Článek
Matyáši, přibliž nám okolnosti a kontext utkání, které jsi navštívil.
Zápas se odehrál mezi týmem FK Željezničar Sarajevo a nováčkem FK Rudar Prijedor. Šlo o duel v nejvyšší bosenské soutěži. Željezničar skončil minulou sezonu na čtvrtém místě a letos si dokonce zahrál předkola Evropské konferenční ligy, ač z nich bohužel vypadl. Rudar Prijedor je čerstvý nováček ligy a po úvodních dvou zápasech měl na kontě skóre 1:9 a zatím žádné body.
Jak tě vůbec napadlo vyrazit na zápas tak neznámé ligy?
S kamarády jsme vyrazili na roadtrip po celém Balkáně. Začali jsme v Srbsku, projeli Kosovo, Černou Horu a nakonec jsme dorazili do Bosny a Hercegoviny, odkud jsme pak mířili zpět do Česka. Chtěli jsme během cesty zažít autentickou balkánskou fotbalovou atmosféru, a tak jsme sledovali, jestli se někde nebude hrát nějaké zajímavé klání. Původně jsme koukali i po předkolech evropských pohárů, ale bohužel nám to časově nezapadlo do našich plánů. Nakonec jsme tedy zvolili ligový zápas Željezničaru, aniž bychom měli nějaká velká očekávání.
Přibliž prosím, jaká byla atmosféra před samotným střetnutím, a následně pak i na tribunách.
Neměli jsme od utkání žádná velká očekávání, trochu jsem se obával, že by stadion mohl být prázdný, jak se to stává u některých jiných balkánských týmů třeba v Kosovu, ale to rozhodně nebyl případ Željezničaru. Už když jsme si šli koupit lístky asi tři hodiny před výkopem, scházeli se první skalní fanoušci. Navštívili jsme fan-shop, prošli se po okolí stadionu, kde byly na sídlišti vidět nápisy a grafity místních hooligans, a bylo jasné, že to tu fotbalem žije.
Na stadion jsme dorazili zhruba hodinu a čtvrt před začátkem a byli jsme překvapení, že už byl z velké části zaplněný. Fanoušci byli na svých místech ještě předtím, než se hráči vůbec objevili na rozcvičce. Od samého začátku se fandilo, domácí kotel byl velmi aktivní. Na začátku všichni zpívali klubovou hymnu a během celého utkání střídavě hnali své hráče kupředu, ale občas si i neodpustili pár nadávek a bučení.
Vyzařuje z tamních fanoušků fanatismus, nebo fotbal vnímají jen jako druh zábavy?
Na Balkáně je to opravdu čirý fanatismus, fotbal tam není moc o nějaké zábavě, je to hodně soubojové prostředí a lidé fandí s obrovským nasazením. Všichni jsou v klubových barvách, a pokud se týmu nedaří, fanoušci neváhají hráče hlasitě kritizovat. Po remíze 1:1 tým od vlastních fanoušků schytal opravdu výrazný pískot a hráči se raději vyhnuli přímému setkání s nejhlučnějšími fandy. Bylo vidět, že atmosféra je tam opravdu vášnivá, ale také i trochu syrová.
Objevila se v hledišti během klání pyrotechnika či jiné fanouškovské transparenty?
Pyrotechnika nechyběla, stejně jako chorea nebo klubové vlajky. Dokonce, když odpálili dělobuch na hřiště, zápas se ani nepřerušil, což svědčí o tom, jak je atmosféra na Balkáně živelná.
Překvapila tě návštěvnost utkání, vzhledem k tomu, že šlo o střet s nováčkem?
Nečekal jsem nijak obrovskou návštěvnost, o to víc mě překvapilo, že na stadion s kapacitou kolem 13 tisíc diváků dorazilo podle mého odhadu necelých 10 tisíc fanoušků. Většina tribun byla opravdu zaplněna, jen rohy stadionu zůstaly trochu volnější. Byla zde skvělá kulisa, zvlášť když vezmeme v úvahu, že domácí tým hrál proti soupeři, který byl v tabulce až na chvostu a teprve si zvyká na nejvyšší soutěž.
Zajímavostí je, že podobně jako třeba Sparta pod Brianem Priskem, Željezničar po zápase dělá své „kolečko“, kdy trenér a hráči rekapitulují, co se povedlo a co je potřeba zlepšit.
Autor: Jakub Špaček
