Článek
Ta kromě toho, že je skvělou fotbalistkou, prokazovala dlouhé roky svůj um také na házenkářských palubovkách.
ZAČÁTKY NA SEVERU
Halovou obuv a házenkářský dres oblékala Stina v rodném pětitisícovém městě Vadstena až do svých 17 let a rozhodovala se, kterým směrem se vydat. Její konec v házené souvisel s tím, že se jí začalo velmi dařit na trávníku. „Vždycky jsem si myslela, že sport je hlavně zábava, ale když jsem přišla do mládežnické reprezentace, uvědomila jsem si, že je to něco, čemu bych se mohla naplno věnovat,“popisovala s odstupem, proč se zaměřila na fotbal.
Později vysvětlila, co si z házené přenesla do fotbalu a z čeho dlouhodobě těží. „Jsou tam věci, které se nedají snadno popsat, jako je umění fungovat v kolektivu,“svěřila se v jednom z rozhovorů. „Z herních věcí jsem si přenesla například schopnost pracovat s horní částí těla, což se hodí v soubojích, a také schopnost měnit rychle směr pohybu. Navíc hřiště na házenou je menší, byla jsem zvyklá rozhodovat se rychle.“
Kopačky si zavazovala od 6 let v místním klubu Vadstena GIF a krátce po 15. narozeninách již nastoupila za ženský tým tohoto klubu. Přestože šla do zápasu ze střídačky, vstřelila ve své premiéře dva góly. Za Vadstenu nasázela v prvních dvou sezónách 59 gólů a nikdo se nedivil, že po mladé hráčce ze 3. ligy sáhl špičkový klub z nejvyšší soutěže.
Stina se v roce 2013 na tři sezóny upsala Linköpingu, za který začala brzy nastupovat v nejvyšší soutěži a v říjnu 2014 také v Lize mistryň. Dařilo se jí, o rok později se stala švédským objevem roku. Své první působení v klubu zakončila v roce 2016 ziskem titulu, navíc se dělila o korunku krále střelců se spoluhráčkou Pernille Harder, která je dnes oporou Bayernu Mnichov. A také slavila s jednou z nejzkušenějších hráček týmu, Nizozemkou Renée Slegers. Pamatujte si její jméno…
KVALITA MÍŘÍ ZA HRANICE
V lednu 2017 podepsala Blackstenius smlouvu na dva a půl roku s francouzským Montpellier HSC v Division 1 Féminine. Vedení klubu vědělo, co dělá, vždyť Blackstenuis již byla v té době reprezentantkou a měla doma stříbro z OH 2016. Jenže angažmá v zemi galského kohouta nemělo šťastný konec. Stina po dvou letech usoudila, že její herní vytížení není dostatečné, a vrátila se do Skandinávie.
Hlavní důvod? „Reprezentaci čekalo mistrovství světa a já jsem se chtěla poprat o nominaci, k tomu jsem musela hrát co nejvíce,“ popisovala. Její přání bylo naplněno. Do nominace se dostala a ze šampionátu hraného ve Francii si odvezla bronzovou medaili.
Rok odehrála v Linköpingu, který poté vyměnila za BK Häcken. S ním vyhrála ligu i pohár, připsala si další starty v Lize mistryň a v lednu 2021 znovu balila. Po skončení smlouvy si ji vyhlédl její krajan Jonas Eidevall, kouč londýnského Arsenalu. Blackstenius se začala prosazovat i tady. V témže roce se dostala do 20členné nominace na Zlatý míč, k tomu reprezentaci vystřílela již druhé olympijské stříbro.
„JSEM RÁDA SOUČÁSTÍ TOHOTO TÝMU“
U Gunners byla platnou hráčkou, a to se nezměnilo ani v létě 2023, kdy klub přetáhl od manchesterských United elitní střelkyni Alessii Russo. Mohly se objevit otazníky mířící na rivalitu, Švédka to ale rázně odmítala. „Nemyslím si, že jsem někdy hrála v týmu, kde jsme si byli tak blízcí. Jsem ráda, že jsem jeho součástí,“ řekla v té době médiím a ukázala, že nevraživost nemá v týmu místo. „Je důležité bavit se a užívat si čas, který spolu trávíme, ať už je to na tréninku, kempu nebo při hře. Jen tak máme možnost něco společně vyhrát.“
Přiznává, že nejblíže má ke dvěma spoluhráčkám. „Laura Wienroither přišla do Arsenalu ve stejnou dobu jako já, takže je jednou z těch, ke kterým mám blízko. S Fridou Maanum si také velmi rozumíme. Obě mluvíme švédsky, takže nemusíme přemýšlet o jazyku, což je opravdu příjemné,“ zmínila norskou záložnici.
ZE SOUKROMÍ
Zajímá vás, jak se její rodina postavila k tomu, že v mládí zanechala házené a věnovala se fotbalu? Nijak negativně, přestože doma měli házenou rádi. Ambice jim v tomto směru bohatě vynahradila o 6 let mladší sestra Nina Koppang, která je ve 22 letech mnohonásobnou švédskou reprezentantkou. Obě spolu mají velmi hezký vztah.
Na severu jsou fotbalistky v bulváru poměrně sledované a dohledat se dají informace též o Stině Blackstenius. Kromě toho, že to dobře umí s míčem a studovala ekonomii v Mjölby, se zde rozebírají i její vztahy. Poté, co v roce 2023 jeden ukončila, pustila se do dalšího s krajanem Erikem Sundvallem, který stále trvá.
A ještě jedna polobulvární informace. Její příjmení Blackstenius je unikátní. Dokonce tak vzácné, že se jím pyšní jen ona, její otec, starší bratr a příjmení má kořeny v rodinné historii…
NÁROČNÝ ROK 2025
Zpátky na trávník, kde čerstvě 29letou Švédku čekají rušné měsíce. V probíhající sezóně WSL se Arsenal pere o jednu ze tří pozic, které zajišťují vstupenku do pohárové Evropy. K tomu se londýnský klub připravuje na čtvrtfinále Ligy mistryň, ve kterém v polovině března vyzve Real Madrid, ve hře je také v FA Cupu.
Napilno bude mít i v reprezentačním dresu, protože zkraje července začne EURO 2025. Švédky se ve skupině poměří s Dánskem, Polskem a Německem a pro Blackstenius to bude velká motivace. Má dvě stříbrné medaile z olympiády (2016 a 2020), stejný počet bronzových medailí z MS (2019, 2023), ale z Eura zatím nic „necinklo“…
Jedna zajímavá fotbalová událost Stinu už letos potkala a týká se jména, které v článku již padlo. Trenérkou Arsenalu byla zkraje roku jmenována Renée Slegers, její bývalá spoluhráčka z Linköpingu. Uvidíme, jak se ženskému týmu Gunners bude v dalších měsících dařit. WSL pokračuje již tento víkend a Arsenal hostí v neděli Tottenham.
Autor: Radek Klier
