Článek
Dovoluji si položit otázku k diskuzi: je závislost (např. na alkoholu, na drogách, na hazardu a pod.) nemoc? Většina z nás zná okamžitě jednoduchou odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku: Rozhodně ne!
V souvislosti s touto „základní“ otázkou nás asi napadne mnoho dalších otázek. Samy se nabízejí. Další otázky (a odpovědi na ně) svědčí o nejednoduchosti základní otázky. Pokusím se nastolit jednu z těch dalších (mnoha) otázek…:
Má závislost přiřazenu lékařskou diagnózu? Odpověď zní: ano, má. A dokonce různé závislosti, mají různá diagnostická čísla. To je skutečnost, kterou většina z nás neví (či dosud nevěděla). Tato skutečnost staví „základní“ otázku do poněkud jiného světla.
„Nemoc nechodí po horách, ale chodí po lidech“. Toto rčení určitě znají téměř všichni. Vyjadřuje skutečnost, že nemoc na člověka „přijde“ a ze zdravého se stane nemocný. Diagnóz je velmi mnoho, od nemocí lehkých po nemoci těžké. Tělo člověka onemocní a do hry vstupuje lékař. V drtivé většině případů lékaři pomohou. Chválapánubohu. Pomáhá i okolí nemocného, jaksi automaticky. Každý z nás už na té, či té straně byl, víme o čem je řeč. Tělo lze léčit a je to dobře, moc dobře.
Lidský mozek je součástí lidského těla. A co když je nemocí napaden mozek? Napaden nemocí zvanou závislost. Co teď? Závislost není běžná nemoc. Je-li to tedy vůbec nemoc (tak zní základní otázka že ano).
Ten, kdo si závislostí prošel (prochází), a ti, kteří závislost sdíleli (sdílí) s postiženým už tuší „o čem je řeč“.
Identifikace „běžných“ nemocí (angína, rýma a mnoho dalších…) je jednoduchá a všimne si ji postižený i okolí ihned nebo téměř ihned. Léčení je relativně jednoduché. Identifikace těžších nemocí (např.cukrovka, rakovina a mnoho dalších…) je obtížnější a léčení je tím obtížnější, čím později je nemoc identifikována.
Vraťme se k základní otázce. Pokud si připustíme (alespoň pro tuto chvíli) odpověď: Ano, závislost je nemoc, pokusím se ji rozvést.
Závislost je nemoc, dovoluji si říct těžká nemoc. Přináší s sebou i smrt postižených, je to tedy nemoc smrtelná. Jak identifikovat napadení touto nemocí? Bohužel pro postiženého, i spolupostižené blízké okolí, je identifikace napadení touto nemocí nemožná. Závislost je vždy identifikována až když už je „v plném rozpuku“. Následné řešení - léčení je velmi obtížné. Jak co nejdříve identifikovat?
Budeme-li konkrétní ve třech „základních“ závislostech, tak:
1. alkoholika odhalí okolí v momentě, kdy zjistí, že se poněkud častěji „motá“. Sám postižený si to přizná až později, ale přizná (vyjma „ztracených“ případů). Čím dříve dojde k identifikaci, tím lépe lze řešit - léčit. Čím později, tím větší viditelné fyzické problémy vznikají, v nejhorším stádiu jsou nevratné.
2. narkomana okolí odhalí později než si to přizná samotný postižený. Ještě později okolí i postižený dojdou k závěru, že je to potřeba řešit - léčit. Čím později, tím větší viditelné fyzické problémy vznikají, v nejhorším stádiu jsou nevratné.
3. hazardního hráče (někdy zkráceně gamblera) okolí neidentifikuje vůbec. Zjistí to obvyle až se postižený sám přizná. A to je pozdě, moc pozdě. Viditelné fyzické problémy postižený nemá a své okolí po celou dobu své probíhající závislosti „zkušeně a velmi sofistikovaně“ obelhává. Tělo postiženého je v pořádku, silně postižen začíná být mozek, neboli psychika. Tvrdý dopad má však tato závislost na finance postiženého a jeho okolí (rodinu a přátele). Většinou se jedná o milióny, či desítky miliónů Kč. Fyzické zdraví tedy tato závislost nepostihuje, tvrdě však postihuje psychiku samotného postiženého a jeho okolí.
Vše co jsem zde (jen zběžně, v krátkosti) napsal směřuje k tomuto závěru:
Jestli je závislost nemoc nebo ne, není v první fázi důležité. Důležitá je identifikace tohoto stavu co nejdříve a úplně nejdůležitější je tato brzká identifikace hazardnícho hráče, nejlépe v začátku napadení touto závislostí!
Ano, jsem bývalý hazardní hráč a „vím o čem mluvím“. Každý den neidentifikace může mít nedozírné následky. Na základě mých neblahých osobních zkušeností s touto závislostí dovedu hazardního hráče celkem spolehlivě identifikovat a pomoci jeho okolí s řešením. Každý jeden případ se liší v detailech. V první fázi může pomoci jen rodina a přátelé! Neschovávejte „hlavu do písku“, napište mi.
