Článek
Typickým příkladem jsou slova jako „ližina“nebo vazby typu „kdo s koho“. Podívejme se na ně detailně, s oporou o odborné jazykové zdroje.
Ližina není „lyžina“ – a proč to tak je
Slovo ližina označuje například část saní, technického zařízení, ale třeba i nábytku nebo střešního nosiče. Lidé často chybně uvažují, že se odvozuje od slova lyže, a proto by se mělo psát lyžina. Ve skutečnosti se ale ližina píše s měkkým „i“, protože je odvozena od slovesa „líhat“ (ve smyslu ležet, pokládat se).
Tvar „ližina“ je tedy zcela správný, protože se jedná o místo, kde něco leží, klouže nebo je uloženo – tedy jakási „ležící část“. Například zásuvkové ližiny jsou vodicí prvky, po kterých klouže šuplík. Se sportem nebo zimou nemají nic společného, i když v praxi vypadají podobně jako „lyže“.
Správně je „kdo s koho“ – nikoliv „z koho“
Ustálené rčení „kdo s koho“ vyjadřuje soutěžení, souboj nebo střet – tedy kdo nad kým zvítězí, kdo bude dominantní. I když se někomu může zdát logičtější říci „kdo z koho“, protože sloveso jako vzejít, vítězit asociuje spíše předložku z, správná podoba je jednoznačně „s“.
Jak potvrzuje Slovník spisovné češtiny, vazba „kdo s koho“ odpovídá ustálenému rčení s původem v kontaktním souboji. Tvar „s koho“ je tedy zcela správný, protože předložka „s“ + 2. pád se vyskytuje právě v takových frázích (např. přetahování se s kým o co → kdo s koho).
Naopak „kdo z koho“ je jazykově nesprávná konstrukce, přestože se v hovorovém vyjadřování občas objeví. Správná vazba je kodifikovaná i v jazykové poradně ÚJČ AV ČR:
„Správné je kdo s koho – jedná se o ustálené rčení, podobně jako boj o moc, boj o přežití, kde se neužívá předložka z.“
(Zdroj: jazyková poradna ÚJČ AV ČR)
Další jazykové chytáky podobného typu
Čeština je na podobné záludnosti bohatá. Uveďme pár dalších příkladů:
- „mě/mně“ – záleží na pádu, nikoliv na libozvuku (Viděl mě, ale dal to mně).
- „s sebou/sebou“ – správně je „Vezmi si to s sebou“, nikoliv „sebou“.
- „kvůli“ se váže se 3. pádem: kvůli mně, kvůli tobě, nikoliv kvůli mě.
- „bych/by jsme/bychom“ – často panuje zmatek mezi tvary podmiňovacího způsobu; správně je bychom, nikoliv by jsme.
Závěr
Čeština má svou krásu právě ve složitosti. Chybovat je přirozené – ale ještě přirozenější je hledat odpovědi ve Slovníku spisovné češtiny, internetové jazykové příručce ÚJČ nebo dalších ověřených jazykových zdrojích.
Až příště uslyšíte slovo „ližina“ nebo větu „uvidíme, kdo s koho“, můžete s jistotou říct, že víte, jak je to správně – a proč.
