Článek
Když je chlapovi padesát, je rozvedený a jeho milostný život připomíná spíš občasné bliknutí na radaru než stabilní maják, občas udělá hloupost. Krátkodobé známosti posledních let mě naučily ledacos, ale hlavně to, že samota je sice fajn partner na přemýšlení, ale mizerný společník na dlouhé večery. A tak, když na mě před pár dny na internetu vyskočil inzerát slibující „exkluzivní zážitkovou masáž ve čtyřech rukách“, moje racionální já si vybralo dovolenou. Představa dvou dvacetiletých slečen, které se postarají o unavené tělo i mysl, byla v tu chvíli lákavější než zdravý rozum. Následoval rychlý telefonát, domluva adresy kousek od centra Prahy a v hlavě rozjetý film plný velkých očekávání.
Realita místo facky
Už u dveří činžáku mi na zátylku naskočila lehká husí kůže. Intuice, ten tichý hlásek v pozadí, mi jasně říkala: „Otoč se na podpatku a jdi domů k rozkoukanému seriálu.“ Neudělal jsem to. Touha po slíbeném zážitku a možná i trochu ješitnosti mě dotlačily až do bytu. Místo dvou mladých krásek mě ale přivítaly dvě maminy v nejlepších letech. Nic proti zralým ženám, sám nejsem žádný mladík, ale když vám někdo prodává iluzi dvacítky a v předsíni stojí dámy, které by mohly vyprávět o revoluci v roce 1989, ucítíte podraz. Česky neuměly skoro ani pozdravit. Jediné slovní spojení, které z nich vypadlo naprosto čistě a s přízvukem rodilých Pražaček, bylo: „Pět tisíc.“
Měl jsem ty peníze schovat zpátky do peněženky, omluvit se a odejít. Místo toho jsem podivný stud a setrvačnost proměnil v pět tisícikorun položených na stůl.
Samotná masáž pak byla přehlídkou naprostého amatérismu a ignorance. Mechanická sprcha, povinné namazání oleje na záda a nohy, pak strohý povel k otočení a repete na zbytku těla, směřující k tomu, co inzerát vznešeně nazýval „finálním zážitkem“. O techniku nebo uvolnění svalů tu vůbec nešlo. Co mě ale dorazilo nejvíc, byla absolutní absence jakékoliv profesionality nebo aspoň elementární slušnosti. Ty dvě dámy mě vnímaly jen jako kus masa na stole. Celou dobu se spolu polohlasem bavily ve svém rodném jazyce, každou chvíli jedna z nich odbíhala, koukaly do telefonů, displeje jim svítily do obličeje a občas se něčemu společně uchechtly.
Ležel jsem tam, od hlavy k patě od oleje, a připadal si neuvěřitelně hloupě. Tohle nemělo se zážitkem společného vůbec nic. Byly to nejhloupěji a nejrychleji vyhozené peníze v mém životě.
Když jsem pak odcházel do pražských ulic, došlo mi to hlavní. Celá ta finanční i lidská blamáž byla moje vina. Nikoliv proto, že jsem chtěl masáž, ale proto, že jsem ignoroval varovné signály. Pokud se někdy ocitnete v podobné situaci – ať už jde o masáž, pochybný byznys, nebo schůzku naslepo – věřte svému vnitřnímu pocitu. Když věci od první vteřiny nevypadají tak, jak vám bylo slíbeno, seberte se a odejděte. Máte právo změnit názor. Pokud to neuděláte a ztratíte odvahu říct „dost“, dopadnete jako já. Budete o pět tisíc chudší, naštvaní sami na sebe a s vědomím, že vaše intuice měla zase jednou pravdu.
