Článek
Elektromobily mě dlouho nechávaly chladným. Respektive, spíš jsem je odmítal. Vyzkoušel jsem několik modelů, včetně těch z domácí produkce i různých evropských značek. Vždycky jsem odcházel s pocitem, že to ještě není ono. Vysoká spotřeba, pomalé dobíjení, ne úplně dotažený infotainment a k tomu pořizovací ceny, které mi nedávaly smysl. Elektromobilita pro mě byla slepá ulička. To se ale změnilo před cca půl rokem.
Poprvé jsem se svezl v Tesla Model Y a během pár kilometrů mi došlo, že tohle je jiná liga. Ne, není to auto bez kompromisů. Interiér je minimalistický až na hraně, většina funkcí se ovládá přes centrální displej a první týden jsem si připadal trochu ztracený. Jenže pak si to sedne. A najednou vám začne dávat smysl úplně všechno.
Konkrétně jsem koupil ojetý kus z roku 2022. Cena 720 tisíc korun bez DPH, nájezd 50 tisíc kilometrů. Výkon 378 kW, tedy zhruba 514 koní. To číslo samo o sobě zní absurdně – dokud ho nezažijete. Tohle auto není rychlé „na papíře“. Tohle auto je rychlé v reálném světě.
Zrychlení z nuly na sto za necelých pět sekund vás nepřestane bavit. Pohon všech kol vystřelí auto dopředu s razancí, kterou jsem do té doby znal jen z exotických sportovních aut. Na semaforech máte v podstatě jistotu – pokud vedle vás nestojí Ferrari, Lamborghini nebo Corvette, že prostě odjedete první. Ano, je to asi dětinské. Ale zároveň návykové. kdo nezkusil, nepochopí.
Přitom spotřeba? Za posledních 7 tisíc kilometrů mám průměr 16,1 kWh na 100 km. A to rozhodně nejezdím vždy úsporně. Když se krotím, není problém jet i v chladnějším počasí kolem 14 kWh. Reálný dojezd se tak pohybuje kolem 400 kilometrů, při klidné jízdě klidně atakuje pětistovku. Baterie má aktuálně 92 % původní kapacity a záruka platí až do konce roku 2029. Navíc nechybí tepelné čerpadlo, které pomáhá hlavně v zimě.
Velkým otazníkem pro mě bylo vždycky dobíjení. Nemám rodinný dům s fotovoltaikou. Nemám v garáži wallbox. Nemám ani obyčejnou zásuvku v garáži. Bydlím totiž na sídlišti na Zličíně a parkuji na ulici. A víte co? Vůbec mi to nevadí.
Přímo u nákupního centra totiž nedávno vyrostly Superchargery od Tesly, kde nabíjím zhruba za 6 korun za kWh. V praxi to znamená, že jeden kilometr mě stojí přibližně korunu. To je méně než u všech dieselů, se kterými jsem kdy jezdil. A hlavně – nabíjím tehdy, když se mi to hodí. V obchodním centru, u posilovny, v kině. Naposledy o víkendu během návštěvy zoo kousek od Plzně. Auto prostě „tankuje“, zatímco já dělám něco jiného. Ano, u ostatních dobíjecích stanic je dobíjení dražší, ale pak to zprůměruji na Superchargeru. A najednou zjistíte, že vlastně nikde na dobíjení nečekáte. Neuznávám to, že někdo sedí v autě při dobíjení, pije kávu z kelímku a řeší emaily nebo na displeji kouká na Netflix. Když si ho tedy platí.. To je podle mě nesmysl. Prostě dobíjím tam, kde parkuji. Fakt to jde.
A servis? Prakticky neexistuje. Tedy zatím. Žádný olej, žádné filtry, žádné rozvody, které jsem řešil u dieselů. Brzdy jsou díky rekuperaci téměř netknuté. Odpadá i dálniční známka. Reálně řeším jen pneumatiky a kapalinu do ostřikovačů. Jediná věc, ze které mám velký respekt, je případná nehoda. Servisní kapacity Tesly totiž nejsou ideální a čekací doby prý umí být dlouhé. Ale to je spíš obava než reálná zkušenost.
Když to shrnu: ještě před rokem bych elektromobil nedoporučil ani kamarádovi. Dnes s ním jezdím denně a dává mi větší smysl než jakékoliv jiné auto, které jsem kdy měl. A to i přesto, že bydlím v paneláku a nemám kde nabíjet přes noc.
