Článek
Když se dnes podívám na nabídky „mikuldů“ a „čertů na zavolání“, nacházím ceny, které dokážou překvapit. Někteří Mikulášové si účtují i několik set korun za vystoupení trvající jen pár minut. Krátké „bububu“, povinná básnička a dítě odměněné sladkostmi. Pětistovka za několik minut interakce s tradiční postavou? Přiznám se, že mě to docela zaráží.
Pamatuji si úplně jiný svět. Když jsem chodil na gymnázium, my studenti jsme Mikuláše a čerta představovali z vlastní iniciativy a bez nároku na finanční odměnu. Občas nás rodiče odměnili drobnými pozornostmi – pomerančem, hrstí buráků, někdy panákem zelené. Ale nikdy by nás nenapadlo stanovovat cenu za to, že vyděsíme dítě a budeme z něj tahat básničku, jinak bude bez čokolády, dostane bramboru a kus uhlí. Bylo to o radosti, o společném prožitku, nikoliv o obchodním vztahu. Byla to prostě studentská zábava a chuť udělat dětem radost. Jasně, to, že jsme něco dostali, bylo fajn. Ale kvůli tomu jsme si vatu na bradu nelepili.
Problém dnešní praxe není v tom, že se musí pokrýt náklady na sladkosti nebo kostýmy. Rozumím tomu, že takové vystoupení s propracovanými kostýmy, třeba i nějakým scénářem a doprovodnými rekvizitami něco stojí. Ale když se krátký moment, který je vlastně srdcem celé akce, převádí do komerční roviny, ztrácí svůj původní význam. Mikuláš a čert mají dětem přinášet radost, malé napětí a motivaci k básničce nebo písničce, ne být čistě službou, za kterou se platí stovky korun.
Dřívější generace si vážily samotného zážitku. Bylo to o participaci, o udržování tradice, o mezilidském kontaktu a smíchu. Děti mohly cítit napětí z krátkého strašení a zároveň bezpečí, že jde o hru. To je aspekt, který by neměl být komercializován. Krátké „bububu“ a povinnost říct básničku jsou malé momenty, ale symbolizují celý smysl tradice.
Myslím, že stojí za to si připomenout, že Mikuláš a čert patří dětem, nikoli peněženkám. I dnes je možné udržet tradici živou, dostupnou a autentickou, aniž by byla komerčně zatížena. Sladkosti a drobné odměny za účast jsou v pořádku, ale samotné vystoupení by mělo zůstat zdarma – pro radost, zážitek a uchování tradice. A tak by se k tomu mělo i přistupovat. Dělat by to měli ti, kteří chtějí děti pobavit. Nikoliv ti, kteří si chtějí vydělat. Ne všechny aktivity je nutné převádět na peníze. Alespoň já si to stále myslím.
