Článek
Sám bych odhadl, že skoro každý člověk u nás bude vědět, že někdo ze spoluobčanů se účastní bojů na rusko-ukrajinské frontě. Názory na jejich působení nejsou jednotné. Jeden je má za hrdiny, kteří se dokážou bít za správnou věc, přičemž myslí na spravedlivost války, přesněji obrany na straně Ukrajiny proti napadající zemi.
Druhý je vnímá spíše jako blázny. Proč se prý pletou do věcí, po nichž jim nic není? Nebo snad je? Tady by se mohla spustit velká diskuse. Máme si hledět dění pouze na vlastním písečku a nestarat se, co probíhá jinde? Ano, od třetího slyšíme, že každá země si má svoje záležitosti řešit sama. Jenže pozapomíná, že žijeme v příliš propojeném světě. Sami vidíme a cítíme souvislost skoro se vším, co se ve světě děje. Jako nejlepší konkrétní příklad by nám posloužil růst cen, jakmile někde na tzv. správném místě vypukne lokální válka.
Nyní se podíváme na pár údajů, abychom se díky poznání a statistice lépe orientovali. Jak vypadá oficiální stránka. Účast pro boj jednotlivců našeho státu, tj. občanů ČR musí schválit několik významných úřadů, přesněji ministerstev. Mezi nimi má výsadní postavení ministerstvo obrany a zahraničních věcí. Jako poslední instance se na procesu podílí prezident ČR. Prezidentská kancelář prozatím eviduje přibližně dvě stovky žádostí. Šedesát jich bylo schváleno. Pokud se můžeme spolehnout na přesné údaje.
Jak se dá čekat, existuje rovněž neoficiální stránka. Jistou skutečností je, že na zmíněném bojišti působí Češi a Moravané tajně, tj. bez povolení českých úřadů. Na rozdíl od předchozího odstavce ovšem nevíme, o kolik osob by se mohlo jednat, jaké je jejich pohlaví, kolik je jim let a zda jsou třeba svobodní, ženatí nebo vdané. A jaký typ činnosti vyvíjejí. Snadněji bychom se mohli dobrat důvodů, proč se na nebezpečnou misi vydali. Jaké mají pohnutky? Za prvé - část je lákána faktem, že na ně čekají mimořádné podmínky. Od nich čekají, že je dokonale a možná až všestranně prověří. Za druhé - někteří účast v boji berou jako součást sebepoznávání. Jde o poněkud rizikovou činnost, ale jako motiv ji musíme uznat. Za třetí jde o výbornou příležitost, jak jedinec může dokázat něco sám sobě. A samozřejmě ostatním - tak může znít čtvrtý důvod.
Tady ještě výčet končit nemusí. Jako pátý prvek připomenu spravedlivou věc. Ač žijeme v současné době, o níž si myslíme, že v ní vládnou pouze nebo především zištnost, egoismus a finanční prostředky, najdou se lidé, kteří uvažují jinak. Kromě kupříkladu ekologických aktivistů sem mohou spadat právě bojovníci na frontě. Za šesté tu máme osoby, kterým opravdu leží na srdci obrana vlasti. Ne rozdíl od mnoha jiných nepodceňují politiku agresora a tuší, že dobytím Ukrajiny by válčení nemuselo skončit. Proto se zajímají třeba o průběh voleb v Moldávii. Jistěže též v USA. Jenže právě druhý nejchudší stát Evropy vystupuje jako pověstný lakmusový papírek.
Neměli bychom podceňovat ani vlastní, tj. české a čsl. historické momenty. Řada lidí má v živé paměti, co se dělo na podzim v roce 1956 v Maďarsku a během horkého léta 1968 v ČSSR. Velmi dobře chápou pocity obyvatel napadené země. Nedá jim a musejí vyrazit. Leckdo si je vědom moudra filozofů - kdo nezná svoji minulost, je nucen ji opakovat. Kousek odtud se nachází známý a doporučovaný principiální postoj - postavit se na stranu slabšího.
Co sdělit na závěr. Patrně bude působit také vzor předchůdců. Nemám přesné znalosti dnes probírané tématiky ze středověku, pokud se vůbec něco odehrálo, ale stačí připomínka vystoupení našich občanů ve válce ve Španělsku / 1936 /, velkou kapitolou je formování vojenských jednotek na území bývalého SSSR a ve Francii a především ve Velké Británii. Přidat lze tzv. moderní mise jako Kuvajt, Bosna a Hercegovina, Afghánistán a řadu dalších.
Do diskuse ponechám poslední bod - kdo odešel na Ukrajinu kvůli penězům? Je možné si tam vůbec nějaké vydělat? Odkud by se vzaly? Bývají skutečně pokaždé až na prvním místě?
