Černá můra českých kavárníků: „Dejte mi trošku větší presíčko, ale zase ne moc velký.“

Nedávno mi kamarádka, která pracuje v jedné pražské kavárně, vyprávěla, jaké všemožné bizarnosti lze během jedné směny zažít. A vše se to týká objednávek. Jeden chce velké presso, druhý malé, třetí by si dal střední lungo, aby si ten čtvrtý znalecky objednal expresso. A právě u espressa dochází podle ní asi k těm největším problémům a nedorozuměním.

Podle kamarádky, jmenuje se Jana, je filozofií espressa jeho rychlá konzumace. Nejčastěji na dva až tři loky. Ostatně, kdo si někdy dal „un caffé“ u italské pumpy, ví, o čem to je. Espresso je prostě jedna z metod příprav kávy. Má svoje jasná pravidla a je jenom jedno. Není žádné velké ani malé espresso. Je prostě jenom espresso.

Jenže Češi si prý často objednávají „malé“ nebo „velké“ espresso, což jsou termíny, které v tradičním italském kávovém světě nedávají žádný smysl. Pravé espresso je přesně definované: má objem 25–30 ml a připravuje se pomocí 7–8 gramů jemně mleté kávy, přes kterou se při teplotě kolem 90 °C protlačí voda pod tlakem 9 barů. Celý proces trvá zhruba 25–30 sekund. Výsledkem je intenzivní nápoj s výraznou chutí, kde se spojuje sladkost, kyselost a hořkost, přičemž crema na povrchu dodává kávě typický vzhled a texturu​. Nic víc, nic míň.

​V kavárnách se kavárníci často potýkají s tím, že zákazníci očekávají „velké espresso“ nebo „espresso lungo“. V praxi ale espresso nelze jednoduše zvětšit, aniž by se tím narušila jeho chuťová rovnováha. Důvodem je nejen specifický poměr kávy a vody, ale i způsob extrakce, který se při příliš dlouhém kontaktu kávy s vodou mění. Italská tradice kávy stojí na jednoduchém, silném a malém espressu, často konzumovaném rychle přímo u baru​.

Na druhou stranu, Češi sami často kritizují cizince za jejich specifické zvyklosti. Například jim přijde zvláštní, když si turisté objednají ke svíčkové hranolky, nebo když pijí pivo ze sklenic na stopce. Tyto kulturní rozdíly přitom ukazují, že i Češi mají své zakořeněné zvyklosti, a stejně jako Italové trvají na pravidlech u espressa, i Češi hájí svůj pohled na „správné“ pití piva či konzumaci tradičních jídel.

Je to stejné, jako v české hospodě. Když řeknete číšníkovi „jedno pivo“, obvykle se vás na nic neptá a přinese půllitr zlatavého moku. Je to prostě dané. No, jsou i malá piva, radlery, nealkoholická piva, ochucená piva, atd, atd… Ale jedno pivo je prostě jedno pivo. Stejně tak „un caffé“ (espresso) je také jenom jedno. Tak pivu a kávě zdar!