Článek
Kdyby se Eva Olmerová narodila v jiné zemi, byla by z ní obrovská hvězda. Jenže režim v Československu jí nepřál. Své první vystoupení absolvovala v šestnácti letech v kavárně Jednota a všichni hosté z ní byli u vytržení. Její otec byl sice proti tomu, aby se dala na pěveckou kariéru, ona se mu ale vzepřela. V té době však netušila, že neústupný táta bude procházka růžovou zahradou proti tomu, co ji mělo potkat.
Komunisté ji trápili, otec zmlátil
Už v sedmnácti letech se totiž dostala do hledáčku komunistického režimu. Soudruzi ji chtěli za každou cenu přetáhnout na svoji stranu. Její „problém“ však byl, že její dědeček byl spolupracovník Edvarda Beneše ve Velké Británii, strýček zase sloužil v RAF. Tudíž kádrový profil rozhodně nebyl takový, jaký by se tehdejším mocipánům líbil. Navíc Olmerová spolupráci opakovaně odmítla.
Jako mnoho jiných i mladá zpěvačka nakonec skončila v neslavně proslulé Bartolomějské ulici na výslechu. Byla tam tři dny, které jí připadaly jako věčnost, komunisté se na ni ošklivě vyřádili. „Nutili mě dlouho stát nahou v chladné místnosti, šoupli mě do temné kobky, chodila jsem v kožených brýlích na výslechy,“ vzpomínala později. Sama řekla, že tam zestárla o několik let.
A aby toho nebylo málo, když se konečně dostala domů a svěřila se otci, ten ji zmlátil. Ovšem když mu vysvětlila, co strašného se jí stalo, se slzami v očích ji žádal o odpuštění. „Do smrti na to nezapomenu, na tu křivdu, kdy při mně nestál.“
Vězení a záblesky naděje
Chtěla od všeho pryč, v osmnácti se tak vdala. Manželství však nevydrželo stejně, jako její další vztahy. Navíc ve čtyřiadvacet letech skončila ve vězení, když si na ulici zlomila podpatek, „uvědomělý“ příslušník si však myslel, že je opilá. Zpěvačku to však mělo natolik naštvat, že na něj začala křičet, podle některých zdrojů mu dokonce vlepila facku. Ať to bylo jakkoli, víc než rok za mřížemi jí nikdo neodpáral. Do vězení se znovu vrátila o pár let později kvůli autonehodě.
Až v roce 1962 se konečně zdálo, že se na ni přeci jen usmálo štěstí. Nastoupila do Semaforu, kde nahradila Evu Pilarovou a Waldemara Matušku. Vydala album Jazz feeling, což z ní udělalo celebritu první velikosti. Legenda jazzu Ella Fitzgerald s ní chtěla na turné, komunisté to však Olmerové zatrhli. I když nakonec v Semaforu skončila, o práci nouzi neměla.
A zdálo se, že se daří i na poli lásky. Vdala se za spolužáka Jana Dvořáka a vypadalo to, že jsou opravdu šťastni. Bohužel však nemohli mít děti, zřejmě proto, že Olmerová měla jako dítě záškrt. Manžel ji nakonec opustil a utekl do Švýcarska. Zpěvačka se pak vdala ještě jednou, ovšem nadobro se rozloučila s tím, že se někdy stane matkou. A to ji velmi trápilo.
Ničila se víc a víc
Bohužel se ukázalo, že přestává vnímat realitu a život nezvládá. Míchala alkohol a prášky, skončila v invalidním důchodu. Jenže pití si nehodlala upřít ani v době, kdy už měla jen jednu ledvinu, bez alkoholu prostě nedokázala fungovat. Ničila se tak víc a víc. Logicky přicházela také o práci, nikdo ji nechtěl angažovat, protože byla nespolehlivá a neustále opilá.
Všechny peníze, které vydělala, propila, chodila do nejhorších náleven. Odešli od ní i známí, ve finále jí zůstalo jen několika nejbližších a nejvěrnějších přátel. V roce 1993 podlehla cirhóze jater. S Evou Olmerovou odešla žena s báječným a nezapomenutelným hlasem, který byla těžce zkoušená osudem.
Zdroje: ahaonline.cz, vltava.rozhlas.cz, reflex.cz, vlasta.cz, dvojka.rozhlas.cz, denik.cz