Článek
Nechal jsem se přemluvit a polévku si dal. Thajskou kuchyni miluji, takže jsem se těšil, co mi přistane na stole. Jenže ouha. Byl to takový ten český pokus a thajskou kuchyni. Místo thajských nudlí nějaké špagety, levná kari pasta, pravděpodobně navíc ne zrovna dobře zarestovaná, kokosové mléko asi v nějaké „light“ variantě. No prostě ke skutečné thajské polévce to mělo fakt hodně daleko. Snědl jsem pár lžic a vzdal to.
Šel jsem k pokladně zaplatit a paní majitelka se mě zeptala, jak mi chutnalo. Chtěl jsem to nějak zamluvit, ale nedala se ošálit a vyzvídala. Když zjistila, že mi polévka zrovna moc nechutnala, řekla ať ji neplatím. Nijak ironicky, nebo uraženě. Naprosto férově a empaticky mi sdělila, že přeci nebudu platit za něco, na čem jsem si nepochutnal. S úsměvem odmítla jakoukoliv formu placení a pozvala mě na jindy. Že prý to bude lepší.
A právě tady se ukazuje, jak by se podobné situace měly řešit. Gastronomie není jen o jídle, ale i o vztahu mezi hostem a restauratérem. Pokud host cítí, že se k němu podnik zachoval čestně, odchází s pozitivním zážitkem – i když jídlo nebylo dobré. Je to vlastně investice do budoucna. Protože zákazník, kterému majitelka férově odpustí platbu, se s velkou pravděpodobností vrátí. A co víc – bude to vyprávět dál. Stejně jako to teď vyprávím já.
Tahle férovost je v gastronomii vzácná, a přitom přináší oběma stranám jen samá pozitiva. Host se necítí podvedený, majitel získává respekt a důvěru. V době, kdy má zákazník na výběr z desítek bister a restaurací, je právě tahle důvěra klíčem k loajalitě. A loajální host je pro restauratéra cennější než jakákoli krátkodobá tržba za nepovedené jídlo.
Navíc to funguje jako zpětná vazba. Pokud majitelka ví, že polévka nevyšla, a otevřeně to přizná, má šanci se poučit a příště to udělat lépe. Není to ostuda, naopak – ukazuje to pokoru a snahu. A tu hosté oceňují často víc než dokonalé menu.
Proto si myslím, že férový přístup, kdy podnikatel raději oželí stovku za polévku, než aby poslal hosta domů nespokojeného, je přesně tou cestou, která by měla být v gastronomii standardem. Je to win-win situace: host odchází spokojenější, než by kdokoli čekal, a restaurace získává něco mnohem cennějšího než pár korun v kase – dobrou pověst.
Musím smeknout. Takovýto přístup jsem zažil v restauraci snad poprvé. Tím spíše, když jsem polévku nijak nereklamoval. Prostě jsem jen šel zaplatit k baru. Podle mě je takový přístup jasnou známkou toho, že to majitelka se svými hosty myslí skutečně vážně a rozhodně se do bistra vrátím. Cenu nezaplacené polévky připočtu k účtu jako spropitné a věřím, že se stanu stálým hostem.
