Článek
Vaření a grilování jsou pro mě víc než jen způsob, jak zahnat hlad. Je to rituál. Terapie. Radost. Zakládám si na kvalitních surovinách, dobrém mase, poctivém oleji a koření, které má původ, charakter a smysl. Když vařím z dobrých věcí, jídlo chutná lépe – a mně se u toho lépe přemýšlí i dýchá. Zní to možná přehnaně, ale kdo někdy vařil s láskou, ten ví.
Základ každé kuchyně je sůl. A já patřím mezi ty, kteří věří, že ne každá sůl je stejná. Moje volba je jasná: vločková maldonská. Ano, ta, která stojí zhruba 450 korun za kilo. Ano, ta, nad kterou lidé, kteří solí vše jedním pohybem ruky z plastové dózy, kroutí hlavou. Ale také ta, která dokáže jídlo posunout do úplně jiné dimenze. Jemná, křehká, elegantní. Sůl, která není agresivní, ale která jídlo skvěle dotvoří.
A pak přišel dnešek. Nedělní oběd je už několik let moje disciplína. Vařím pastu, všechno běží jako po drátkách, voda vře, pánev čeká. Sáhnu po soli – a nic. Dívám se do police. Nic. Do šuplíku. Nic. Sakra, kde může být?
„Lásko, nevíš, kde je moje maldonská sůl?“ ptám se.
„Ta v té zelené krabičce?“ zazní z obýváku.
„Ano.“
Krátká pauza.
„Aha… tak tou jsem posypala schody, aby babička neuklouzla, když tak mrzne.“
Ten okamžik, kdy vám hlavou proletí myšlenka na vraždu asi nemusím nikomu, koho baví vařit, vysvětlovat. Myslíte na cenu, na chuť, na vločky, které měly skončit na talíři, nikoli pod podrážkou bot manželčiny babičky Málem jsem omdlel, ale ustál jsem to. Přiznávám, že mi k tomu pomohlo i chilské chardonnay, které je součástí receptu, ale jinak to nešlo. Musel jsem se napít.
Moje žena moc nevaří. Pro ni je sůl prostě sůl. Slané bílé něco. Praktická věc. Jenže Maldon není „slané bílé něco“. Maldon je skvost mezi solemi. Je to rozdíl jako mezi vínem z vinotéky a krabicí z benzínové pumpy. Obě věci jsou tekuté, ale tím jejich podobnost končí.
Pastu jsem nakonec osolil obyčejnou solí ze supermarketu. Kilo za dvanáct korun. Udělalo to, co mělo – osolilo. „No vidíš,“ říká manželka spokojeně. „Vždyť je to dobrý.“
A tady je ten problém. Je to slané, to ano. Ale není to dobré. To už jí ale vysvětlím jindy. Až roztaje sníh. Až zmizí led. Až se maldonská sůl vrátí tam, kam patří. Z chodníku zpátky do kuchyně.
