Článek
V exkluzivním rozhovoru prozradí, proč dal přednost angažmá v Lotyšsku před béčkem Slavie, jak vnímá turbulentní změny v kádru svého nového klubu i proč se rozhodl netrápit se rizikem, že může v Pobaltí sejít z očí a mysli českých trenérů.
Jak se Váš přestup do Lotyšska vlastně zrodil?
Nejprve bych chtěl zdůraznit, že jsem Slavii nesmírně vděčný za vše, co pro mě během všech těch let udělala. Bez ní bych se nikdy nedostal tam, kde jsem teď. Co se přestupu týče, tak vezmu-li to úplně od začátku, tak mi třiadvacátého prosince zavolal můj manažer Milan Martinovič s tím, že se spustilo přestupové okno a že ho kontaktoval pan Miloslav Brožek, který v té době trénoval béčko Olomouce a předtím i Opavu. Dostal nabídku dělat sportovního ředitele v Jelgavě, kam si mě vyhlédl na pozici brankářské jedničky. Dal jsem najevo, že bych měl zájem, ale dál jsem to přes svátky moc neřešil a spíše jsem vše sledoval zpovzdálí. Poté se mi ozval sám pan Brožek, který se mnou vše probral a vysvětlil mi, jak to v Jelgavě vlastně vypadá.
Jelgava skončila v minulé sezoně, která z českého pohledu poněkud netradičně končí už v listopadu, na posledním místě, takže by ji teoreticky měl čekat sestup do druhé nejvyšší soutěže. Jelikož ale jeden z prvoligových klubů nezískal licenci, bylo Jelgavě nakonec povoleno zůstat v první lize. Měl jste už během svého přestupu jistotu, že budete hrát první ligu, nebo to ještě nebylo dořešené?
Stoprocentní jistotu jsem tehdy neměl, ale pravděpodobnost byla velmi vysoká. Samozřejmě jsem musel počítat i s variantou sestupu, do které bych také šel. V takovém případě bych to měl nastavené tak, že chci týmu pomoci v cestě za postupem.
Lotyšsko je pro české hráče vcelku netradiční destinací. Měl jste i jiné nabídky?
Jak říkám, jednalo se o začátek přestupového období, ale přesto několik klubů zájem projevilo. Přišla nabídka ze třetí a také opět z druhé ligy. Na přípravu jsem se vrátil do béčka Slavie, kde jsme řešili, co bude dál, a výsledek byl takový, že pro mě Lotyšsko bylo jasnou volbou. Tato země je obecně lákadlem pro hráče, kteří nemají uspokojivé herní vytížení přesto, že by si ho zasloužili.
Jak dlouho už jste v zemi?
Dorazil jsem pátého ledna a od prvního dne přípravy jsem se zapojil do tréninkového procesu týmu. Od té doby trénuji každý den.
Setkal jste se i s jazykovou bariérou, nebo si bez problému vystačíte s angličtinou?
Byl jsem mile překvapen, že tu většina lidí ovládá angličtinu na velmi dobré úrovni, a pokud se už nějaký problém s angličtinou objeví, což se nestává, tak si lze vypomoct ruštinou. Je češtině blízká, takže jí do určité míry rozumím. Ve volném čase si zdokonaluji angličtinu a začínám se učit rusky, protože věřím, že každý jazyk navíc se hodí. Lotyšsky se učit neplánuji, předchozí dva jazyky tu bohatě stačí.
Klub v nedávné době opustilo velké množství hráčů. Kádr tak bude muset nutně projít velkými změnami. Sdělovalo Vám vedení a trenéři nějak blíže svou představu ohledně toho, jaké mužstvo by chtěli budovat a jaké mají vize?
Kvůli hrozbě sestupu to mnoho hráčů vzdalo a našlo si jiné angažmá, ale poté, co klub na pozici sportovního ředitele dosadil pana Brožka, začalo docházet k velkým změnám. Přišel i nový trenér Aleksandrs Basovs, která dříve vedl lotyšskou jednadvacítku. Tým se začíná pomalu ale jistě budovat a progres je skutečně možné sledovat den po dni. Neustále přicházejí na zkoušku noví hráči, takže se to tu točí ve velkém. Jde jak o zahraniční akvizice, tak i o Lotyše. Mnoho z nich vyměnilo s vidinou lepší minutáže přední lotyšské kluby jako RFS či Rigu právě za Jelgavu. Objevují se tu ale také Češi. Cítím, že jdeme správnou cestou, takže v tomto ohledu obavy nemám.
O jaké české hráče konkrétně jde?
Když jsem sem dorazil a trochu se aklimatizoval, tak jsme s panem Brožkem řešili, jestli bych sem k sobě nechtěl nějakého parťáka z Česka. Přeci jen není žádná legrace být jediný Čech v týmu plném Lotyšů a dalších cizinců. Na zkoušku proto už přijeli dva hráči, David Holoubek z Vlašimi a Andrij Juzvak z Varnsdorfu, s nimiž tu teď tvořím českou trojici, a myslím, že sem zapadli výborně.
Chápu-li to dobře, tak máte pozici jedničky slíbenou?
Pořád je to fotbal, takže nikdy nemůžete úplně předvídat, co se stane, ale rozhodnutí sem jít jsme učinili s tím, že budu nastupovat na pozici brankáře číslo jedna. Předchozí jednička totiž přestoupila do jiného klubu, čímž se mi cesta do brány otevřela. Přesto ale nechci nic brát jako samozřejmost a cítím potřebu na hřišti dokázat, že si post zasloužím.
Od sezony 2023/2024 jste hostoval v Motorletu. Co Vám to po osobní a fotbalové stránce dalo?
Do Motorletu jsem odešel na hostování minulý rok v lednu, neboť jsme se nedohodli s žádným klubem ve druhé lize. Béčko Slavie tehdy hrálo třetí ligu, ale jelikož jsme se s gólmany prostřídávali a jednička nebyla přesně určená, tak jsem raději zvolil cestu hostování v Motorletu. Chtěl jsem totiž chytat každý víkend. Nejvíc mi toho dal trenér brankářů Jiří Havránek, ale i v jiných ohledech to byla důležitá zkušenost. Hráli jsme o sestup, poprvé jsem byl součástí dospělé kabiny a přičichl jsem k dospělému fotbalu. Bylo to zkrátka úplně jiné než u slávistického béčka. V létě jsem pak dostal možnost absolvovat měsíc přípravy v druholigovém klubu, kde jsme se ale nakonec nedohodli na podmínkách, takže jsem musel na poslední chvíli něco hledat. V béčku Slavie jsem zůstat nechtěl, tak jsem opět zvolil Motorlet, abych mohl pravidelně chytat a abych byl poté připravený na zimní přestupové období. Celkově své tamější působení hodnotím kladně. S trenérem Romanem Bednářem jsme odvedli dobrou práci a lidsky i fotbalově jsem se zase posunul o něco dál.
Co se Vašich osobních cílů týče, čeho byste během svého angažmá v Lotyšsku chtěl dosáhnout? V jakých dovednostech byste se chtěl zlepšit nejvíce?
Zamlouvá se mi, že tu budu mít velké herní vytížení, což je pro mladého gólmana klíčové, a věřím, že se budu posouvat s každým zápasem. Lotyšská první liga se kvalitou pohybuje někde mezi českou první a druhou, takže i to bude úplně nová zkušenost. Pokud jde o osobní cíle, chtěl bych tu prorazit, ukázat se v dobrém světle a někoho zaujmout. Neskrývám, že tuto štaci beru i jako přestupní stanici. Především chci ale samozřejmě pomoci Jelgavě stoupat tabulkou a odstartovat sezonu lépe než tu předešlou.
Jaké jsou Vaše cíle, co se reprezentace týče?
I když jsem byl v Motorletu, tak jsem absolvoval jeden reprezentační sraz, a pak jsem po celou dobu figuroval jako náhradník. Pan Brožek naznačil, že když tu budu pravidelně chytat a bude se mi dařit, tak můžu být ještě půlrok ve dvacítce. Rád bych samozřejmě v národním týmu naskočil v nějaké lepší roli a jsem ochoten pro to udělat maximum. Vše se bude odvíjet od toho, co předvedu na hřišti.
Neměl jste při přestupu strach, že zmizíte z hledáčku českých trenérů?
S Panem Martinovičem jsme o tom vedli rozsáhlejší debatu a on mi vysvětlil, že není třeba se upínat jen na české prostředí, protože jinde ve světě se fotbal přece hraje taky, mnohdy i lépe. Na lotyšskou ligu se navíc zaměřují oči ze skandinávských zemí, například z Dánska, Švédska a Norska, kde je fotbal rozvinutý na obdobné úrovni jako u nás. Mé budoucí kroky tak nutně nemusejí mířit do Česka. Teď jsem ale rád, že jsem tady. Nabudu tu zkušenosti, navíc mi pomůže i to, že jsem opustil svůj komfort a pohodlí, které jsem doma měl. Upřímně řečeno jsem po takové změně i sám toužil.
Zmiňoval jste, že je pro vás Lotyšsko spíše přestupní stanicí. Cílová stanice je tedy jaká?
To se samozřejmě nedá říct. Smlouvu jsem zde podepsal na dva a půl roku, ale pan Brožek říkal, že to v Lotyšsku funguje tak, že vás klub kupuje s vidinou toho, že vás v budoucnu prodá za víc a vydělá na vás. Když tak budu pravidelně nastupovat a předvádět stabilně dobré výkony, tak si mě snadno může všimnout nějaký klub z Polska či Skandinávie. Podrobnější představy tedy teď nemám, ale samozřejmě si přeji, abych v budoucnu zažil posun na ještě vyšší úroveň.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
