Článek
Máte famózní formu. V posledních dvou zápasech jste nastřílela pět gólů. Vnímáte nějakou zvýšenou mediální pozornost?
Významně zvýšenou mediální pozornost asi ne, ale větší zájem tam určitě je a vnímám ho.
Do Liberce jste přestoupila z pražské Sparty. Jaký je rozdíl v tlaku, který je na hráčky v těchto klubech kladen?
Je v tom rozdíl poměrně velký, protože v Liberci se počítá s tím, že hráčky vedle fotbalu i pracují a studují, tím pádem je člověk půl dne někde a půl dne je pak na tréninku. Většina týmu navíc do Liberce dojíždí, takže je to o to náročnější. Proto je pak těžké, aby hráčka měla plnohodnotnou péči v podobě například masérů a fyzioterapeutů. V tomto ohledu mají hráčky ve Spartě a Slavii více možností k rozvoji a v ostatních klubech je to spíš o tom, co dělá navíc ona sama. Co se tlaku týče, tato otázka je mi kladena často. Někteří předpokládají, že jsem do Liberce odešla právě kvůli tomu, že je tam tlak menší, ale paradoxně je to naopak. V Liberci na sobě cítím jak od ostatních, tak sama od sebe vyvíjený větší tlak, sama chci být ta hráčka, která tým podrží. Proto tady vnímám daleko větší tlak, než jaký byl na Spartě, kde bylo hodně zkušenějších a starších hráček, na kterých zodpovědnost ležela, zatímco já jsem patřila k těm nejmladším. Když se mi tedy něco nepovedlo, následky nebyly tak drastické.
Sparta a Slavia se od tohoto ročníku staly profesionálními kluby. Myslíte, že tento krok brzy čeká i Liberec a Slovácko?
Určitě. Myslím si, že to k tomu směřuje. Když například porovnám podmínky v Liberci před dvěma lety a teď, tak musím říct, že se jednoznačně zlepšily. Na Slovácku je to podle mě taky tak. K profesionalizaci to tedy určitě spěje, ale je to běh na dlouho trať. Myslím si, že zásadní roli hrají rozhodně finance, které Sparta a Slavia mají, zatímco my počítáme „každou korunu“. Je ale potřeba říct, že na to, jaké má Liberec finanční možnosti, tak tu máme opravdu skvělý servis, to je jistě důležité zdůraznit.
Do Liberce jste mimo jiné přestoupila, protože tento klub více vychází vstříc hráčkám, které chodí do práce nebo studují. Vy ostatně studujete psychologii. Proč jste si vybrala právě tento obor?
Když jsem se po maturitě rozhodovala, kam půjdu, tak jsem si vyhodnotila, že psychologie by pro mě byla asi nejlepší. Od mala jsem k tomu oboru nějakým stylem tíhla. Momentálně jsem ve třetím ročníku, příští rok mě čekají státnice a musím říct, že jsem se v tomto oboru našla. Nyní v něm začínám i pomalu pracovat, takže myslím, že jsem si vybrala moc dobře. S fotbalem se to navíc hezky prolíná, protože v něm hraje sportovní psychologie velkou roli, takže je ve fotbale znalost psychologie určitě přínosem.
Budete poté pokračovat i v magisterském studiu?
Ano, určitě bych chtěla.
Dokážete si představit, že si po dokončení studia vyzkoušíte zahraniční angažmá?
Já to mám nastavené tak, že to řeším „ze dne na den“ s tím, že se vždy snažím věnovat oběma oblastem naplno. Například nějaké cíle, kde bych chtěla za pět let být, to vyloženě nemám. Do Liberce jsem šla s tím, že je pro mě v současné době nejdůležitější škola, ale na druhou stranu mě to v Liberci opět hodně chytlo a pohltilo, takže fotbal zase získal jinou váhu. Je tedy těžké říct, kde budu za pár let. Jestli mě fotbal zavede někam dál nebo ho už třeba hrát nebudu, to se teď nedá říct, nicméně momentálně je to pro mě ideální v Liberci a jsem ráda, že tu jsem.
Kromě fotbalu se věnujete i zpěvu, s rapperem Mejdrysem jste nahráli společnou skladbu „Poslední tanec“. Jak jste se ke zpěvu dostala? Plánujete vydat i nějaké další písně?
Zpěv mám moc ráda. Vždycky jsem ho brala jako formu odpočinku a stejně to mám i s hudebními nástroji. Na ZUŠce jsem vystudovala klavír a na kytaru jsem se učila sama. S Mejdrysem se znám osobně, a když ho napadlo, že by na jednom tracku chtěl duet s holkou, tak si vzpomněl na mě. Tak jsme to zkusili a myslím si, že to vyšlo tak nějak fajn. I když je pořád na čem pracovat, i do budoucna spolu něco dalšího určitě plánujeme.
Je něco, co byste chtěla, aby fanoušci o ženském fotbale věděli?
Myslím si, že je fajn čtenářům přiblížit, že fotbalistky v poloprofesionálních týmech fungují tak, že chodí do práce nebo do školy, pak jdou na trénink a domů se vracejí pozdě večer, takže to vůbec není jednoduché. Proto si myslím, že bychom si zasloužily větší přízeň, uznání a podporu, protože zejména hráčky poloprofesionálních týmů to mají někdy opravdu velmi složité a musejí toho kvůli fotbalu hodně obětovat. O to víc jsou pak případné úspěchy cenné.
