Článek
František Mrázek byl kontroverzní český podnikatel a jedna z klíčových postav domácího podsvětí. Původně vekslák a vyučený lakýrník si ještě před rokem 1989 vybudoval rozsáhlé kontakty mezi policisty i politiky. Po pádu komunismu se díky realitním podvodům dostal ke stamilionovým úvěrům. Policie ho podezírala z objednání několika vražd. V roce 2006 byl v Praze sám zastřelen nájemným vrahem. Toho se však doposud nepodařilo vypátrat, a nestane-li se tak do 25. ledna, bude vražda promlčena. A právě tato skutečnost by paradoxně mohla pomoci k jejímu objasnění.
Policii zbývají už jen necelé dva týdny na objasnění vraždy Františka Mrázka, která je považována za jeden z nejvýznamnějších zločinů polistopadové éry. Případ, jenž se ani po téměř dvaceti letech nepodařilo vyřešit, zůstává živým tématem nejen mezi kriminalisty, ale i v bezpečnostní komunitě.
O Mrázka se v době jeho působení intenzivně zajímala také Bezpečnostní informační služba. Podle bývalého dlouholetého důstojníka BIS Martina Uhera nyní kolem případu panuje nezvyklé napětí. Uher to popsal v podcastu Tajná složka s tím, že část lidí, kteří se v minulosti kolem kauzy pohybovali, je v posledních týdnech zjevně nervózní.
Podle Uhera už policie v tuto chvíli pravděpodobně nestihne podniknout žádný zásadní krok. Klíčový okamžik má přijít až po uplynutí promlčecí lhůty, tedy po 26. lednu. Právě tehdy se podle něj očekává zvýšená aktivita a možné „hemžení“ lidí, kteří dosud mlčeli.
V bezpečnostních kruzích se dokonce spekuluje o tom, zda se po vypršení lhůty někdo nepřihlásí s novými informacemi. Týkat by se mohly nejen samotné Mrázkovy vraždy, ale i dalších neobjasněných kauz z přelomu tisíciletí.
Jednou z osob, která by podle Uhera mohla disponovat zásadními informacemi, je Radovan Krejčíř, v současnosti vězněný v Jihoafrické republice. Ten by podle bývalého zpravodajce mohl přispět k objasnění řady případů z minulosti. Problémem však zůstává, že mnohé z nich jsou již promlčené a v dalších případech mohou chybět důkazy, přestože je podle Uhera zřejmé, že některé osoby vědí, jak se události skutečně odehrály.
Paradoxně by však právě promlčení mohlo sehrát v objasnění vraždy pozitivní roli. Ve chvíli, kdy odpadne hrozba trestního stíhání, mohou někteří aktéři ztratit hlavní důvod k mlčení. Lidé, kteří dosud váhali vypovídat ze strachu před následky, se mohou cítit svobodněji a být ochotni mluvit – ať už kvůli vlastnímu svědomí, osobním sporům, nebo snaze uzavřít minulost. I když už jejich svědectví nemusí vést k odsouzení pachatele, může přispět alespoň k rekonstrukci událostí a k tomu, aby se veřejnost po letech dozvěděla, kdo a proč za jednou z nejtemnějších kapitol polistopadové kriminality skutečně stál. Bude mezi „zpívajícími“ i Radovan Krejčíř, který by to mohl například chtít vyměnit za návrat do České republiky? To ukáží možná už následující týdny.
