Článek
Jak se dokázala prodrat na vrchol hráčka, která před sebou měla možná velkou tenisovou kariéru, ale „upsala“ se zelenému trávníku?
Tenis, nebo fotbal?
Sjoeke nepřišla k fotbalu náhodou. Vzor měla ve své o 4 roky starší sestře Hjordis, se kterou sváděla první fotbalové bitvy na zahradě jejich domu v rodném Hammu. „Začala jsem kopat do míče kvůli ní, i když jsme spolu nakonec nikdy nehrály v jednom týmu,“ popisovala později. „Hodně mě pomohl také můj první trenér. Vyzvedával mě a vozil na tréninky. Rodiče by neměli čas to stihnout, byli zaneprázdnění výchovou čtyř dětí!“
Začala v 6 letech v místním Hammer SpVg, odkud po třech sezónách přešla do Westfalia Rhynern. Tady hrála v posledním roce díky výjimce až do svých 18 let v chlapeckých týmech. „Znali jsme se od malička a tým mě přijal, nikdy jsem nebyla vystrkována na okraj,“ vzpomínala po letech Sjoeke. „Vedle kluků jsem se naučila vyrovnávat se s tvrdostí a hrát v nejvyšším možném tempu.“
Jenže jak bylo naznačeno v úvodu, fotbal nebyl celý její život. Ohánět se uměla i na kurtech a byla považována za nejlepší německou tenistku svého ročníku. Talentu měla více než dost a jako devítiletá a desetiletá vyhrávala prestižní turnaje, na kterých v minulosti triumfovaly hvězdy jako Steffi Graf nebo Boris Becker. Nicméně v 11 letech se rozhodla dát přednost fotbalu. „Jsem týmová hráčka. Mnohem víc mě baví slavit s celým týmem než jen sama pro sebe,“ vzpomenula důvody, proč tak učinila.
První velký úspěch? V Plzni!
Rozhodně udělala dobře. O talentu výrazné fotbalistky se vědělo a v 15 letech debutovala v německé reprezentaci WU15 proti Skotsku. V 16 letech pak zvedla na stadionu Viktorie Plzeň nad hlavu svou první velkou trofej, když byla součástí německé repre WU17, která vyhrála EURO 2017.
Na prahu plnoletosti už Nüsken „přeskočila“ do ženských týmů a debutovala v Bundeslize v dresu 1. FFC Frankfurt, který po jedné sezóně přešel pod křídla slavného Eintrachtu. Za 4 sezóny v tomto týmu odehrála téměř stovku mistrovských utkání a odbyla si premiéru v Lize mistryň. Ale nastal čas na změnu.
V Chelsea se prosadila rychle
Dvakrát jí házela laso londýnská Chelsea, Sjoeke odolávala. Ale to přestalo platit v létě 2023, kdy se 22letá záložnice přece jen stěhovala do Londýna. A nelitovala, hned v sezóně 2023/2024 získala svůj premiérový titul, odehrála 38 utkání a vstřelil v nich 12 gólů. „Musela jsem si trochu zvyknout na jiný herní styl,“ hodnotila první sezónu v anglickém klubu. „Německý fotbal je hodně organizovaný, klade důraz na výstavbu hry. Tady je to trochu divočejší, agresivnější, občas doslova nahoru a dolů,“ vysvětlovala.
A to ještě nebylo všechno. V létě 2024 navázala na své výkony z WSL a v dresu německé reprezentace se představila na OH 2024 v Paříži. Výsledek? Odvezla si bronzovou medaili! V jejím rodném Hammu se slavilo, dokonce dvojnásobně. Trenérem týmu byl totiž legendární Horst Hrubesch, rovněž tamní rodák!
Na toho Sjoeke vzpomíná ráda a s úsměvem. Bývalý obávaný útočník ji oslovoval „malé Nüsken“. „Myslím, že Horst má prostě strach vyslovit moje křestní jméno, takže se tomu snaží trochu vyhnout,“ smála se v jednom z rozhovorů. Její křestní jméno má původ ve fríské kultuře a vyskytuje se v Nizozemsku i Německu. Je spojováno se silou, odvahou a odhodláním, což jsou vlastnosti, které jsou v této kultuře velmi ceněné. A v tomto případě k šikovné fotbalistce opravdu sedí.
Střed zálohy. To je pozice, která je v souvislosti s jejím jménem nejčastěji zmiňována. Nüsken ale ví, že je daleko univerzálnější hráčkou. „Hrála jsem na různých pozicích, vyzkoušela jsem si roli útočníka, čísla 10, nastoupila na křídle, nebo ve středu obrany. Jediná pozice, kterou jsem nehrála, je brankář, ale možná v budoucnu,“ vysvětlovala své herní zkušenosti z různých postů.
Vstříc dalším úspěchům
Aktuálně 24letá Sjoeke Nüsken má kariéru skvěle rozjetou a nemá důvod litovat, že má tenisovou raketu uloženou ve skříni. Pozici v Chelsea má pevnou, kráčí si pro titul a rmoutit jí může jen to, že v prvním semifinále Ligy mistryň The Blues prohrály na trávníku Barcelony 1:4 a šance na postup do finále jsou minimální.
Dál má velkou podporu své rodiny, zejména sestry Hjordis. „Myslím, že na mě je velmi hrdá, vždy stojí při mně,“ potvrzuje blízký vztah, který trvá od chvil, kdy spolu hrály fotbal na zahradě jejich domu v Hammu. „Když hraji v Německu, vždy dorazí, do Paříže za mnou přijela na olympiádu i s další sestrou. Připomíná mi, abych si fotbal prostě užívala, a vždy mi říká, abych hrála dál, protože je to něco, co miluji a co mě baví.“
Autor: Radek Klier
