Slavia vládne. Bohužel ne v Lize mistrů

V české lize má Slavia po deseti zápasech osm vítězství, dvě remízy a šestibodový náskok před Libercem. Skóre 26:6 odpovídá postavení týmu, který domácí soutěži skutečně vládne. Jenže v Baku z této převahy nezbyl ani bod. Porážka 0:2 se Sabahem je pro českého mistra výrazným selháním. Především vzhledem k tomu, s jakými ambicemi do zápasu vstupoval.

Slavia měla příležitosti, aby utkání dopadlo jinak. Právě proto je výsledek tak nepříjemný. Proti soupeři, kterého potřebovala porazit, selhala v zakončení a zároveň mu nabídla situace, z nichž dokázal rozhodnout.

Sabah vznikl 8. září 2017. Teprve minulou sezonu získal svůj první ázerbájdžánský ligový titul, ke kterému přidal domácí pohár. Nyní hraje svou premiérovou sezonu v hlavní fázi Ligy mistrů a Slavia byla jeho prvním domácím soupeřem. Pro klub z Masaziru představoval úterní večer další historický krok.

Samotné stáří klubu samozřejmě žádný zápas nerozhodne. Sabah si účast mezi elitou vybojoval a respekt si zaslouží. Pro Slavii ale právě takové utkání mělo být příležitostí ukázat, co znamenají její evropské zkušenosti a ambice.

Rozdíl v pověsti obou klubů byl před výkopem výrazný. Na hřišti se však neproměnil v jistotu při bránění ani v přesnost před soupeřovou brankou. Favorit má svou roli potvrdit zvládnutým zápasem. V Baku to Slavia nedokázala.

Největší problém slávistického útoku dobře vystihuje situace z 39. minuty. Tomáš Chorý se po přihrávce Emmanuela Ayaosiho dostal k zakončení, které na brankové čáře zastavil Steve Solvet. Po přestávce měl velkou příležitost také Lukáš Provod, proti němuž zasáhli brankář Stas Pokatilov i bránící hráč. Pokatilov předvedl další výborný zákrok proti Provodovi i v závěru.

To jsou důležité okolnosti. Slavia dokázala obranu Sabahu otevřít a domácímu brankáři připravila těžkou práci. Hodnocení však nemůže skončit u seznamu možností, které neproměnila.

Zakončení patří ke kvalitě týmu stejně jako způsob, kterým si šanci vytvoří. Když favorit nedostane míč do sítě ani z velmi dobrých pozic, je to součást jeho výkonu. Výborný brankář soupeře si zaslouží uznání, slávističtí útočníci a záložníci zase kritiku za to, že jej nedokázali překonat.

Sabah navíc představoval hrozbu už před přestávkou. Parrisův gól v 17. minutě zrušil ofsajd. Ve 49. minutě už jeho zakončení po rychlém útoku platilo a Slavia musela dohánět ztrátu. Varování z první půle tedy mělo velmi konkrétní pokračování.

Rozhodující pojistka přišla v 88. minutě. Jakub Markovič nezvládl výběh daleko před branku, Joy-Lance Mickels se dostal k zakončení a ani vracející se David Moses už druhému gólu nezabránil. Při snaze o vyrovnání je větší riziko pochopitelné. Takto provedené řešení ale soupeři cestu k vítězství výrazně usnadnilo.

Slavii proto nelze hodnotit pouze podle toho, kolikrát mohla skórovat. Stejně důležité je, jak zvládala okamžiky, kdy o míč přišla. Právě v těchto situacích se její očekávaná převaha vytrácela.

Měřítko nastavil sám Trpišovský

Jindřich Trpišovský před utkáním na klubovém webu upozorňoval na kvalitu soupeře. Současně ale řekl, že „i naše ambice nám velí být favorit a zvládnout to“. To je přiměřené měřítko také pro hodnocení výsledku. Nároky na Slavii nevznikly až po závěrečném hvizdu. Pojmenoval je její vlastní trenér.

Odpovědnost přitom leží na hráčích i realizačním týmu. Neproměněnou příležitost musí vyřešit konkrétní fotbalista. Organizaci hry, zabezpečení útoku a reakci na vývoj utkání už nelze oddělit od trenérské práce. V Baku bylo dost problémů na obou stranách, aby se rozbor neomezil na smůlu před brankou.

Čekání Slavie na vítězství v hlavní fázi Ligy mistrů se tím protáhlo na 21 zápasů. Poslední výhra zůstává v roce 2007. Taková série zahrnuje různé sezony i soupeře a celá nejde připsat současnému mužstvu. Úterní porážka ovšem patří právě jemu.

Slavia má v české soutěži výsledky, které jí dávají právo na sebevědomí. Současně od ní opravňují očekávat víc i za hranicemi. Pokud chce své evropské ambice potvrdit, musí zvládat také večery, do kterých vstupuje jako favorit.

Sabah bude na domácí premiéru dlouho vzpomínat. Slavia by měla mít důvod vracet se k ní také. V Baku totiž promarnila přesně ten typ příležitosti, který si klub s jejími ambicemi nemůže dovolit pravidelně pouštět.