Článek
Smyšlená paní redaktorka Květa Dvořák dozajista odvádí skvělou práci pro smyšlenou televizní stanici Lambda, nejen když referuje o smyšlených problémech smyšleného městečka Horní Dolní. Tedy ony zrovna tyhle problémy nejsou v naší zemi vůbec smyšlené, ale to sem nepatří. Paní redaktorka Květa Dvořák je navíc pohledná mladá žena, takže při jejích reportážích se je i na co dívat. Jen jedno jediné jí chybí, jestlipak víte co?
Představte si opulentní slavnostní několikachodový oběd, při němž vám číšník nejprve naservíruje předkrm v podobě šunkových rolek s ementálem. Po předkrmu si pochutnáte na poctivém silném hovězím vývaru s játrovými knedlíčky, načež jako hlavní chod spořádáte křehoučký vídeňský řízek s domácí bramborovou kaší. V tuto chvíli jste tak akorát naladěni na dezert a spekulujete, jestli před vás číšník postaví talířek harlekýnem nebo třeba s křupavou kremrolí. Čekáte na zákusek, který k takovému obědu patří zcela přirozeně, jako čekáte koncovku ová u redaktorky Květě Dvořák. Leč máte smůlu, nedočkáte se ani jednoho.
Proč? Protože zákusky jsou nezdravé a ve spojení s už tak vydatným obědem představují nejkratší cestu k obezitě… Ale ne, na to jsem se přece neptal, ptal jsem, proč té pohledné mladé paní chybí její ová. Ová sice žádnou obezitu nezpůsobuje, ale je nemoderní a vlastně i nekorektní, protože na první dobrou prozrazuje, jakého pohlaví je jeho nositelka. Tedy tak to aspoň vidí pohledná paní redaktorka Květa Dvořák, a anžto je to pokroková žena, tak když se vdávala za pana Dvořáka, z původního příjmení Melichárková si to své ová prostě a jednoduše nepřevzala.
Proti gustu ohledně amputování ová žádný dišputát, ale přiznejme si otevřeně, že je to poněkud kontraproduktivní. Jestliže se paní Květa Dvořák domnívá, že bez toho ová se na ní na první dobrou nepozná, že je dáma, tak je na šeredném omylu, protože zapomíná na křestní. To by krom a) musela říci i b) a zkrátit si Květu na Květ. Představte si, že by z toho vzniklo celé jméno Květ Dvořák, a to už by byl hyperkorektně hypermoderní hyperzmatek, zvlášť pokud by si její manžel Květoslav nechal z lásky ke své novomanželce zkrátit křestní jméno též.
Zmatek je jedna věc a pravopis druhá. Tak, teď si, milá třído třetí B, napíšeme diktát. Otevřete si sešity, namočte si pera do inkoustu a pište: Paní redaktorka Květa Dvořák a paní šéfredaktorka Jitka Novák zamknul- své redaktorské stoly a vypravil- se spolu na oběd.
Ukaž, Machu, jak jsi to napsal? Aha, napsal jsi „zamknuly“ a „vypravily,“ takže to máš za pět, protože Dvořák a Novák jsou mužského rodu. A co ty, žákyně Šebestová? Mno, napsala jsi „zamknuli“ a „vypravili,“ takže taky nedostatečná, neb Květa a Jitka jsou rodu ženského. Zkrátka jeden za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou, nejste schopni se naučit ani tak jednoduchou věc, jakou je shoda podmětu s přísudkem. Jestli to takhle půjde dál, oba propadnete z češtiny a nepomůže vám ani utržené sluchátko.
Nicméně aby to nebylo tak jednoduché, tak se rodiče od Šebestové ohradili proti její nedostatečné z diktátu a podali stížnost. Co, stížnost, oni podali přímo dovolání, adresované samotnému věhlasnému Ústavu pro jazyk český. Jak si jistě dovedete představit, tak takové dovolání není žádná banalita, která by se dala zahodit do koše, a tak na jeho základě zasedla celá slovutná vědecká rada jmenovaného ústavu. Učení profesoři dali své šedé hlavy dohromady a začali se přít, jak už to u učených profesorů bývá.
„Květa a Jiřina jsou podstatná jména rodu ženského, Dvořák a Novák oproti tomu rodu mužského, pravidlo káže, že v takovém případě má v podmětu mužský rod přednost, takže je to jasné, pánové, minulý čas v přísudku musí být zakončen měkkým i,“ pravil profesor Vocásek a hrdě se vztyčil nad zkoumaným diktátem žákyně Šebestové.
„Omyl, pane kolego, ve větě figurují dvě ženy, takže na konci musí být ypsilon, to je přece nad slunce jasnější,“ zaoponoval profesor Kuřátko natolik zprudka, až si srazil brýle z nosu.
„Ale kdepak pánové, všechno je jinak. Jména Květa Dvořák a Jitka Novák jsou nesprávně postavená, odporují základním pravidlům naší mateřštiny, a tudíž celá věta, která je předmětem sporu, postrádá z hlediska pravopisu smysl,“ prohlásil do třetice profesor Velebný. Dlužno dodat, že tak učinil sice s úsměvem, avšak v jeho hlase zazněl rozhodný tón definitivnosti. Zbylí dva členové slovutné vědecké rady se snažili ještě chvilku oponovat, ale pak mu byli nuceni dát zapravdu. Celá věc byla tedy uzavřena s tím, že chyby se dopustil pan učitel, když v diktátu použil nesmyslnou konstrukci a že tudíž žactvo třetí B z něj nemůže být klasifikováno, pochopitelně včetně Macha a Šebestové.
Inu jak vidno, dnešní kantoři to nemají jednoduché a ten, který se pokusil vkloubit do svého diktátu ona moderní a korektní ženská příjmení bez ová, nakonec prohlásil, že se na to může vykašlat a ke smůle své školy odešel po mnohaletém přesluhování do zaslouženého důchodu.
Nicméně pokrok nezastavíš, manželé Dvořákovi zašli nakonec ještě dál a dnes se oba jmenují úplně stejně Květ Dvořák, takže je od sebe nikdo nerozpozná. Pravopisný problém je tím možná vyřešen, avšak otázkou zůstává, jestli oni sami dokážou rozlišit, kdo z nich je vlastně kým.