Článek
Když někomu řeknu, čím se živím, často se setkám s představou, že jsem k dispozici každému, kdo má dost peněz. Někteří lidé si myslí, že jsem se tímto rozhodnutím vzdala práva odmítnout, změnit názor nebo si určit, co mi je a není příjemné. Právě tohle je jeden z největších omylů, se kterými se setkávám.
Ano, za své služby dostávám zaplaceno. Neznamená to ale, že přestávám být člověkem, který má vlastní potřeby, nálady a hranice. Moje práce není pozvánka k tomu, aby se ke mně někdo choval jakkoli. A čím déle se v tomto prostředí pohybuji, tím víc si uvědomuji, jak důležité je mít pravidla, kterých se držím i tehdy, když mi někdo nabízí opravdu zajímavou částku.
Jedním z mých základních pravidel je, že si klienta vybírám. Neznamená to, že musíme mít stejné zájmy nebo že si musíme okamžitě padnout do oka. Potřebuji ale cítit, že spolu dokážeme normálně komunikovat a že druhý člověk respektuje domluvu. Pokud někdo začne hned v první zprávě urážet, tlačit na mě nebo mi dávat najevo, že si mě může koupit jako nějakou věc, většinou nemám důvod v rozhovoru pokračovat.
Někteří muži jsou překvapení, když jim odmítnu schůzku, přestože nabízejí víc peněz, než je obvyklé. Občas se dokonce ptají, proč bych měla odmítat tak výhodnou nabídku. Odpověď je jednoduchá. Peníze pro mě nejsou jediným měřítkem. Mohu si vydělat méně a přitom mít ze setkání mnohem lepší pocit než z večera, během kterého bych musela překonávat vlastní odpor nebo neustále hlídat, jestli druhý člověk dodržuje dohodnuté podmínky.
Dalším pravidlem je jasná domluva předem. Chci vědět, na čem jsme, jaké jsou podmínky setkání a co od sebe můžeme očekávat. Nemám ráda situace, kdy někdo na poslední chvíli mění plán a předpokládá, že se automaticky přizpůsobím. Stejně tak nepřijímám představu, že zaplacením dohodnuté částky získává klient neomezené možnosti. Souhlas s jednou věcí není souhlas se vším ostatním.
Možná to někomu připadá samozřejmé. Jenže právě v prostředí, kde se intimita stává součástí placené služby, je podle mě potřeba připomínat, že hranice neztrácejí svou platnost. Mohu se na setkání připravit, být profesionální a snažit se, aby vše proběhlo příjemně. Pořád ale mám právo říct ne, pokud se situace začne vyvíjet jinak, než jsme se domluvili.
Důležitá je pro mě také bezpečnost. Nechci podceňovat varovné signály jen proto, že se někdo tváří mile nebo nabízí hodně peněz. Pokud mám z komunikace špatný pocit, nemusím si své rozhodnutí před nikým obhajovat. Raději přijdu o výdělek, než abych ignorovala vlastní intuici. Člověk samozřejmě nedokáže předvídat všechno, ale může si alespoň nastavit postupy, které mu pomohou rizika omezit.
Jednou z nejčastějších představ, se kterými se setkávám, je také to, že prostitutka musí ke každému klientovi přistupovat stejně. Jenže lidé nejsou stejní a ani já nejsem stroj. Někdy je komunikace přirozená, jindy si od začátku uvědomuji, že si s druhým člověkem příliš nerozumíme. Nemusím předstírat nadšení za každou cenu a nemusím přijmout každou nabídku jen proto, že se někdo rozhodl zaplatit.
Samostatnou kapitolou jsou muži, kteří si začnou plést placenou službu se vztahem. Někteří se ozývají častěji, zajímají se o můj osobní život a postupně očekávají, že pro ně budu mít vždycky čas. Lidské sympatie se nedají naplánovat a ani já nejsem imunní vůči tomu, že mi někdo může být příjemný. Přesto považuji za důležité rozlišovat mezi pracovním kontaktem a skutečnou blízkostí. To, že si s někým rozumím, ještě neznamená, že mu dlužím svůj volný čas, soukromí nebo city.
Největší paradox je, že mě někteří lidé odsuzují právě za to, že svou práci dělám podle vlastních podmínek. Jako by se od ženy v mém postavení očekávalo, že bude vděčná za každou nabídku a nebude si klást žádné požadavky. Já si ale nemyslím, že bych měla být méně opatrná nebo méně náročná jen proto, čím se živím.
Neříkám, že je jednoduché mít vždy všechno pod kontrolou. I v této práci existují nepříjemné situace, nejistota a rozhodnutí, která člověka stojí čas nebo peníze. Právě proto považuji vlastní pravidla za tak důležitá. Nezaručí mi, že se nikdy nic nepokazí, ale pomáhají mi nezapomínat na to, co je pro mě přijatelné a co už ne.
Jsem prostitutka. Nesnažím se svou práci skrývat za hezčí slova ani přesvědčovat ostatní, že je pro každého. Chci jen, aby lidé pochopili jednu jednoduchou věc: moje povolání neurčuje hodnotu mého souhlasu. To, že si někdo zaplatí za můj čas a služby, neznamená, že si koupil právo rozhodovat za mě. A pokud je pro někoho problém přijmout, že mám vlastní pravidla, pak je to možná právě ten člověk, se kterým se nikdy setkat nechci.
