Článek
Po odehrání 20 ligový kol konečně nastala chvíle, kdy už můžeme bilancovat nad probíhající sezónou Premier League. Skončila doba hájení těch, kdo si vedou mizerně. Naopak skepse ohledně některých potenciálně overperfomujících týmů už pomalu bere za své. A tak jsme se já a Lukáš rozhodli ohodnotit všechny celky nejvyšší anglické soutěže. A v duchu hesla „Sláva vítězům, čest poraženým!“ jsme se rozhodli ty dosavadní vítěze vyzdvihnout do nebes a poraženým přisypat jen trochu soli do ran.
Na pomyslný piedestal nad všechny ostatní týmy jsme vysadili Liverpool (1.), Nottingham Forest (3.) a Bournemouth (7.). Zlí jazykové se se škodolibou radostí těšili na propad Reds mimo TOP4. Jenže nový kouč je vyvedl z omylu. Liverpool pod Arne Slotem působí organizovaně, klidně a dominantně. Pokud se teda zrovna nenechává zostudit nějakým týmem, který měl bojovat jen o záchranu… Ano, narážím na The Tricky Trees. Ti dostáli své přezdívce a překvapili asi každého.
I zde je hlavním strůjcem úspěchu nový trenér, Nuno Espirito Santo. Hlavně díky němu je Nottingham stále ve hře o Ligu mistrů a teoreticky i o ligový titul. Když se to před devíti lety povedlo Leicesteru, proč by to letos nemohl být Forest?
A proč že jsme do tzv. ‚God tieru‘ zařadili i sedmý Bournemouth? Protože Cherries ztrácí jen tři body na čtvrté místo. Protože porazili čtyři týmy z ‚Velké šestky‘. Protože se prezentují atraktivním fotbalem. A mimo jiné i proto, že naposledy prohráli na konci listopadu. A to všechno trenér Iraola dokázal s týmem, který je kvalitou jen o trochu lepší než současní United. Kvalitou jen o trochu, sympatiemi ale rudou polovinu Manchesteru převyšuje Bournemouth o parník.
Na své dosavadní výkony může být pyšná i čtveřice v kategorii A. Druhá příčka oku fanoušků Arsenalu určitě lahodí více než dlouhá éra třetích a čtvrtých míst pod Wengerem. Ale od posledního titulu loni uběhlo dvacet let a Gunners jsou zatím stále o jeden krůček pozadu. Dva roky za Guardiolou, letos za Slotem. Po dvou sezónách, kdy fandění a sledování zápasů přinášelo hlavně utrpení, svítá na lepší zítřky i v Chelsea. Ta pod novým trenérem Marescou konečně sklízí první plody svého tři roky trvajícího shopaholismu. Blues určitě doposud předčili všechna předsezónní očekávání a nebýt laciných ztrát bodů, klidně by mohli být ještě o tier výše.
Vážně to s útokem na ‚Velkou šestku‘ tak, jak jsme ji znali, evidentně myslí i v Newcastlu. Magpies navzdory spekulacím udrželi všechny hlavní opory a ukazují, že i bez pravidelných finančních injekcí z Arábie dokáží bojovat o TOP4. Posledním týmem v tieru A je Fulham. Trenér Silva ukazoval, že to není žádné ořezávátko už v minulém ročníku. Jenže letos Cottagers dodali svým výkonům i konzistenci. Londýnský klub je v lize už od konce listopadu neporažen. A během té doby odehráli fotbalisté Fulhamu osm utkání a z toho čtyři proti týmům z ‚Velké šestky‘.
V ‚béčkovém‘ tieru se to začíná lámat. Jsou v něm týmy, které na své výkony stále mohou být pyšné. Jenže potenciál minimálně dvou z nich je určitě vyšší. A prvním klubem, který by se určitě radši viděl o řádek a pár pozic v ligové tabulce výše, je Aston Villa. Tým trenéra Emeryho měl určitě vyšší ambice. Už tak natřískaný program Premier League mají ale navíc ještě zpestřený o Ligu mistrů. A zdá se, že na takový zápřah Villans prostě nejsou připravení.
Úplná spokojenost určitě nemůže panovat ani v Brightonu. Klub v létě masivně posílil (utratili přes €200M), ale žádná z akvizic zatím pořádně nenaplňuje očekávání a svůj potenciál. Což se ostatně dá říct o týmu jako celku. Pozitivem je, že se dobře ujal mladý trenér Hürzeler, i tak má ale tento tým rozhodně na víc než na desáté místo. Dva kluby, které by chtěly být výš, doplňuje v tomto triu Brentford, který je v této společnosti určitě spokojený. A zatím to letos vypadá na o poznání lepší umístění v tabulce oproti loňskému šestnáctému místu.
V předposlední kategorii máme hned tři kluby, které by zde asi moc z vás před sezónou nečekalo. Šoupnout mezi týmy, které kvalitativně patří do druhé poloviny tabulky, i Manchester City chtělo odvahu. Celý listopad a prosinec byl v podání Citizens jako noční můra. A i když se momentálně zdá, že krize je zažehnána, stále si tým Pepa Guardioly nezaslouží víc než ‚céčko‘, protože od nich prostě každý čekal MINIMÁLNĚ první příčku. Do jisté míry si za to vlastně můžou sami, protože to byli právě oni, kdo si nastavil tak vysokou laťku v předchozích letech. Naštěstí pro fanoušky City jsou v tabulce i tomto tier listu nad městským rivalem. To už by byla vážně katastrofa, kdyby nebyli.
„Ange získává trofeje ve druhé sezóně,“ se ozývalo z tábora fanoušků Tottenhamu. Půlka sezóny je pryč a zatím to vypadá tak maximálně na ‚Mickey Mouse Cup‘. Ano, Spurs hodně trápí a limitují zranění, ale v mých očích to prostě není argument pro to, aby se ten tým nacházel ve druhé půlce tabulky jen o bod před tragickými Hammers. A když už je o nich řeč… Ve velkolepě posíleném West Hamu se moc neujal kouč Lopetegui, který si právě nyní v Londýně pomalu balí fidlátka. Až tento článek vyjde, pravděpodobně už se s Coufalem a spol. bude trápit někdo jiný, nejspíš Graham Potter. Já si ale stojím za tím, že současné Kladiváře může zachránit jedině jeho vzdálený příbuzný Harry.
Překvapivé může být i umístění Crystal Palace v tomto tieru, který už trochu zavání ostudou. Když loni přišel Oliver Glasner, Eagles šli výrazně nahoru. Jenže letos je to úplně jiná písnička. A pouhé čtyři výhry na lepší verdikt nestačí. Že se těsně pod pomyslným dnem bude nacházet Everton asi úplně šokující není. Toffees ‚dřou bídu‘ už několikátou sezónu a ani letos to není lepší. Někomu ve vedení klubu už ale asi došlo, že s trenérem Dychem na lepší výsledky a koukatelnější fotbal nedosáhnou. A tak se s ním před pár hodinami rozloučili. Nebýt „uhaluzených“ prosincových remíz s Arsenalem, City a Chelsea, byl by Everton právem ještě o stupínek níže. Tam naopak asi většina čekala Ipswich. A dost z vás se teď možná diví, že Tractor Boys nejsou ve stejné škatuli jako zbytek ‚relegation zone‘. Jenže oni jsou prostě lepší. Nečekalo se od nich nic jiného než sestup, ale trenér Kieran McKenna a jeho svěřenci mohou stále ještě pomýšlet na záchranu.
V nejhorší ‚déčkové‘ kategorii máme tři týmy, které by sem většina z vás dost možná zařadila už před začátkem sezóny. A k tomu jsou tu navíc ještě Vlci z Wolverhamptonu. Ne, teď vážně. Když dáme sympatie nebo spíš nesympatie stranou, vidět Manchester United v této společnosti prostě šok je. Když klub opustil ďáblík Erik ten Hag, fanoušci se radovali. Když pod dočasným trenérem Red Devils vyhráli tři ze čtyř zápasů, radovali se ještě víc. A když vyšlo najevo, že tým angažoval Rúbena Amorima, štěstí v některých fanoušcích určitě explodovalo. Méně už slavil Dan Ashworth, kterého klub naháněl půl roku a kterého po dalším půl roce pustilo vedení k vodě. Stále vídáme velice bídné výkony, ale pokud má někdo United zachránit, tak je to asi právě mladý portugalský kouč. Bude k tomu potřebovat podporu fanoušků a vedení a hlavně ideálně zbrusu nový kádr…
Kromě utrápených United na samotném chvostu našeho tier listu najdete i Wolverhampton. Kdyby jen Wolves měli o polovinu lepší obranu, než mají, klidně teď mohli trápit třeba Tottenham někde kolem dvanáctého místa. Jenže s nejhorší defenzivou ligy toho prostě o moc víc nesvedete. Více jsme čekali i od Leicesteru, který v Champu kvalitou vyčníval nad ostatními. Jenže Championship není Premier League. A krutou realitou pro Foxes je, že by k dalšímu zázračnému titulu v nejvyšší anglické soutěži potřebovali odehrát zhruba třikrát tolik zápasů co zbytek týmů. Od beznadějně posledního Southamptonu před sezónou čekal víc asi… nikdo. Říkám to nerad, protože mám Saints rád a těšil jsem se na jejich návrat mezi elitu. Pravdou ale je, že s těmi relativně novými a mladými dravci z Brightonu, Bournemouthu nebo Brentfordu se tenhle tým měřit nemůže.
Autor: Petr Illner
