Článek
Kdo někdy strávil v letadle cca šest hodin, dá nám jistě za pravdu, že to v ekonomické třídě není sice zrovna procházka růžovým sadem, ale dá se to zvládnout. Vzlet, jídlo, jeden film, hodinku „šlofíček“ a už se jde na přistání. Jenže s přibývajícím časem na palubě začne být cítit každá minuta. Lety v ekonomické třídě, delší než deset hodin, jsou potom už opravdu hodně náročné. Řešením může být sedadlo u nouzového východu. Někdy ho dostanete u odbavení „na náhodu“, spíše se za něj ale připlácí. Proč? Důvod je nasnadě. Před těmito sedadly je opravdu velký prostor. Jenže právě tenhle prostor vám může za určitých okolností znepříjemnit let více, než kdybyste seděli na „normálním“ sedadle.
Zažil jsem to na vlastní kůži. „Při odbavení jsem požádal slečnu o sedadlo do uličky. Zeptala se mě, jestli hovořím anglicky a po mém potvrzení, že ano, mi dala palubní lístky na sedadlo u nouzového východu, kde je hodně místa pro nohy. Na letu do Istanbulu to byla paráda, ale z Istanbulu do Hanoje to byl opravdu očistec“. Problém byl totiž v tom, že některá letadla mají pouze dvě řady sedadel, zatímco ta větší mají řady tři a tedy dvě uličky.
U letadel, která mají pouze dvě řady sedadel, po místě u nouzového východu okamžitě skočte. Buď si ho můžete rezervovat při online odbavení, většinou za příplatek, nebo o něj požádat u odbavení na letišti. Jestliže bude místo u exitu volné, a alespoň nějak se domluvíte anglicky, je šance, že vám takové sedadlo přidělí. Budete mít královské místo pro nohy, samozřejmě viděno prizmatem ekonomické třídy, a dálkový let tak bude mnohem snesitelnější. Zrada ovšem může nastat v právě v letadle se třemi řadami sedadel.
Taková konfigurace sedadel má totiž dvě uličky a zradou je prostřední řada sedadel. Před sedadly v prostřední řadě je totiž sice také větší prostor, jenže to může být v tomto případě paradoxně velký problém. Nezdvořilí cestující, a nebudeme si nic namlouvat, bude jich v letadle v tomto ohledu většina, totiž nebudou mnohdy respektovat to, že prostor před vaším sedadlem je váš prostor a budou ho velmi často používat k přecházení mezi uličkami. Tu vám šlápnou na nohu, tu strčí do stolečku s jídlem, nebo zavadí o monitor, na kterém sledujete film. Prostě před sedadly u nouzového východu v prostřední řadě se odehrává ten největší frmol a už po dvou hodinách letu budete možná litovat, že jste za takové sedadlo připláceli.
Situaci by měl vyřešit palubní personál, jenže ne vždy tomu tak je. Například z mojí osobní zkušenosti mohu říci, že třeba personál Qatar Airways, je v tomto ohledu velice striktní a neukázněné cestující usměrňuje. Na opačném pólu je dle mojí vlastní zkušenosti personál Turkish Airlines, který přecházení cestujících uličkou u nouzového východu často vůbec neřeší. Určitě ale záleží na konkrétním letu a skladbě posádky.
Takže až budete žádat o sedadla u „exitu“, dejte velký pozor na to, abyste nedostali prostřední řadu sedadel. Věřte mi, že to je už opravdu lepší sedět u toalet.
