Článek
Kdyby mi někdo ještě před rokem řekl, že dobrovolně prodám naftového Superba v plné palbě a na dvoře mi přistane elektromobil, vysmál bych se mu do obličeje. Už tři dekády trávím na silnicích podstatnou část života. Jakmile jsem si před pětadvaceti lety poprvé sedl do koncernového „tédéíčka“, bylo rozhodnuto. Passaty, Superby, Audi A6, to byl můj svět.
Miloval jsem ten mohutný zátah od spodu, ticho při stokilometrové rychlosti na dálnici a hlavně ten skvělý pocit, když jsem na jednu nádrž téměř otočil Chorvatsko a zpět s průměrnou spotřebou pod pět litrů na sto. Nafta pro mě byla synonymem pro rozum, spolehlivost a chlapskou logiku.
Hračky na baterky si nechte
Moje odtažitost vůči baterkám přitom nebyla bezdůvodná. Kdysi, v samých počátcích elektrické mánie, jsem měl tu čest seznámit se s prvním Renaultem Zoe. To nebylo auto, to byla tragédie na kolech. Divná fialová nákupní taška s dojezdem, který mizel před očima jen při zapnutí topení. Tehdy jsem si řekl: „Díky, ale tohle hračkářství si nechte“, a nad elektromobilitou jsem na dlouhé roky definitivně zlomil hůl.
Svět aut se mění
Jenže čas běžel a svět se posunul způsobem, který jsem jako konzervativní řidič dlouho odmítal vidět. Dnešní elektromobilita už nemá s pionýrskými pokusy z minulého desetiletí vůbec nic společného. Síť rychlonabíjecích stanic se rozrostla do takových rozměrů, že dnes potkáte dobíjecí stanici doslova na každém rohu. Dokonce i u zapadlé benzínky na venkově.
Dojezdy moderních elektromobilů bez problému překračují hranici, po které stejně každý příčetný řidič potřebuje zastavit na kávu a protáhnout se. A co je vůbec největší šok pro člověka zvyklého na pravidelné výměny olejů, rozvodů, filtrů a řešení ucpaných DPF filtrů? Servisní náklady jsou prakticky nulové. Žádný motorový olej, žádné svíčky, minimální opotřebení brzd díky rekuperaci.
Ojetá Tesla všechno změnila
Zlom nastal nedávno celkem nenápadně. Kamarád z bazaru mi na víkend dohodil ojetou Teslu Model Y. Přistupoval jsem k tomu s obrovskou skepsí, ale hned první sešlápnutí pedálu mě doslova přišpendlilo do sedačky. Interiér, který mi na fotkách připadal moc sterilní, mě naživo naprosto okouzlil svou prostorností, čistotou a minimalistickým pojetím. Spotřeba byla při mém běžném jezdění směšně nízká a celé auto fungovalo jako z jiné planety.
Jo, spletl jsem se…
Výsledek? Můj milovaný Superb šel okamžitě do světa. Z druhé ruky jsem sehnal zachovalý Model Y v perfektním stavu za cenu, ze které mi po prodeji spalováku ještě zbylo zhruba 150 tisíc korun v čistém na účtu.
Dneska jezdím v autě se slušným komfortem, neuvěřitelnou dynamikou a náklady na kilometr, kterým se žádný diesel v historii nemůže ani přiblížit. Po třiceti letech musím chlapsky přiznat: spletl jsem se. Naftu už nechci ani vidět a teď si konečně jízdu užívám jako pán.
