Článek
Oba týmy nastoupily do MOL Cupu v různém rozpoložení. Sparta v lize vítězí a nadále bojuje o druhé místo. Oproti tomu Dukla takřka uzavírá ligovou tabulku, v níž je předposlední, a pomalu se smiřuje s účastí v baráži.
A tento rozdíl byl na hřišti od začátku jasně vidět. Sparta v podstatě nepůjčila hostům balon a ti, pokud ho získali, tak o něj většinou velmi rychle přišli. Domácí velmi dobře napadali, a i když se Dukla přeci jen k nějakým dvěma šancím dostala, nebylo jinak moc co řešit.
V bráně dostal šanci Jakub Surovčík, do obrany naskočil spolu s Vitíkem i Adam Ševínský. Tento zápas bohužel moc neprokázal jeho schopnosti, protože s přibývajícími minutami tlak domácích ještě sílil. Jestli něco vytknout obraně, tak ty dvě zmiňované šance, kdy byli při zakončení hráči Dukly v pokutovém území na moment volní a mohli vystřelit. Naštěstí jim pokaždé kousíček scházel. Před blížícím se derby a těžkém zápasu s Olomoucí bych se snažil těmto situacím vyvarovat.
Naopak, co se mi znovu líbilo, byla konečně hladovost směrem dopředu. Dříve jsem sledoval, jak Sparta vedla 2:0 a někdy i celý poločas dohrávala na údržbu. Dnes jsem viděl chuť stále útočit. Jasně, bylo to dáno i hubeným náskokem až do závěru utkání, ale líbila se mi dominance při držení míče, rychlé nahrávky mezi hráči, kdy nikdo příliš dlouho nedržel balon. Některé kombinace znovu vypadaly velmi pěkně, a hlavně byly v rychlosti.
Co bych trochu Letenským vyčetl, to bylo obehrávání vápna na spoustu přihrávek. Takový ten házenkářský ťukes zprava doleva a zase zpátky, kdy sice domácí hráči sbírali do statistik počty přihrávek v rychlosti ťukání datla do stromu, ale ony narážečky ve finále vlastně nic nevyřešily. Vypadalo to, že Letenští nechtějí centrovat a místo toho si to chtějí vykombinovat až do kuchyně. Občas to vypadalo už přehnaně. Proti deseti bránícím soupeřům je to složité. Pokud si to vezmu zpětně, tak vlastně Dukla v hlubokém bloku nebránila zase tak špatně. Dva góly dostala po standardkách, a to by měl být do dalších zápasů určitý recept pro Spartu, když se nemůže prosadit právě tou kombinací.
Z hráčů, co nastoupili na hřiště, mě čím dál více zajímá Magnus Kofod Andersen. Lednová akvizice za pár kaček zatím pokaždé vypadala na hřišti velmi sebevědomě. Většina jeho přihrávek je směrem dopředu. Líbí se mi jeho chytrost a čtení hry. Pokud bude i nadále podávat takové výkony, může se prokousávat směrem k základní sestavě. Docela tomu věřím, i když má teď Sparta v záloze velký tlak. Mimochodem Laçi je poslední dobou na hřišti hodně cítit. Rozdává spoustu míčů a většina akcí jde právě přes něj. Ani proti Dukle tomu nebylo jinak. Pokud mě dnes ještě někdo svým výkonem zaujal, tak to byl Olatunji. Ve chvíli, kdy nastoupil, tak na něm byla vidět velká natěšenost se ukázat. Hosté zrovna rozehrávali od své branky a on tam nervózně podupával, aby už mohl vystartovat. V dalších minutách byl na něm vidět drajv, jaký chcete u střídajícího hráče vidět. Tlak na obránce se jeho příchodem ještě zvýšil a svůj poměrně krátký pobyt na hřišti ozdobil gólem.
Celkově to byl velmi dobrý a kolektivní výkon. Všichni makali až do konce, žádná údržba. To chce sparťanský fanoušek vidět. V závěru přišly i branky, a nakonec tak i výsledek odpovídal průběhu utkání. Bylo to vlastně dost podobné jako s Budějovicemi. Velký tlak, hezká hra, ale na góly si museli fanoušci počkat až do závěrečných minut.
O víkendu čeká Letenské výlet do Olomouce a to bude, při vší úctě k dnešnímu soupeři, trochu jiná káva. Tam jsem docela zvědavý, kdo dostane proti útočněji laděnému mančaftu šanci. Hlavně v útoku. Osobně se přikláním znovu ke dvojici Kuchta, Rrahmani, ale dnešní výkon Olatunjiho určitě Larsi Friisovi trochu hlavu zamotal. Pokud se budou hlavně tito tři předhánět, kdo má zrovna dostat příležitost na hřišti, Sparta na tom bude jen vydělávat. Tak jen tak dál.
