Článek
V soukromém životě byl František Husák poměrně nenápadný muž. Křehký, plachý, ovšem se sklonem k depresím. Ty mohly za to, že se stal závislým na alkoholu a prášcích. Když v pouhých pětapadesáti letech zemřel, byla to velká záhada. A vlastně je dodnes. Jeho přátelé ho totiž našli s proraženou lebkou před hospodou.
Mysleli si, že je opilý, tak ho donesli domů. Tam se však přidalo krvácení do mozku, herec ochrnul a nepomohl ani převoz do nemocnice. Zemřel za pár měsíců. Dodnes není jasné, jestli šlo o nešťastnou náhodu, nebo ho někdo napadl. Každopádně vyhasnul život jednoho z nejúžasnějších herců své doby.
DAMU nebyla první volba
Rodiče Františka Husáka vždycky doufali, že z něj budou mít vysokoškoláka. On se však rozhodl jinak, když podal přihlášku na hornické učiliště. Nebylo to ale nic pro něj, po roce se sbalil a vyzkoušel vojenskou školu v Moravské Třebové. Začal tam koketovat s divadlem, a když nevyšla přihláška na medicínu, rozhodl se pro DAMU. Konečně škola, na které se našel! Po ukončení studií se vydal spolu s Janem kačerem a dalšími spolužáky do angažmá v ostravském divadle, poté se vrátily do Prahy a založili Činoherní klub.
V té době už bylo dávno jasné, jak obrovským talentem František Husák disponuje. Byl schopen zahrát jak komediální role, tak i tragédie. Byl uvěřitelný, bezchybný. Nikdo se tak nemohl divit, že kromě nabídek z divadla začaly „létat“ i ty z televize a filmu.
Alkohol mu dávala zabrat, léčení nepomohlo
Problém však byl, že Husák pochyboval sám o sobě. Jeho deprese se stále prohlubovaly, nedokázal jim čelit jinak než alkoholem. Byla doba, kdy ho krotil dokonce i Pavel Landovský, který ohledně alkoholu rozhodně nebyl žádný skautík. Husák vždy slíbil, že už pít nebude, brzy to ale porušil. Láhve si navíc schovával na neuvěřitelná místa, třeba do rezervoáru na záchodech. „Poznali jsme to podle toho, že se tam ozvala strašlivá rána. Když to tam dával zpátky, tak se smekl a spadnul do toho hajzlu. Pak jsme to prohledali a tam skutečně byla flaška vodky. Vždycky ji vytáhl, cvakl si,“ vzpomínal Pavel landovský.
Na druhou stranu jeho kolegové věděli, že je herec muž s čistou duší, který by mouše neublížil. Navíc se Husák rozhodl, že se ze závislosti na alkoholu, ke kterému se přidaly i léky, bude léčit. Byla to dobrá zpráva, protože šlo o jeho dobrovolné rozhodnutí. Jenomže léčebna byla v jeho případě spíš kontraproduktivní. Byl tam sám, upadala do depresí a zpřetrhal i poslední kontakty, které měl.
Vztahy mu nevyšly
Bylo zajímavé, že se svou povahou a vůbec pohledem na život byl Husák poměrně úspěšný u žen. Když na počátku šedesátých let získal srdce Marcely Martinkové, bylo to pro mnoho jeho přátel velké překvapení. Tanečnice byla nejen krásná, ale hlavně odmítala řadu mužů, než se dala dohromady s Husákem. Vztah jim ale nevyšel. Herec si v Českém Krumlově začal s loutkoherečkou Naďou Herbstovou, po smrti jejího manžela si ji také vzal.
Manželství však skončilo rozvodem, stejně jako jeho další manželství s vdovou po malíři Boudníkovi, Věrou Boudníkovou. Pak už Husák na vztahy víceméně zanevřel. Vrátil se domů a žil se svojí maminkou.
Na začátku osmdesátých let se Husák vrátil do Prahy, když získal angažmá v Divadle na zábradlí. Znamenalo to však, že zase začal holdovat alkoholu v děsivé míře. Nedokázal ustát tlak, který na něj byl coby na herce v hlavním městě vyvíjen. A zřejmě alkohol také mohl za jeho smrt. V roce 1991 ho našli s ranou na hlavě, zemřel za pár měsíců.
