Článek
Příčin vidím několik, ale nejprve si shrňme pár statistických údajů, které se absolutně neztotožňují s postavením českého zástupce v tabulce.
Slavia má na kontě čtyři body a skóre 4:5. To pro ni znamená, že je na průběžném 26. místě. V úvodu porazila Ludogorec na jeho půdě 2:0, poté remizovala s Ajaxem a následně prohrála s Bilbaem, Frankfurtem i s Fenerbahçe. K tomu přidám poměr střel. Ajax rozstřílela 21:6, Bilbao 14:6, Frankfurt 20:10 a Fenerbahçe drtila na střelecké pokusy v poměru 23:5. Výsledkem ve zmiňovaných zápasech jsou dvě branky ze 78 střel. To jsou fakta, která jasně říkají, že byla Slavia ve všech zápasech herně i střelecky lepší. Tak proč jí to tam nepadá?
První příčinu vidím v sázení útočné hry jen na Tomáše Chorého. Teď to nemyslím vůči němu vůbec špatně, protože hraje výborně. Jen mi k němu chybí druhý čistokrevný útočník. Schranz nebo Chytil by se mi k němu od začátku zápasu líbili. Oba nastoupili s Fenerbahçe až v 72. minutě a jeden z nich střídal právě Chorého. To je věc trenéra, jak to poskládá, ale tlak Chorého na obránce, který má výborný, by mohl vytvořit volné prostory pro hráče, který by se pohyboval na jeho úrovni. Nyní sice Chorý vytváří volná místa pro spoluhráče, ale ti dobíhají ze zadních pozic a Chorý na ně čeká. Mezitím se obrana zformuje, a i když se Slavia do zakončení dostane, jsou to někdy takové pološance místo těch vyložených.
Druhá příčina je kvalita ve finální fázi. Slavia hraje kombinačně výborně a většinou každého soupeře rozebere, ale pak přichází problém u toho posledního. Volba zakončení je určitou vizitkou každého hráče. To, co Slavii při zakončení vychází v lize, tak v té Evropské nestačí. Na všechno je méně času a soupeř je kvalitnější. Pokud se jí nepovede dát branku z první střely, většinou se k dorážce už nedostane.
Třetí příčinu malého počtu vstřelených branek vidím v malém tlaku v pokutovém území při zakončení. Pokud se k němu Slavia dostávala, chyběla mi tam trocha vůle od dalších spoluhráčů to tam docpat, dorazit, zkrátka do toho vletět. Většinou k tomu neměli příležitost díky kvalitě gólmanů soupeře, ale někdy to chce dát svou sílu pocítit i třeba obráncům a vytvořit na ně větší tlak.
Čtvrtou příčinu vidím v hlavách hráčů Slavie. Víte, že jste lepší než soupeři, proti kterým nastupujete, přehráváte je, drtíte ve vápně a pak má přijít zakončení a hráč si najednou nevěří s vědomím, že už mu to několikrát nevyšlo. Znám to velmi dobře. Střetnou se vám myšlenky, a i když chcete nejprve vystřelit k levé tyči, tak to na poslední chvíli v hlavě změníte a výsledkem je taková nemastná neslaná střela. Když se to opakuje, tak později raději přihrajete spoluhráči, než abyste znovu selhali. Stručně řečeno jde o špatné řešení zakončení. Tady znovu narážím na problém, že je Chorý na tato zakončení většinu zápasu trochu osamocený.
Za pátou příčinu bych označil smůlu. Někdy vám tam padne všechno, na co sáhnete, a někdy můžete hrát do půlnoci a branku prostě nedáte. Slavia si teď tu smůlu vybírá. K tomu bych jen doplnil, že každá smůla jednou skončí, Slavii nevyjímaje. V jejím případě je to vzhledem k předváděné hře jen otázka času.
Statistiky a pohledná hra jsou jedna věc, a kdyby se na tyto atributy hrálo, Slavia by byla v první třetině tabulky. Jenže se hraje na góly, se kterými teď klub z Edenu hodně šetří. Přesto si myslím, že pokud si udrží formu a pohlednou hru, díky které se do šancí dostává, tak výsledky přijdou. Zmiňoval to i Jindřich Trpišovský, že to nemůže trvat donekonečna. Já se k tomuto názoru přidám a doplním, že Slavii postup nemine. Jsem přesvědčený, že se pražský klub letos může dostat v Evropské lize velmi daleko. Příležitostí ale rychle ubývá, a tak by sešívaní neměli otálet a jít tomu štěstíčku trochu více naproti. Třeba i nějakým ušmudlaným nebo ošklivým gólem, který by je znovu nakopl.
Autor: Jan Lajbl
