman Mareš si užil spoustu zápasů také v Lize mistrů. Zvláštní příchuť pro něj muselo mít utkání v této prestižní soutěži, když v domácím prostředí pardubické sportovní arény nastoupil v listopadu 2014 proti „svojí“ Dině Moskva. Sváděl souboje s legendárním Portugalcem Ricardinhem a dalšími hvězdami světových palubovek.
Ne, tento článek nemůže mít uzavřený konec, protože Roman Mareš stále vybíhá na ligové palubovky. Pod některými trenéry nastupoval méně, což občas u brazilského kouče Felipa Condeho překvapovalo. Aktuálně mu chrudimský trenér Matěj Slováček dává v zápasech zajímavý prostor. A nic nehledí na to, že když Roman Mareš debutoval na ligových palubovkách, jemu bylo teprve sedm let…
Rodák z Havlíčkova Brodu, profesionál každým coulem, otec dcery a syna, odehrál ve své kariéře zatím 521 ligových utkání, vstřelil 307 gólů. V této sezóně několikrát posunul rekord nejstaršího hráče, jenž skóroval v 1. Futsal lize. A jistě ho ještě párkrát posune.
Posíláme gratulaci ke kulatému výročí a přejeme hodně dalších minut strávených na palubovce!
Autor: Radek Klier
